Amatéři, nebo profesionálové? Před finančním úřadem jsou si všichni sportovci rovni

Na olympiádě, která právě probíhá v Tokiu, by teoreticky měli soutěžit jen samí amatéři. Realita je ale dávno jiná: Ve sportu se točí nemalé peníze a odměny za své výkony dostávají hráči od mládežnických, přes nižší až do nejvyšších soutěží. A proto jsou – stejně jako všichni ostatní daňoví poplatníci – v hledáčku finančního úřadu.
V České republice panuje neujasněnost a profesionální sportovci mohou být považováni jak za živnostníky, tak za osoby vykonávající nezávislé povolaní. Ilustrační foto: Depositphotos.com

Je fakt, že debaty o definici toho, jaký statut mají mít profesionální sportovci, trvají od začátku 90. let. A už v té době byly výsledkem toho, že socialističtí sportovci sice měli oficiální statut amatérů, kteří byli na oko zaměstnáni v partnerských podnicích nebo v armádě či policii, ale ničím jiným než sportem se nezabývali.

Po roce 1989 už nebylo zapotřebí si hrát na amatérismus, jenže se rychle ukázalo, že platit sportovce sportovní kluby sice ještě utáhnou, ale odvádět za ně daně a pojištění je už nad jejich síly.

„Pro účely zdanění je vhodné tuto skupinu nazvat jako profesionální sportovci, ač někteří stoprocentními profesionály třeba nejsou,“ říká Kristian Červinka z daňového týmu poradenské skupiny Apogeo. „Způsob zdanění a řešení odvodů sociálního a zdravotního pojištění tak kluby ponechávají na bedrech samotných sportovců,“ vysvětluje.

PSALI JSME:
Fotbalové kluby si utáhnou opasky

Červinka připomíná, že v kolektivních i individuálních sportech má většina sportovních klubů své sportovce vázané profesionálními smlouvami, ať už přes sportovní agentury nebo napřímo. Odměny za jejich výkony ale sportovcům nenáleží na základě zaměstnaneckých poměrů, ale na základě měsíční, sezónní, nebo výkonnostní odměny. Výjimkou jsou jen kluby spadající pod hlavičku státu, jako je například Dukla.

Živnostenské oprávnění a výdajový paušál

Samostatnou činnost profesionálního sportovce může daňový subjekt vykonávat buď na základě živnostenského oprávnění, nebo jako nezávislé povolání. Živnostenské oprávnění, které opravňuje k výkonu činnosti profesionálního sportovce, nese oficiální název ‚Provozování tělovýchovných zařízení a organizování sportovní činnosti‘.

„V případě výkonu činnosti profesionálního sportovce na základě živnostenského oprávnění náleží daňovému subjektu možnost uplatnit šedesátiprocentní výdajový paušál. Naproti tomu v případě výkonu činnosti jako nezávislého povolání je možné uplatnit výdajový paušál pouze ve výši čtyřiceti procent,“ vypočítává Červinka.

PSALI JSME:
„Hokejista nerovná se automaticky milionář. Takových je jen zlomek,“ říká kladenský útočník

Milníkem v této oblasti byl případ fotbalisty Davida Lafaty, který využil možnosti odepsat si ze základu daně živnostenský, tedy šedesátiprocentní výdajový paušál. Finanční úřad mu za to vyměřil milionovou pokutu a penále. Teprve Nejvyšší správní soud konstatoval, že Lafata nepochybil, a peníze dostal zpět.

Nejvyšší správní soud však v případě kasační stížnosti D. Lafaty nerozhodl, jaký statut mají sportovci mít. Pouze konstatoval, že v České republice panuje v tomto směru neujasněnost a profesionální sportovci mohou být považováni jak za živnostníky, tak za osoby vykonávající nezávislé povolaní. A v tom případě podle soudu není možné daňového poplatníka nutit, aby si vybral pro sebe méně výhodnou variantu.

Pro splnění toho, aby se profesionální sportovec mohl považovat za živnostníka, musí splnit několik podmínek. Kromě živnostenského oprávnění to je především smlouva s klubem, jejímž předmětem smlouvy obvykle není střílení gólů, ale například organizování tréninků či zápasů nebo reklamní činnost a hráči i trenéři si často fakturují zviditelnění jména i sponzora klubu.

PSALI JSME:
Fotbalista se postaral o výdělek spoluhráčů i inspiraci fanoušků

Kolik stojí trénink

Kromě výdajových paušálů však mohou sportovci podle Kristiana Červinky také uplatňovat výdaje skutečné, tato varianta by ale mohla být smysluplná pouze v případě, kdy sportovec nevykazuje vysoké výdělky a má vysoké náklady například na tréninkový proces.

„V takovém případě je ovšem důležité brát na vědomí, že sportovec jako daňový subjekt musí být připraven v případě výzvy správce daně prokázat souvislost těchto nákladů s výkonem své ekonomické, respektive sportovní činnosti,“ zdůrazňuje.

Příjmy ale vstupují také do základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění. Rozlišuje se přitom činnost vedlejší a hlavní. „V České republice vykonává velká část profesionálních sportovců sportovní činnost při studiu nebo zaměstnání, v takovém případě se jedná o činnost vedlejší. Pokud je sportovec profesionálem a věnuje se pouze sportu je nutné jeho činnost považovat za hlavní,“ vysvětluje Červinka.

PSALI JSME:
K finanční gramotnosti by se měly vést už děti na základní škole, říká pětinásobná mistryně světa v aerobiku

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Podnikání

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB