Andrej Babiš (ANO), který sám sebe pasoval za vůdce opozice, útočil na ministerského předsedu Petra Fialu (ODS), ale skutečnými oběťmi jeho skandálního návrhu zařadit na pořad jednání Poslanecké sněmovny bod s názvem „Duševní zdraví pana premiéra Fialy“ jsou skuteční pacienti s psychickými potížemi.
Ano, čas od času to „ulítne“ politikům z pravého i levého spektra, ale expremiér Babiš a s ním i 75 věrných poslanců, kteří pro jeho návrh zvedli ruku, to opravdu mimořádně přehnal. Bez ohledu na to, že v České republice je skutečně nemálo lidí s depresemi a dalšími duševními potížemi.
A dokonce jich přibývá včetně dětí a dospívajících – také v důsledku pandemie covidu-19, při níž Babiš sám sebe pochválil, jak skvěle ji zvládl. Tomu s odstupem času nemůže věřit ani on, i když to samozřejmě nikdy nepřizná.
„Takže, vážení spoluobčané, dámy a pánové, naše země je ohrožena. Po každém vystoupení pana premiéra nám volají zděšení občané a mají strach, co se to s panem premiérem děje. A pan premiér vystupuje každý den a občané mají obavu o jeho duševní zdraví.
Proto si myslím, že bychom měli mít jediný bod, a to je Duševní zdraví pana premiéra Fialy, aby zkrátka neděsil naše občany,“ pronesl Babiš minulý týden na úvod svého dlouhého vystoupení v dolní komoře parlamentu, jako by byl primářem psychiatrické kliniky a jen očekává, že mu poslanci jeho diagnózu odsouhlasí.
„Pan premiér vystupuje každý den a my se nestačíme divit, co nám to vlastně vykládá. A já si myslím, že tady přítel pětikoalice, pan Kupka, byl přítomen, otevřel skvělé nové centrum duševní rehabilitace. Mají tam víno z vlastní produkce, dostatek denního světla i během deštivých dnů nebo divadelní představení pro bezmála tři stovky pacientů,“ naznačil Babiš, kam by měl být Fiala umístěn.
Babišův proslov je o to pozoruhodnější, že to není tak dávno, co se rozčiloval, jak novináři zneužili duševních potíží jeho syna, kterého před několika lety nejspíš v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo poslal na okupovaný Krym.
Agentura STEM nedávno zveřejnila průzkum veřejného mínění, jehož součástí byl i vztah dotazovaných k nemocným, respektive handicapovaným lidem. Většina odpověděla, že má příznivý vztah k takovým skupinám, jako jsou „invalidní důchodci“ (93 %) nebo „lidé se se zdravotním postižením“ (90 %).
Mnohem hůře ovšem dopadli pacienti s duševními problémy. „Češi a Češky by v 65 procentech případů nechtěli za souseda člověka s psychiatrickou diagnózou, soused s mentálním postižením by vadil 37 procentům respondentů,“ uvedli autoři průzkumu.
Když Finanční a ekonomické informace (faei.cz) požádaly o komentář k tomuto zjištění Petra Winklera, ředitele Národního ústavu duševního zdraví, odpověděl, že podle jiných průzkumů i podle dat jeho ústavu, které byly publikovány v prestižních vědeckých časopisech, tolerantních obyvatel v ČR mezi lety 2013 až 2023 poměrně výrazně přibylo.
„Významný posun v postojích je podle našich výzkumů podpořen vzrůstající duševní gramotností populace. Lidé jsou nejen více tolerantní, ale také si více uvědomují psychické problémy u sebe a svých blízkých. To jsou pozitivní zprávy, které by však neměly překrýt fakt, že stigmatizace související s duševním onemocněním je v Česku stále velmi vysoká a duševní gramotnost naopak nízká,“ uvedl.
Snad Babišovy krajně necitlivé výroky nepřispějí k tomu, že se stigmatizace lidí s duševními potížemi nerozšíří do větších rozměrů.
