A potíž i pro nové zájemce. Jedno procento v sazbě dělá u třímilionové hypotéky rozdíl v měsíční splátce zhruba šest tisíc korun měsíčně.
V roce 2017 byla sazba u pětimilionové hypotéky k domu za osm milionů 1,7 procenta a měsíční splátka šestnáct tisíc korun; dnes je ten samý úvěr na více než pěti procentech se splátkou kolem 32 tisíc korun měsíčně.
U super krátkých garancí úrokové sazby, fixací, a pokud je žadatel na štíru s doložením příjmů, protože třeba začal podnikat, jsou běžné nabídky za osm až deset procent.
S hypotékami je to vystřízlivění po dlouhém mejdanu. Pěti, šesti, sedmi procentní roční úrok je totiž dlouhodobě zdravá a normální cena peněz. Tolik stály hypotéky běžně před dvaceti lety.
Půjčka 2,5 milionu, půl milionu ze svého poskládaný od rodičů, a byl za to řadový domek na pražském okraji se splátkou 16 tisíc korun měsíčně. Dalo se to. Drtivá většina, měřeno vůči objemu půjčených peněz a masám klientů, to lidově řečeno „dala“ (splatila), a dnes už bydlí opravdu ve svém.
Potíž je v tom, že dnes stojí hypotéky jako před dvaceti lety, ale nemovitosti jsou třikrát dražší, z toho za posledních deset let vyskočily ceny na dvojnásobek. Domek, o němž byla řeč, se dnes prodá za sedm, osm milionů, navzdory tomu, že to teď trvá zrovna déle než před třemi, čtyřmi lety.
Ano, vzrostly i průměrné platy za deset let, a to podle ekonomů u někoho až pětinásobně. A to je právě ono. Jen u někoho. Sociální rozdíly se velmi rozevírají.
I když si člověk kolem třicítky vydělá více než jeho rodiče, tak na pražský či brněnský byteček za sedm milionů našetří jen těžko, protože většinu onoho většího platu spolkne dražší všední život. Potraviny, doprava, vzdělání…
Inflace. Frustrující. Obzvlášť, když abyste přišli do Prahy a začali v nájmu, potřebujete jen na kauce a provizi realitce do nájmu alespoň 60 tisíc. Příjem ve dvou 135 tisíc Kč měsíčně. A kdo tohle má?
Průměrná novostavba 3+kk v Praze vyjde na třináct milionů korun. Jak vyplývá z dat zveřejněných Českou bankovní asociací, u takového bytu je nutné, aby žadatelé o hypotéku měly úhrnný minimální měsíční doložitelný příjem 135 tisíc korun a tři miliony korun ze svého. Banka může v tomto případě uvolnit nejvýše 10 milionů.
Splátka takové hypotéky se splatností 30 let vychází v tomto propočtu bankovní asociace na téměř 60 tisíc korun měsíčně a neměla by podle bankovních regulí přesahovat zhruba 45 procent celkových příjmů žadatelů.
Takže aby se klient dostal do těchto parametrů, musí proto mít dohromady oněch 135 tisíc měsíčně. To je i na Prahu ve dvou hodně. A tak není divu, že podle Hypomonitoru v srpnu banky uvolnily hypotéky něco málo přes třem tisícům klientů, zatímco v roce 2021 to bylo třikrát tolik.
Jasně, že třeba v Ústí nad Labem to vychází úplně jinak. Na 2+kk stačí mít na splátky 25 tisíc korun měsíčně, když luxusní nový byt zde pořídíte do pěti milionů a vybydlený panelák na Severních Terasách za necelé dva. A do Prahy se dá dojet po dálnici dvakrát týdně a zbytek dělat on-line. Jenže to také není pro každého.
Současné hypotéky mají v sobě ještě jeden paradox: I když se prodávají za šest nebo za osm procent, tak jsou vlastně levné, protože jsou za výrazně méně, než činí inflace. Podle ekonoma bankovní asociace Jakuba Seidlera jsou skutečně hypotéční sazby negativní. Hypotéka se tedy i dnes vyplatí.
Jenže, jak dodává Seidler, většina na ni nemá. Takto počítat může jen investor. Kdo má, kupuje levněji. To platí také u hypotéčních sazeb: Větší půjčený balík, a k tomu odpovídající příjmy, znamená o procento a ve výjimečných případech i o dvě procenta nižší sazbu, než činí nabídkový průměr. Takové hypotéky mají třeba zaměstnanci bank.
Právě to, že většina na hypotéky teď nemá, hlavně mladým logicky hýbe žlučí. A proto je také najednou sociologové a některé banky začínají chlácholit, že toužit po vlastním bydlení je vlastně zpátečnické a nejlepší je flexibilní nájem.
Ale jděte: Nejlepší pojistka nejen na stáří je vždy vlastní domov a snaha na něj vydělat sakra motivuje. Na vlastní střechu i v dávných časech totiž většinou dřely dvě, tři generace. Rodiny budou musí držet při sobě.
Nechápu, jak jedna sociologická výzkumná agentura může tvrdit, že když se ve společnosti zdědí příliš mnoho nemovitostí, je to škodě jejího rozvoje. Připravuje snad lidi na znárodnění rodinných domů a bytů s heslem, že nejlepší je nevlastnit, ale sdílet? To už tu bylo. OPBH.
