Jednotlivé subjekty ale především bojují za to, aby navržená opatření nedopadla na ně samotné, ale na někoho jiného. Přitom autoři balíčku se snažili až na některé excesy, aby byl jeho dopad rozložen poměrně rovnoměrně napříč společností.
Riziko v takovém přístupu ovšem spočívá v tom, že vláda naštve úplně všechny. Kdekdo totiž dnes sice volá po ozdravení veřejných financí, ale málokdo chce nést jeho břímě. Připomínkové řízení má tak dle očekávání podobu kejhání potrefených hus, kdy každá zasažená organizace nebo úřad se snaží hlasitým protestem svalit břímě balíčku na někoho jiného.
V některých případech jsou ovšem připomínky objektivní a opodstatněné. Například když Asociace malých a středních podniků a živnostníků žádá zrušení excesu v podobě nulové spotřební daně z tichého vína, a argumentací narovnání trhu.
Jde ovšem zejména o symboliku než o narovnání trhu. Pokud totiž vláda ve finální podobě balíčku ponechá tuto jen těžko vysvětlitelnou výjimku, bude na něj podstatná část veřejnosti hledět jako na výsledek lobbistické přetahované.
V ní jsou zkrátka někteří – třeba právě lobbisté za nulovou daň z vína – silnější než jiní. To u veřejnosti zkrátka neupevní názor, že vláda se spravedlivě snaží zapojit do ozdravování veřejných financí rovnoměrně všechny, v duchu spravedlivého „padni komu padni“.
Přitom právě takovou filozofií se autoři balíčku evidentně chtěli řídit – a v nemalé míře se jim to i podařilo. Měli by v ní ovšem být ještě o něco důslednější.
Balíček má nakonec snížit záporné saldo státního rozpočtu v roce 2024 o 97,8 miliardy korun a za roky 2024 a 2025 pak dohromady o 151 miliard korun. Vyplývá to z důvodové a předkládací zprávy k návrhu zákona k balíčku, zveřejněných minulé pondělí.
Jde o takřka čtyři miliardy výraznější snížení schodku, než jaké vláda do té doby avizovala. Do minulého pondělí vyčíslovala redukci schodku na 94,1 miliardy korun v příštím roce a na 147,5 miliardy korun dohromady v letech 2024 a 2025.
Ze zmíněné důvodové zprávy k balíčku je rovněž zřejmé právě to, že vláda se rozhodla spíše „luxovat drobné“. Tedy vzít něco od řady socioekonomických skupin, ale po troše, žádnou nezruinovat.
Za balíček tak mají zaplatit (skoro) všichni, aniž by to kohokoli výrazněji zabolelo. To je žádoucí filozofie. V níž, jak je řečeno, by vláda ovšem tedy měla být ještě krapet důslednější, aby ji veřejnost opravdu přijala.
Vždyť uvažme jen to, že pouze samotný návrat před takzvané zrušení superhrubé mzdy by měl dopad 120 miliard korun. Což je více než desetinásobný dopad v porovnání s dopadem největší daňové změny obsažené v balíčku pro příští rok. Jedinou zásadní změnou v balíčku pro příští rok je tak seškrtání dotací.
Nářek například odborů, že běžná rodina zaplatí za balíček až 180 tisíc korun ročně, je při pohledu do tabulky důvodové zprávy stěží odůvodnitelný. V těch číslech tabulky prostě ona odborářská (haus)numera nejsou. Matematicky to nedává smysl, ekonomicky také ne, rozdíl je řádový.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
Pětikoalice může naštvat úplně všechny a být v klidu. Zase budou zvoleni. Proč? Jakmile se všechny strany zase spojí v jedinou tak vlastně není koho jiného volit! A tak jsme se vrátili zase před rok 1989…..Demokracie tady v ČR opět zapláče!