„Při ranních mlhách je denní svícení nedostatečné, ohrožují tím nejenom bezpečnost svoji, ale i ostatních účastníků silničního provozu,“ upozorňuje Veronika Vošická Buráňová z Besipu. „Je zvláště důležité, aby řidiči měli v pořádku osvětlení vozidla a aby v případě ranních a odpoledních mlh nejezdili na denní svícení,“ varuje policejní mluvčí Dana Čírtková.
To nejmenší nebezpečí pro řidiče, kteří v mlze nemají zapnutá mlhová světla, je, že jim hrozí až dvoutisícová pokuta a odebrání jednoho bodu. Jak ale v posledních dnech a týdnech ukazuje zpravodajství médií o dopravní nehodovosti, podcenění správného použití mlhovek může mít fatální důsledky.
„Češi milují mlhovky, ale velmi často je používají nevhodně,“ říká tisková mluvčí UNIQA pojišťovny Eva Svobodová, podle níž česká pravidla silničního provozu – na rozdíl od jiných zemí v Evropě – použití mlhovek výslovně neupravují. Zákon ale hovoří jasně: „Přední světla do mlhy smí řidič užít jen za mlhy, sněžení nebo hustého deště. Zadní světla do mlhy musí řidič za mlhy, sněžení nebo hustého deště užít vždy.“
Problém je tedy spíše v tom, že řadě řidičů má problém vyhodnotit nastalou situaci a určit, co už je dostatečně hustý déšť nebo dostatečně hustá mlha na to, aby mlhovky zapnuli nebo naopak vypnuli.
Přitom je to velmi snadné – pomoci k určení mohou být zadní koncová světla vozidla jedoucího před vámi. Pokud jsou dostatečně viditelná i na několik desítek metrů, není třeba zapínat mlhovky. Pokud ale při zhoršeném počasí špatně vidíte obrysová světla auta před vámi, je nejspíš špatně viditelný i váš vůz a měli byste rozsvítit zadní mlhovku. Totéž platí, když kvůli zhoršené viditelnosti musíte výrazně snížit rychlost, nebo když vám v hustém dešti „jedou“ stěrače na maximum.
Druhou stranou téže mince – tedy jak čeští řidiči používají mlhová světla – je jejich nadužívání anebo svícení mlhovkami, i když to není nezbytně nutné. Nešvarem mnohých českých řidičů je, že zapomínají mlhovky zhasnout, když se počasí umoudří, nebo když vjedou do města.
Letitou zkušenost s tím má pan Ondřej ze severní části Prahy. Podle jeho praxe zapomínají ráno po vjezdu na území metropole v podzimních a zimních měsících vypnout zadní mlhovky zejména řidiči aut ze severu Čech přijíždějících po dálnici D8: „V ranní koloně do tunelu Blanka podle rozsvícených zadních mlhovek téměř spolehlivě poznáte, kdo přijel ze „severu“ a kdo je pražský řidič.“
Doporučované „problikání dálkovými světly“ řidiče auta s oslňujícími zadními mlhovkami funguje podle něj spíše na středočeské šoféry, jimž záhy dojde důvod, zatímco ti, kdo jsou na cestě hodinu, dvě či déle, si už prostě neuvědomují, že jejich zadní mlhovky oslňují. „Nejhorší je to v tunelu na Smíchov,“ říká Ondřej, podle nějž uzavřený prostor intenzitu oslňování silnými žárovkami mlhovek násobí.
Specifickou skupinou jsou pak řidiči, kteří přední mlhovky používají za podmínek, které to vůbec nevyžadují. I ti se vystavují dvoutisícové pokutě a odebrání jednoho bodu. Podle odborníků může jít jak o projev „frajeřiny“, tak o důsledek zavedení povinnosti celodenního svícení: Vyměnit nefunkční žárovku přední mlhovky vyjde levněji, než nahradit halogenové světlo.
Pravděpodobnost usmrcení účastníka silničního provozu je podle statistik dvakrát vyšší za mlhy než jindy. Výrazně klesá viditelnost, ale mlha zkreslí i vnímání rychlosti pohybu aut (vlastního i cizích). Navíc mlha kondenzuje na povrchu vozovky a brzdná dráha se na kluzkém povrhu prodlouží. Řidič smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled.
Zákeřné jsou místní mlhy. Z úseku s dobrou viditelností do mlhavého oblaku se někteří pouští bez zpomalení, protože třeba spoléhají na lokální znalost terénu. „Stačí však cokoli neočekávaného na vozovce, aby došlo ke kolizi. Ta navíc ohrožuje další přijíždějící motoristy a vznikají sekundární nehody,“ varuje mluvčí pojišťovny Svobodová.
Za tmy je podle ní dokonce třikrát vyšší riziko usmrcení při nehodě než ve dne. Největší riziko hrozí chodcům – plné dvě třetiny jich zemřou na silnici za tmy. Chodec pohybující se mimo obec za snížené viditelnosti na okraji vozovky musí mít na sobě prvky z reflexního materiálu, aby byl lépe viditelný pro řidiče. „Chodci a cyklisté musí být dobře viditelní a musí používat reflexní prvky na svém oblečení. Jinak i jim hrozí pokuta,“ dodává policejní mluvčí Čírtková.
Plocha takového označení má odpovídat alespoň rozměrům reflexní pásky. Optimální je pásku umístit na pohyblivé části těla, tedy zápěstí ruky a kotníky nohy blíže ke středu vozovky, protože si jich motoristé lépe všimnou. Při absenci reflexních prvků na výstroji chodce mimo obec za snížené viditelnosti může provinilec počítat s pokutou až dva tisíce korun.
Předchozí uvedené fenomény – tma a mlha, anebo silnější srážky – mohou násobit potíže řidičů, kteří vědomě či nevědomě sedají za volant se zhoršeným zrakem. Řada řidičů s oční vadou má mnohem větší problémy s viděním za zhoršených světelných podmínek. Ve tmě se jim totiž rozšíří zornička, čímž se oční nedostatečnost projeví výrazněji. Hůře odhadují vzdálenost, déle trvá, než rozpoznají detaily překážky a dopravní značení vnímají až z bezprostřední vzdálenosti. Pokud někdo u sebe takový handicap vnímá, měl by určitě navštívit očního lékaře.
Podle předloňské kampaně „Slepí vrazi“, během níž si nechalo dobrovolně vyšetřit svůj zrak 2880 řidičů, 58 % motoristů vidí hůře, než si myslí, a potřebuje korekci zraku. Správnou korekci či perfektní zrak měla jen čtvrtina lidí, kteří se průzkumu účastnili. V současnosti povinně a pravidelně docházejí ke kontrolám zraku pouze profesionální řidiči. Ostatním je změřen zrak ve chvíli, kdy dělají autoškolu nebo pak až v 65 letech.
