Většina tepláren, které zásobují nejen koncové spotřebitele, ale také bytové domy, nemocnice nebo například školky, každoročně zdražuje a jinak tomu nemá být ani v příštím roce. Mezi hlavní důvody zdražování patří růst cen emisních povolenek, paliv, vyšší sazba daně za teplo, ale také mírné zimy. Nejsme však výjimkou, stejný systém zásobování teplem a teplou vodou mají třeba i naši sousedé v Německu. S jedním podstatným rozdílem – za jeden gigajoul tepla zaplatí v průměru o sto korun méně.
„Cena tepla by měla být určována především trhem – jak tomu je například v Německu. Pokud je i přesto třeba regulace, tak musí být správně nastavena. Zároveň je ale nutné přecházet z uhlí na plyn, aby se zamezilo strmému nárůstu ceny způsobenému povolenkami,“ domnívá se Jan Ondřich, odborník na oblast energetiky.
Teplárny argumentují zdražováním emisních povolenek a tím, že jim přidělené množství nestačí. Povolenky jsou tak nuceny dokupovat, čímž dále zvyšují své náklady, které pak logicky promítají do cen tepla. Na růst cen mají také vliv i zastaralé zdroje a rozvodné sítě, kvůli nimž rostou náklady.
Svůj podíl na zdražování má paradoxně také teplé počasí. To je, do jisté míry, zapříčiněno nadměrnou produkcí oxidu uhličitého do ovzduší. Lidé sice uspoří peníze za vytápění, ale teplárny kvůli tomu přicházejí o nemalé zisky. Proto pak ušlý zisk zpětně promítají do svých cen.
„Kolik ,žere‘ jeho auto, ví každý řidič, ale jen každý pátý odběratel napojený na centrální zásobování teplem dovede z hlavy vyčíslit, kolik peněz doma ročně protopí. Přitom jde o nemalou částku, náklady na vytápění tvoří 60 procent všech nákladů na energie v domácnosti,“ říká Marcela Kubů, ředitelka Asociace výrobců minerální izolace.
Předloňská analýza asociace ukázala, že pro domácnosti je dálkové teplo sice pohodlné, protože o všechno se postará teplárna. Tento „full servis“ však současně vede k tomu, že spotřebitelé obvykle neřeší nic víc, než jen včasné odvzdušnění radiátorů. Odběratelé centrálního tepla tak mají nejmenší povědomí o tom, kolik za vytápění ročně zaplatí.
Majitelé rodinných domů, kteří si topí sami, obvykle vědí téměř na stokorunu přesně, jakou částku ročně protopí, a snaží se ji maximálně snížit. Mohou si vybrat dodavatele energie, zkrátit délku topné sezony, vybrat kotel či druh paliva (energie) a také předem znají konečnou cenu jednoho gigajoulu.
„Cenu tepla domácnosti neovlivní, mohou však zapracovat na jeho spotřebě, čímž ovšem nemyslím netopit vůbec. Jediným opatřením, které dlouhodobě sníží účet za teplo, je investice do snížení energetické náročnosti budovy,“ vysvětluje Kubů. Při komplexním zateplení včetně výměny oken a seřízení odběrného tepelného zařízení podle ní může spotřeba tepla v závislosti na výchozím stavu budovy klesnout dokonce až o polovinu.
Odběratelé centrálního zásobování teplem proto stále častěji volí lokální vytápění, tedy pořízení vlastního kotle. Je logické, že nejčastěji jde o tzv. esvéjéčka, tedy společenství vlastníků jednotek. „Hlavními důvody odpojování od CZT jsou nejen příliš vysoké ceny tepla, ale mnohdy také nespokojenost s dodavatelem a jeho službami,“ říká Jan Eisenreich ze Sdružení českých, moravských a slezských SVJ.
Společenství vlastníků jednotek bohužel nezřídka odcházejí od poskytovatelů tepla bez ohledu na dodatečné náklady s takovým krokem spojené či nehledě na řadu komplikací anebo nových povinností. Instalace topného zařízení znamená nejen nemalé náklady na samotný kotel, ale musí se také vyřídit stavební povolení atd. Za instalovaný kotel pak přebírá plnou odpovědnost obvykle předseda daného SVJ a musí dohlížet na jeho pravidelný servis, revize nebo např. platby za jističe.
Poměrně problematické je i sama kotlíková dotace, která dokáže nové zařízení zlevnit. Jde o náročný a zdlouhavý administrativní proces, který běžně vyžaduje výměnu topení, izolaci dveří či jejich výměnu. Výhodou však je, že výroba tepla v lokální kotelně do výkonu 5 MW nepodléhá ekologické dani, ani nutnosti pořizovat emisní povolenky.
Dotace na výměnu kotlů doplňují i další kroky, které pomáhají záměr ministerstva životního prostředí – zlepšit kvalitu ovzduší – důsledně naplnit. Patří k nim např. od roku 2022 platný zákaz provozování nejstarších kotlů na tuhá paliva, který zavedl zákon o ochraně ovzduší už v roce 2012, nebo kontroly spalovaného materiálu přímo v domácnostech, zaměřené na doposud nepostihnutelné notorické znečišťovatele, kteří své sousedy mnohdy doslova dusí spalováním zakázaného materiálu.
Od kdy prosím může žádat SVJ o „kotlíkovou dotaci“, když se chce odpojit od CZT? To je mi nějaká novinka…