Velkou výhodou je, že prodávat vlastní přebytky můžete i bez živnostenského oprávnění. Podmínkou je, že nesmí jít o soustavný prodej.
1. Prodej přebytků legislativa umožňuje a snaží se ho co nejvíce usnadnit. Při nesoustavném prodeji nepotřebujete živnostenské oprávnění a z výdělku až do 50 tisíc korun neodvádíte daně.
2. Na všechny prodejce se vztahuje povinnost dodržovat hygienická opatření a obchodní pravidla, zejména týkající se správného vážení a stanovení cen.
3. Stánek není možné umístit, kamkoli se prodejci zlíbí. Je třeba následovat obecní vyhlášky, případně si opatřit souhlas s umístěním prodejního místa u silnice.
Jinými slovy, je v pořádku, když v červnu prodáte během několika dní přebytky třešní, v červenci zbylá rajčata a v říjnu pár dýní.
Pokud ale budete u stánku stát celou sezónu, kdy vaše zahrádka plodí, byť i jen jednou týdně, bude prodej považován za živnost, pro niž je oprávnění potřeba.
Přesná definice, od kdy je již činnost nutné považovat za soustavnou, neexistuje.
V případě pochybností tak raději kontaktujte místní živnostenský úřad, který je v tomto případě rozhodující instancí.
Jen z vlastního
Druhou zásadní podmínkou je, že musí jít o přebytky jen z vlastní produkce. Jestliže někdo výhodně nakoupí výpěstky někoho jiného a vydá se je s patřičnou přirážkou prodávat, jde v každém případě o živnost, vyžadující patřičná povolení.
Stejné pravidlo se vztahuje i na prodej lesních plodů. Ty sice prodejce mohl nasbírat vlastními silami, ale nesbíral na vlastním. Jestliže tedy nejste vlastníkem lesa, nebo nemáte jeho souhlas, žádný zisk z prodeje by vám plynout neměl.
Nízké výdělky se nedaní
Kdo se do prodeje nechce pouštět kvůli obavám, že kvůli pár meruňkám bude muset vyplňovat daňové přiznání, bude potěšen. Jestliže úhrn z příjmů z příležitostné činnosti nepřesáhne stanovený limit, je prodejce od povinnosti podávat daňové přiznání osvobozen. Rozhodující hranice byla do roku 2023 stanovena na 30 000 korun, od letošního roku je navýšena dokonce na 50 000 Kč.
Pozor na to, že limit se týká souhrnu všech příležitostných činností – pokud kromě prodeje ovoce a zeleniny vyděláváte také občasným prodejem oblečení nebo například nepravidelným pronájmem svého automobilu, musíte zohlednit součet všech těchto příjmů.
Hygiena nezná výjimky
To, že prodej přebytků je jen nárazovou činností, která se odbyde během několika hodin, ještě neznamená, že je možné vyběhnout před dům ve špinavém oblečení a s neumytýma rukama a nabízet zeleninu pokrytou vrstvou hlíny.
Zákon o potravinách, nařizující nezávadnost potravin uváděných do oběhu, je pro závazný pro každého. Stejně tak je nezbytné, aby prodejce dodržoval nastavená hygienická a obchodní pravidla.
I po zrušení povinnosti vlastnit zdravotní průkaz je hygiena prodeje základním předpokladem. Prodávané plody musejí být neporušené, nepoškozené, bez stop plísní. Všechny plody, s výjimkou melounů a zeleninových polévkových směsí, musejí být prodávány vcelku.
V teplém počasí je zásadní, aby stánek měl adekvátní zastínění, zejména měkké druhy ovoce na přímém slunci podléhají zkáze během několika hodin. Vzhledem k tomu, že objem prodávaného zboží je omezený, je pro prodejce snazší pravidelně kontrolovat jeho stav a nevyhovující kusy likvidovat.
Litr borůvek už nekoupíme
I stánkaři potřebují ocejchovanou váhu, aby měl kupující záruku, že se může na její údaje spolehnout. Cena musí být pevně stanovená, viditelně uvedená. Nestačí označit cenou jen navážené krabičky nebo uvést lákavě vypadající cenu za půl kilogramu. Zboží musí být opatřeno měrnou cenou, tedy částkou za jeden kilogram, případně kus.
Prodejci drobného ovoce, tedy typicky malin, borůvek nebo rybízu, museli opustit dřívější praxi, kdy ceny mohli uvádět za objemovou jednotku. Důvodem je, že litry jsou výrazně hůře definovatelné.
Spolu s ovocem si zákazník kupoval i vzduch, jehož množství záviselo na tom, jak moc prodejce ovoce sklepal. Informace o potravinách musejí však být jasné, jednoznačné, ověřitelné a zákazník nesmí být uváděn v omyl. Hmotnostní jednotky, na rozdíl od těch objemových, tuto podmínku splňují.
Stánek povolují obce
Zatímco samotný příležitostný prodej žádné velké papírování nevyžaduje, náležitosti výběru místa není radno podceňovat. Na možnost postavit si stánek uvnitř obce je nutné se informovat na obecním úřadu, podmínky jejich zřízení bývají ošetřeny v místních vyhláškách.
Kdo by si stánek zřídil bez povolení, vystavuje se riziku pokuty, jejíž výše se odvíjí od toho, jak dlouho prodej probíhal a zda svou činností nezpůsobil nějaká omezení.
U silnice jen s posvěcením
Ještě přísnější jsou podmínky pro zřízení stánku mimo obce, kde legislativa vyžaduje souhlas krajského úřadu. V blízkosti silnice I. třídy by postavení stánku muselo posvětit Ředitelství silnic a dálnic, které ale tato povolení s ohledem na bezpečnost provozu udělovat odmítá.
Za zvláštní využití komunikace se přitom nepovažuje jen místo bezprostředně u krajnice, ale až do vzdálenosti 50 metrů od ní.
Schválené prodejní místo musí být umístěno výhradně na přehledných úsecích, kde je minimální riziko nehody i v momentě, kdy se řidič přestane naplno věnovat řízení. U stánku musí být možné zaparkovat, aby zákazník nenarušoval plynulost silničního provozu.
Špatně situované stánky výrazně přispívají k riziku dopravních nehod – ať již kvůli nevhodně umístěnému poutači, neočekávanému zastavení provozu, nebo nebezpečnému přebíhání nakupujících přes komunikaci.
Pracovníci ŘSD nemají v kompetenci z nepovolených míst prodejce vykázat nebo mu udělit pokutu. V těchto situacích musejí přivolat policii, která ho z místa vykáže a případ je dále projednáván ve správním řízení. V případě zvlášť hrubého porušení předpisů černému prodejci hrozí pokuta až do půl milionu korun.
