Wow, říkáme si poamericku s kolegy v redakci, ale vzápětí nám spadne brada. Ono je to totiž trochu jako s vtipy Rádia Jerevan. Nešlo totiž o ten New York, odkud by si medaili v jakékoliv soutěži rád odvezl každý, ale o stát New York. A konala se v městě Rochester, které leží u Ontarijského jezera, dalo by se říct, že na hranici s Kanadou. A kolik že má město obyvatel? Něco málo přes 200 tisíc…
A pokud jde o dobytí Ameriky, jde o velmi intenzivní „přání otcem myšlenky“. Samozřejmě, že chápu, že šlo o nadsázku, ale ve skutečnosti je jediným tuzemským alkoholem, o němž se má v souvislosti s exportem do USA cenu bavit, pivo. Ale ani to není žádný zázrak. Nejde ani o jedno procento českého vývozu – v posledních letech to není ani 200 milionů korun ročně. A vína je za asi 12 milionů korun…
Faktem je, že v podstatě všechny soutěže, kde se porovnávají produkty pro spotřebitele, se více či méně komercionalizovaly. Ale mezinárodní soutěž The Great American International Wine Competition v Rochesteru mezi těmi opravdu prestižními kláními určitě nehledejte, ostatně ani její organizátoři o sobě netvrdí, že jde o „prestižní soutěž“.
Ti se o své soutěži zmiňují hlavně jako o „respektované“, protože ji provozuje nadace Raise a Glass (Pozdvihni sklenici). Soutěž je pro nadaci způsobem, jak naplnit své dobročinné cíle a dostat ze Spojených států nepoužívané nebo nepoužité (ale životaschopné) zdravotnické potřeby a prostředky do zemí, kde je potřebují.
I z toho důvodu se The Great American International Wine Competition nekoná v žádném luxusním hotelovém resortu nebo na jiném reprezentativním místě ve Spojených státech, nýbrž v místním univerzitním kampusu Rochester Institute of Technology.
Jak si je možné ověřit ve výsledkové listině The Great American International Wine Competition, soutěž je především americkou a kanadskou záležitostí. Podle tiskové zprávy Vinařského fondu se jí letos účastnila vína ze třinácti zemí. My jsme jich ale ve výsledkové listině napočítali jen devět. Kromě již zmíněných států jde o Argentinu a Chile, Česko, Chorvatsko, Slovensko, Slovinsko a Austrálii.
Důvod, proč mezi účastníky „prestižní mezinárodní soutěže“, jak o ní mluví Vinařský fond, chybí firmy z evropských vinařských velmocí – Francie, Itálie a Španělska –, je zřejmý: Medaile ze soutěže v Rochesteru si na své lahve přilepovat nepotřebují, neboť mnohem blyštivější ocenění získají na jiných, opravdu prestižních kláních.
A jsme u „vrtění psem“, tedy manipulací s veřejností. Platinová nebo zlatá medaile s anglickým nápisem na lahvi z moravského vinařství bude v regálu ve srovnání s konkurencí určitě vypadat dobře a zřejmě se to projeví i na její ceně. Určitě jde o efektivní marketing moravských vinařů a jejich oborového svazu, jak za relativně malé náklady získat k etiketě nálepku navíc.
„Úspěchu, kterého naše vína dosáhla, si velmi ceníme, neboť našim konzumentům můžeme ukázat, že moravská vína za moravské ceny se líbí a chutnají i ve světě,“ citovaly před pár dny Novinky Václava Šabatu, který spolu s bratrem Janem vede vinařství v Zaječí na Břeclavsku. Právě jejich vinařství si z Rochesteru odvezlo nejvíc medailí. To jen potvrzuje výše napsané.
Chtěl bych vidět zákazníka, který si při nákupu lahve vína na večerní posezení s přáteli bude v obchodě googlovat, jak moc prestižní je to či ono medailové ocenění a hlavně, co že je to vlastně za soutěž… Takhle prostě funguje marketing – ta lahev vína má něco, co jiné nemají, přičemž producenti spoléhají na neznalost spotřebitele a neochotu ztrácet při nákupu další drahocenný čas…
A ve „vrtění psem“ můžeme pokračovat. Tři platinové medaile letos na The Great American International Wine Competition získali zástupci typicky tuzemské odrůdy Pálava (Nemohu to tvrdit kategoricky, ale mám za to, že kromě Slovenska se nikde jinde ve světě pro komerční účely nepěstuje). Ve více než stovce kategorií pro přihlášení vína do soutěže však odrůdu Pálava nenajdete.
Soutěžila tak v obecné kategorii ostatních bílých vín (150), nikoliv jako třeba ryzlink s ryzlinkem. Co mi to jenom připomíná? Že by závodnické „úspěchy“ nejmenovaného europoslance? I v Turkově případě byla každá vítězná trofej v rámci budování jeho nejen marketingového potenciálu dobrá. Dokud se však datoví analytici nepodívali na detaily a zjistili, že dokonce závodil sám se sebou.
Nejsem datový analytik, ale jediné víno z Moravy s medailovým ziskem, které se mi ve výsledkové listině medailistů podařilo vypátrat v rámci kategorie konkrétní odrůdy, byl Tramín červený. Upřímně blahopřeji. Ale s medailemi udělenými v USA koncem dubna nedaleko od Ontarijského jezera, mám obecně problém.
Pokud se do totiž soutěže vín přihlásí tisícovka vzorků (zpráva Vinařského fondu dokonce ve svém úvodu tvrdí, že jich byly tisícovky) a následně je za dva dny vyhodnocování rozdáno 550 medailí (25 platinových, 95 zlatých, 265 stříbrných a 165 bronzových), poněkud to připomíná to Speciální olympiády pro mentálně postižené sportovce, kde nějaké ocenění získává každý z účastníků.
To není nic proti americké nadaci Pozdvihněme sklenici a jejím ušlechtilým cílům a ani proti způsobu, jakým na tyto bohulibé účely získává prostředky. Že už za dobu své existence pomohla ve více než 70 zemích, hovoří za vše. Účel prostě světí prostředky i zde.
Koho se chci zastat, je spotřebitel. Když mu tuzemské mainstreamové médium naservíruje, že „moravští vinaři zaznamenali mimořádný úspěch na prestižní soutěži“, z níž si odvezli „úctyhodných 122 medailí“, podle agentur Median či Newton Media tomu věří většina. Faktickou kontrolu provádí jen málo lidí. A tak každá pátá medaile ze všech udělených spíše vypovídá o úrovni soutěže…
Smiřme se proto s tím, i lahodné víno z jižní Moravy je pro jeho producenty především byznys. Ať už jej kupujete bez účtenky od známého nebo ve vinotéce či v obchodě. Koneckonců sám Vinařský fond už před lety právě kvůli byznysu pohřbil Svatomartinskou tradici mladých vín, když přestal trvat na termínu jejich prodeje přesně na Svatého Martina… Údajně tak vyhověl i přání spotřebitelů.
Zatímco „vrtění psem“ vinařům až tak nejde, lobbovat bezesporu umí. Přestože víno, stejně jako tvrdý alkohol, obsahuje etanol, před dvěma lety si u Fialovy vlády prolobovali, že na tzv. tiché víno se i nadále bude vztahovat nulová spotřební daň. Nalijme si čistého vína, nebylo to kvůli spotřebitelům. Ti totiž popíjejí hlavně vína dovezená ze zahraničí – ročně jde o 70 procent spotřeby u nás.
