Šetření mezi vozíčkáři zjišťovalo, na jaké problémy naráží při hledání zaměstnání. Většinou se setkávají s tím, že pracovní místa nejsou bezbariérová anebo že inzerovaná bezbariérová místa ve skutečnosti nejsou pro vozíčkáře vhodná.
Dvě pětiny nepracujících respondentů se setkaly s tím, že místo nabízené jako bezbariérové v reálu potřebám vozíčkáře nevyhovovalo. Třetině nepracujících respondentů vadí i nízký nabízený plat vzhledem k vzdělání a zkušenostem, zaměstnavatelé dle nich nabízí podřadné práce. Zhruba 57 % nepracujících respondentů práci shání, ale nemůže najít vhodnou vzhledem ke svému handicapu. Jen něco přes deset procent respondentů uvedlo, že nepracuje, protože jim stačí dávky od státu.
Zbytku práci přechodně nebo trvale nedovoluje zdravotní stav. Více než třetina nepracujících respondentů nemůže pracovat ve stávající profesi. Přes 35 % respondentů také uvedlo, že pracovní příležitosti, které by měli, jsou příliš daleko a nezvládlo by za nimi dojíždět.
Ze strany zaměstnavatelů by byla vítaná častější možnost práce z domu a více nabídek částečných úvazků. Vozíčkáři by také často uvítali větší vstřícnost zaměstnavatele alespoň v drobnostech. Více respondentů se například shodlo, že nabízené rekvalifikace od Úřadu práce by měly být zaměřeny vzhledem k jejich handicapu na skutečné možnosti uplatnění, ne pouze na základní několikahodinové kurzy. Celá 82 % respondentů si myslí, že stát dost nepodporuje zaměstnávání zdravotně handicapovaných.
Stát by také více mohl motivovat handicapované zaměstnance, aby si práci sami aktivně hledali a udrželi. Například zvýšením invalidního důchodu dle odpracovaných let, vyšším příspěvkem na dopravu, častější možnou úhradou kompenzačních pomůcek atd. Mnoho respondentů usuzuje, že problémem je doprava, zejména pro ty, kdo nemají automobil.
„Je jasné, že vozíčkář nemůže plnohodnotně vykonávat manuální práce, ale může pracovat hlavou. Je zjevné, že pracovat na vozíku lze na široké škále pozic, pokud jsou místo a výkon práce přizpůsobeny možnostem handicapovaného,“ uvedla ředitelka České asociace paraplegiků – CZEPA, Alena Jančíková.
Není práce ani pro zdravé natož pro nemocné.Naštěstí mám dost velké úspory a tak mě volný čas a žádná práce docela těší.