Ještě by se hodilo podotknout, že se řidič zlomyslně usmál, ale to už bychom si vymýšleli, protože toho si při jízdě na tyči vyvolané prudkým brzděním už všimnout nešlo. To ostatní je však bezezbytku pravda.
1. Chodec má na přechodu přednost před auty i vozidly městské dopravy (včetně trolejbusů), vyjma tramvají a aut s právem přednostní jízdy, pokud mají zapnutý majáček či jiné výstražné znamení. Tato přednost však není absolutní, takže chodec nesmí vstupovat na přechod těsně před přijíždějící vozidla. 2. Chodec nemusí použít přechod, pokud je vzdálen více než 50 m. Pak může vstoupit do vozovky kdekoli, když neohrozí sebe nebo jiné účastníky provozu a kvůli vstupu na silnici nepřekoná zábradlí či jiné překážky (betonové zátarasy, svodnice apod.). 3. Při chůzi po vozovce mimo obec musejí mít chodci na sobě reflexní prvek vždy při snížené viditelnosti, což znamená nejen svítání či soumrak a noc, ale také mlhu a silnější déšť. Legislativa neurčuje podobu reflexních prvků. Zato chodcům při porušení pravidel bezpečnosti stanoví pokutu až 2 000 Kč, ve správním řízení i vyšší.
Zatímco v některých krajských a větších okresních městech jsou trolejbusy běžnou součástí městské hromadné dopravy, Pražané si na ně musejí znovu zvykat. Letos byly zprovozněny nové linky na letiště a z Čakovic na Palmovku, počítá se s jejich rozšířením.
Takže se dá předpokládat, že s trolejbusy se budou chodci potkávat stále častěji. Pokud to bude na přechodu, snad až otázkou života a smrti je – kdo má přednost.
Trolejbus, protože je, podobně jako tramvaj, považován na tzv. drážní vozidlo, nebo chodec, jako v případě autobusu (a jiných vozidel, pozn. aut.).
Nikoli právo absolutní
Víc to neprotahujme, protože na tuto otázku je odpověď jednoznačná. Na přechodu má, při dodržení všech pravidel bezpečnosti, chodec přednost před trolejbusem.
I v tomto případě však platí, že právo je sice na straně chodce, ale větší sílu má rozjeté vozidlo.
Chodec musí, i na přechodu, dát přednost jedoucí tramvaji, zatímco jemu by měly dát přednost autobusy i trolejbusy. Není to však přednost absolutní, a navíc přechody jsou místem, kde je chodec často ohrožen.
Nikoli přednost absolutní znamená, že chodec kromě tramvaje musí dát i na přechodu přednost vozidlům s právem přednostní jízdy (pokud však mají zapnutý majáček či jiné výstražné znamení). Ale především nesmí vstupovat na přechod těsně před přijíždějící vozidla.
Pozor na auta ve více pruzích
Řidič nesmí omezit nebo ohrozit chodce, který přechází vozovku na přechodu pro chodce, nebo který přechod hodlá zjevně využít, naopak mu musí umožnit nerušené a bezpečné přejití vozovky. To znamená, že se řidič k přechodu pro chodce musí přibližovat takovou rychlostí, která mu v případě potřeby umožní před přechodem bezpečně zastavit.
Pozor, neplatí to vždy. Na silnicích o více jízdních pruzích musí řidič zpomalit nebo zastavit jen v případě, že před přechodem zpomaluje či zastavuje vozidlo jedoucí stejným směrem. Zamezí se tím nebezpečné situaci, kdy jeden řidič dá chodci přednost, ale ten v druhém pruhu, navíc skrytý stojícím vozem, jej na přechodu svým autem srazí.
Hlavní je pud sebezáchovy
Pokud chodec vstoupí na přechod s dostatečným „náskokem“ a situace je přehledná, měl by být chráněný, což si mimochodem měl uvědomit i výše zmíněný řidič trolejbusu, přestože jej asi popoháněl jízdní řád.
Ve všech případech by však kromě dopravních předpisů a slušnosti měl hrát podstatnou roli i pud sebezáchovy.
Méně ochotné ženy
Na přechod může chodec vstoupit jen tehdy, když přijíždějící vozidlo stihne zastavit. Jak se to pozná? Těžko, protože je třeba brát v úvahu hmotnost vozidla, jeho rychlost a aktuální povětrnostní podmínky. Na suchém povrchu činí brzdná dráha auta v obci při rychlosti 50 km/h přibližně 30 metrů, mimo obec při rychlosti 90 km/h přibližně 70 metrů.
To za předpokladu, že se řidič plně věnuje řízení vozidla. To samozřejmě jisté není, takže se vyplatí myslet i na pojistky – k odhadované brzdné dráze přidat zhruba další polovinu (cca 75 metrů v obci a 100 mimo), v obci navázat s řidičem oční kontakt nebo minimálně se ujistit, kdo vůz řídí.
Aniž by chtěl autor podléhat stereotypům, opakovaně se přesvědčil, že ženy před přechodem zastavují méně ochotně než muži. Z osobní statistiky dokonce vyplývá, že řidičky ze zhruba 70 procent spoléhají na to, že chodci nebudou riskovat srážku a dají automobilu přednost. Zkuste si to sami ověřit, ale pokud možno bezpečně.
Přechod není povinnost
Je v obecném povědomí, že přecházet vozovku lze pouze na přechodu pro chodce. Na jiném místě to zavání pokutou. Není to pravda. Zákon říká, že chodec je povinen využít přechod pro chodce, křižovatku s řízeným provozem či jiné místo, určené pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod pouze v případě, když jsou k dispozici blíže než 50 metrů.
Jestliže jsou tato místa dál než 50 m, může chodec vstoupit do vozovky kdekoli, když neohrozí sebe nebo jiné účastníky provozu a kvůli vstupu na silnici nepřekoná zábradlí či jiné překážky (betonové zátarasy, svodnice apod.).
Přecházet mimo přechod je možné pouze kolmo k ose vozovky a přijíždějící vozidla chodec nesmí donutit náhlé změně směru ani rychlosti.
Dva tisíce za reflexní prvky
Kromě přecházení na červenou či mimo vyznačený přechod, přestože je v dohledu, může chodec dostat až dvoutisícovou pokutu i za běžnou chůzi. Až překvapivě velký počet chodců totiž neví, na jaké straně bez vozovky bez chodníku by se měli pohybovat. Takže – v místech bez chodníku musí chodec jít po levé krajnici, organizovaná skupina chodců po pravé.
Ještě větší průšvih i pokutu může způsobit další opomenutí. Při chůzi po vozovce mimo obec musejí mít chodci na sobě reflexní prvek vždy při snížené viditelnosti, což znamená nejen svítání či soumrak a noc, ale také mlhu a silnější déšť.
Reflexní prvky jsou povinné
Legislativa sice nestanoví, jakou mají mít reflexní prvky podobu, ale určuje jejich umístění na ruce či noze směrem do vozovky. Každý řidič potvrdí, že reflexní pásky nebo jiné doplňky, třeba i nášivky na ruce, oblečení, čepici či na batohu, pomohou upozornit, že se po kraji vozovky pohybuje chodec.
Reflexní prvek je totiž rozpoznatelný ze vzdálenosti až 200 metrů. Totéž platí večer na neosvětleném přechodu v obci např. pro dětské kočárky.
Řidičům to v každém případě dává dostatek času zareagovat i za ztížených světelných podmínek, kdy se prodleva reakce řidiče pohybuje až okolo půldruhé sekundy. Opominutí této povinnosti může pro chodce znamenat až dva tisíce korun pokuty, ve správním řízení ještě o něco více.
Újma na zdraví však bývá nesrovnatelně citelnější.
