Vlastnické bydlení má u nás dlouhou tradici. Logicky. Je to zajištění, které vede k větší nezávislosti a jistotě. Navíc je efektivnější investovat do vlastního majetku než platit za půjčení cizí nemovitosti.
Po přečtení návrhu zákona ale opět zjistíte, že s jedním krokem dopředu uděláme tři kroky zpět. Vláda totiž do jednoho balíčku se zrušením daně z nabytí nemovitosti přidala ještě zrušení daňových odpočtů úroků z hypoték a prodloužení aplikace daně z příjmu na prodej nemovitosti ze současných pěti na deset let čili prodlužení tzv. daňového testu.
Jinými slovy se sice vláda rozhodla, že zruší nespravedlivě uvalenou daň z nabytí nemovitosti, kterou musí platit kupující, ale zároveň zruší fungující podporu vlastnického bydlení v podobě odpočtů. A to už zase není tak velká pomoc, jak se ji snaží v médiích prezentovat ministryně financí.
V souvislosti s prodloužením daňového testu navíc zaznívají z úst ministraně financí ekonomicky naprosto absurdní věty. Příkladem za všechny může být výrok, že se tím zamezí spekulacím s byty a tím se rozhýbe trh. Už někdy někdo viděl nějaký trh, který se rozhýbal větší regulací, nebo vyšším zdaněním? Za spekulanty paní ministryně považuje investory, a právě drobní investoři dnes pokrývají značnou část nabídky nájemních bytů.
Bez ohledu na názvosloví dojde při prodloužení daňového testu k tomu, že si byty budou nechávat ve vlastnictví o to déle. Navíc ti, kteří byty nakupují a obratem prodávají, si daň už dnes do ceny započítávají. K žádnému rozpohybování trhu s byty tedy v konečném důsledku nedojde.
I na tomhle jednom příkladu jde vidět, jak vláda v otázce bydlení tápe a nemá žádnou jasnou vizi. To, co od vládních představitelů slyšíme, jsou vyjádření, že máme vysoký podíl vlastnického bydlení a že v jiných státech je podíl jiný. Jako by existovalo nějaké dokonalé procento. To opět ukazuje na vyprázdněnost politiky státu nejen v oblasti bydlení. Pokud někdo chce bydlet ve svém, pak by mu stát neměl házet klacky pod nohy.
Stát by měl zrušit daň z nabytí nemovitosti, ale neměl by rušit daňové odpočty úroků z hypoték, nebo by neměl posilovat kompetence centrální banky v regulaci hypoték. Cílem by měla být podpora silné střední třídy, která vlastní své domy. Protože silná střední třída musí mít základ ve vlastním majetkovém zabezpečení. Koronavirová krize ukázala, jak je pro náš stát klíčová a že vládnutím pod tlakem aktuálních PR průzkumů či marketingových akcí prostě nestačí.
Autor je poslanec ODS, specializuje se na bydlení
(Redakčně upraveno)
