
Nicku, jak moc se liší představa lidí o tom, že být hokejista rovná se být milionář, od reality?
Podle mě si tak 80 % lidí myslí, že pokud hraješ hokej, vyděláváš miliony. Ne že bych se měl nějak špatně, to vůbec! Ale opravdu to není tak růžové, jak se spousta lidí domnívá. Mladí hráči většinou žijí od výplaty k výplatě a ještě jim pomáhají rodiče, tak jako pomáhali mně.
Další věcí je, že nejsme zaměstnanci, ale živnostníci, takže platíme sociální a zdravotní pojištění, další pojistku, k tomu pak jako ostatní nájem, jídlo, třeba nějakou půjčku… a už vyhlížíme další „výplatu“.
Já jsem se celkem naučil si dávat nějaké peníze na stranu, kdyby došlo k nejhoršímu, aby bylo kam sáhnout. Abych se vrátil zpět k otázce – samozřejmě, někteří hokejisté i u nás v extralize vydělávají krásné peníze, ale je jich jen zlomek, ne každý se k takové pozici dopracuje.
Vám osobně asi při slově „finance“ naskakuje aktuálně trochu něco jiného než běžnému smrtelníkovi vzhledem k tomu, co se stalo v Chomutově, mám pravdu?
Poprvé, když jsem odcházel z Chomutova, mi klub dlužil čtyři výplaty, což pro mě byly peníze potřebné k tomu, abych mohl vůbec existovat. Musel jsem si tehdy půjčit peníze od rodičů, prodal jsem věci, které jsem nepotřeboval. Chomutov mi nakonec dlužnou částku poslal, i když až v poslední možné lhůtě.

Psali jsme
Podnikatelé, pozor! Od září je opět nutné platit zálohy na sociální a zdravotní pojištění
No a letos jsem s Chomutovem narazil podruhé, ovšem nutno podotknout, že se na tom podepsala i ta šílená situace s koronavirem. Byl jsem půl roku bez jakéhokoli příjmu, protože novou smlouvu na Kladně jsem měl podepsanou až od června, to znamená, že první „výplata“ přišla v polovině července.
Znovu jsem musel sáhnout do uspořených peněz, znovu musela pomoct rodina a manželka. Měl jsem hypotéku, půjčku na auto a navíc byla manželka v té době těhotná. Počítali jsme každou korunu, abychom vyšli.
Jak je dospělému člověku, který je zvyklý být soběstačný, starat se o rodinu – a najednou se ocitne bez příjmu a musí naopak spoléhat na pomoc druhých?
Nepříjemně a trapně. Bylo úplně směšné, že za mě musela máma v mých 26 letech platit účty za telefon a podobně. Zaplať pánbůh, že mám kolem sebe tak úžasné lidi, kteří mi vždy pomůžou. Doufám, že jim tohle budu moct někdy splatit.
Pro vás jako chlapa to musel být hrozný pocit bezmoci, navíc jak jste řekl, v té době jste čekali s manželkou přírůstek do rodiny. Jak jste zvládal ten tlak, stres?
Bylo to šílený a pořád jsem měl sevřený zadek, abych tak řekl. Ten pocit nejistoty byl hrozný, ale zvládli jsme i tuhle krizi a já doufám, že už žádná taková nepřijde. Strašně jsem se styděl, když za mě všude všechno platila manželka, to se nedá popsat.
Jak jste na tom teď, když máte nové angažmá na Kladně? Život se vrací do normálu?
Svým způsobem ano, ale ideální to pořád není. Přišel jsem o naspořené peníze, protože všude skákalo penále za neplacení, třeba na zdravotním nebo sociálním pojištění. Taky jsme se v té době stěhovali do nového a bylo potřeba udělat minimálně pokojíček pro miminko, což nestojí úplně málo. Naštěstí z Kladna chodí peníze včas a můžu se spolehnout, že výplata opravdu přijde, takže se situace postupně konečně stabilizuje.
Pojďme k tématu financí obecně. Jste spíš spořivý typ člověka, nebo si rád dopřejete?
Asi obojí. Hlavně vzhledem k té zkušenosti, kterou jsem zažil, si dávám peníze stranou, pro strýčka Příhodu. Ale když můžu, rád si dopřeju, hlavně co se týče jídla – velmi rád jím, ale kvalitně, takže když už chceme jít do restaurace, nevybereme si fastfood. A byť je to spíš slabost žen, musím přiznat, že si rád kupuju boty!
Co nejdražšího jste si v životě pořídil?
Asi byt. A jinak mě hodně stála auta.
Realizujete se třeba v oblasti investic?
To vůbec ne, zatím jsem se k tomu nedostal i vzhledem ke všemu, o čem jsme se bavili. Střádám si peníze bokem, a to je tak všechno. Ale rád bych to časem změnil.
Máte finančního poradce?
Když jsme řešili hypotéku, tak jsme ho měli, protože jsme vůbec nevěděli, která bije. Kontakt nám zůstal, takže kdyby bylo potřeba, rozhodně se na něj obrátím. Přiznám se, že tyhle věci jsou pro mě španělská vesnice, takže si rád nechám poradit.
Jak vysoká je podle vás finanční gramotnost českého národa?
Myslím si, že to bude takový průměr. Já osobně se vůbec v tomhle tématu nepohybuji ani moc neinformuji. Netuším, jak dokáží lidi hospodařit s penězi, ale třeba půjčku má podle mě každý druhy dospělý člověk.
A pokud bychom se bavili o finanční gramotnosti přímo hokejistů? Není to tak dávno, co byli hokejisté bráni za ty, kteří nemyslí na budoucnost, rozhazují za auta, domy, luxusní dovolené, a pak přijdou po konci kariéry rychle na buben a musejí prodávat medaile, aby měli na nájem…
Znám oba typy hokejistů, ale dnes spíš převažují ti chytřejší. Co vím, tak kluci hodně kupují nemovitosti, někteří mají své firmy, kavárny, restaurace, prostě od každého něco. Ale pak je tu opačná strana, někdo žije od výplaty k výplatě, i když má třeba plat kolem dvou nebo tří set tisíc měsíčně, rozhazuje za pitomosti… a pak má sice boty Gucci, ale jinak holý zadek.
Co vy a finanční dary?
Každý rok se snažím nějak pomáhat. Když jsem hrál ve Znojmě, chodili jsme do útulku a tam pomáhali, v Chomutově jsem zase organizoval akci pro malého fanouška, který byl na vozíčku. Snažil jsem se pomoc i Ondrovi Buchtelovi, jeho příběh se smutným koncem už dneska zná asi každý.
Pomoc druhým mě opravdu naplňuje, na světě je strašně moc lidí, kteří se nemají ani z poloviny tak jako my, tak proč jim nezkusit nějak pomoct? Vždyť někdy stačí tak málo! Moc se mi líbí nápad Kuby Voráčka a Šimona Hrubce ohledně nadací, láká mě v budoucnu realizovat něco podobného.
Co dělá radost vám, a přitom to nestojí žádné peníze?
Jak už jsem zmínil, baví mě pomáhat druhým. Ale především mi dělá radost moje dcera! To je něco neskutečného, pozorovat, jak každý den roste, jak se usmívá… to je láska a štěstí na celý život! Tomuhle se nikdy nic nevyrovná. Rodina u mě je a vždy bude na prvním místě. S ní jsem vyhrál loterii. V tomhle jsem milionář.
Skoro jsem se rozbrečel. Pokud by bylo uvedeno číslo účtu, tak snad pošlu nějakou pětku. Chápu, že řadový ligový hokejista nevydělává milióny, ale zase nevydělává 15000 Kč měsíčně jako někteří ze spodního spektra.
Ubrat na exotických dovolených, sportovních autech a přečíst si něco o výše zmíněné finanční gramotnosti a půjde to. Já živil s jedním průměrným platem před lety čtyřčlennou rodinu(dvě malé děti) a to byl rodičovský příspěvek 2574 Kč. Bylo to zlé, ale dali jsme to.
Asi kdyby to byla taková bída,jak se nás pan hokejista snaží přesvědčit, šel by makat někam k pásu za střední mzdu a nebo se věnoval studiu ,aby si našel výhodný job. Trocha skromnosti a pokory vůči fanouškům bez ,kterých by hokej pozbyl smyslu by neškodilo.