Na přehledu posledních deseti let je vidět, že od roku 2012 se zlatý poklad ČNB stále ztenčoval až na rekordně nízkých 7,8 tuny v červnu 2020. Pak došlo k mírnému obratu a doslova po kilogramech začaly rezervy zlata stoupat. Na této trajektorii se zlato s občasnými přestávkami pohybovalo bezmála tři roky až do letošního února, kdy došlo k výše uvedenému zvratu.
ČNB se však o své strategii devizových rezerv nevyjadřuje a odkazuje na výroční zprávy, kde se slůvko zlato objevuje stejně vzácně jako kov sám. Až do letošního roku centrální banka zlatem opovrhovala a členové bankovní rady o něm hovořili jako „zastaralém a málo flexibilním finančním nástroji“. Všechna pragmatická vyjádření však opomíjela jeden z nejdůležitějších významů zlata v rezervách, a to psychologický.
Není pochyb o tom, že zlatý poklad, jak se nadneseně zlatým rezervám říká, posiluje víru obyvatelstva ve vlastní měnu, potažmo ve vlastní stát. Není proto náhoda, že s vytvářením samostatného Československa cíleně vznikal i zlatý poklad jako symbol státnosti a ekonomické nezávislosti. Po dvaceti letech existence Československa držela jeho Národní banka 97 tun zlata a jen druhá světová válka zabránila v překročení symbolických 100 tun.
I když existuje několik zemí, které zlato ve svých rezervách nedrží, například Kanada nebo Chorvatsko, jde u takto velkých států o mimořádné výjimky. Mezinárodní měnový fond proto pohyb zlata v portfolích centrálních bank sleduje a pravidelně zveřejňuje žebříček stovky zemí podle velikosti zlatých rezerv, kde i poslední Bosna a Hercegovina drží 1,5 tuny zlata. Česko je v tomto přehledu na 67. místě.
