Novela zákoníku práce totiž v této oblasti splňuje obvyklé parametry české legislativy – sice dobrý záměr, ale realizace přinášející nedorazy a pochybnosti.
1. Novela zákoníku práce umožňuje zaměstnancům žádat o jeden týden placeného volna navíc, pokud se zúčastní jako výchovní pracovníci či trenéři dětského tábora nebo nově sportovního soustředění. Jedná se o jeden týden ze tří, které mohou být poskytnuty zaměstnancům podle stávající legislativy.
2. Mzda či plat za tento týden budou refundovány jen do výše průměrné mzdy v národním hospodářství v předešlém roce.
3. Nadále uvolnění zaměstnance nesmějí bránit vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele a zaměstnanec musí nejméně rok před uvolněním soustavně a bezplatně pracovat s dětmi nebo mládeží. Nově musí akci pořádat právnická osoba zapsaná nejméně pět let ve veřejném rejstříku, jejíž hlavní náplní činnosti je práce s mládeží.
Letos ještě postaru
Ještě v letošním roce tedy platí stávající podoba zákoníku práce, podle níž výchovní pracovníci na dětských táborech mohou požádat o pracovní volno v rozsahu nejvýše tři týdny v kalendářním roce. Nesmějí tomu bránit vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele a zaměstnanec musí nejméně rok před uvolněním soustavně a bezplatně pracovat s dětmi nebo mládeží.
Poslední podmínka se nevyžaduje, pokud zaměstnanec žádá o uvolnění na tábor pro zdravotně postižené děti. Tyto tři týdny volna jsou neplacené.
Kdo pracuje s dětmi?
Soustavnost a bezplatnost se v současné praxi dokládají potvrzením od prakticky jakékoli sportovní či společenské organizace, přičemž zaměstnavatel nemá možnosti prověřit, v jakém počtu a zda vůbec se děti z těchto organizací tábora zúčastní. Není ani problém v podstatě jakoukoli akci s účastí dětí prohlásit za tábor. Stačí na zaměstnavatele nasměrovat žádost o uvolnění s „uvěřitelným“ razítkem.
Navíc, kdo prověří, že zaměstnanec pracuje celoročně s dětmi bezplatně (opravdu nepřijal v průběhu roku žádný benefit?) a co se v praxi skrývá za označením soustavná práce s dětmi? Lze do ní zahrnout také např. přípravu tábora, což obnáší až stovky hodin?
Pozůstatek starých časů
Dosavadní praxe je pozůstatkem totalitních časů, kdy tábory pořádaly většinou pionýrské organizace s vesměs profesionálními vychovateli, nebo odborové organizace podniků, které jako vedoucí najímaly vlastní zaměstnance a studenty. Takže pořadatel tábora vlastně jen uvolnil své zaměstnance a platil je, jako by v práci byli.
Z toho vychází dosavadní kočkopes, kdy zaměstnance na dětské tábory v podstatě plošně uvolníme, pokud se prokážou, byť i formálním, zdůvodněním, ale protože jsme v kapitalismu, necháme v zákoně pojistku – možnost nevyhovět z vážných provozních důvodů. Podle Nejvyššího soudu jsou za ně však považované pouze takové důvody, které znemožňují, narušují nebo vážně ohrožují řádný provoz firmy, což kromě malých podniků v praxi prakticky nenastane.
Rozšíření osob je pozitivní
Novela zákoníku práce, platná od příštího roku, přináší pozitivní změnu v tom, že do okruhu osob, jimž může zaměstnavatel poskytnout pracovní volno, oficiálně patří i trenéři na sportovních soustředěních. Tito lidé totiž většinou skutečně naplňují původní záměr zákona, tedy v průběhu roku pracují s dětmi soustavně a obvykle bezplatně.
Nad dalšími novinkami však lze udiveně pozdvihnout obočí, i když na první dobrou zní sympaticky. Nově totiž bude z povolených tří týdnů jeden placený. Mzdu či plat bude vyplácet stát, tedy správa sociálního zabezpečení bude pro tento účel peníze zasílat zaměstnavateli. Odměny budou refundovány jen do výše průměrné mzdy v národním hospodářství v předešlém roce.
Dvojnásobné odměny
V čem je problém? Především v tom, že po sportovních a výchovných pracovnících chceme v průběhu roku bezplatnou péči o děti, ale na soustředění budou nově odměňováni v podstatě dvakrát. Poprvé v zaměstnání a podruhé na soustředění ve formě finanční odměny (byť obvykle symbolické), stravy a ubytování poskytnuté zdarma, proplacením jízdného apod.
A zvláštní je i to, že jeden týden placeného pracovního volna poskytne zaměstnavatel pouze v případě, že jde o akci pořádanou právnickou osobou. Musí být navíc zapsaná ve veřejném rejstříku nejméně pět let a práce s mládeží musí být její hlavní činností. Tuto skutečnost musí prokazovat zaměstnanec žádající o placený týden volna.
Jen pro profesionály?
V praxi totiž tento požadavek vyloučí většinu žádostí o placené volno. Nesplní jej pořádající fyzické osoby, pro něž není pořádání táborů a soustředění předmětem podnikání. Ale např. ani majitelé a pronajímatelé rekreačních zařízení, a dokonce ani firmy pořádající tábory pro své zaměstnance (tato tradice je minimálně u státních podniků stále živá), i když tam mohou volno vyjednat odbory v kolektivní smlouvě.
Mezi vyvolenými zůstaly především společenské organizace (skauti, ochránci přírody, turisté), profesionální instituce (domy mládeže) a sportovní kluby, i když by bylo zajímavé zkoumat, zda jejich výchovní pracovníci nejsou zřizovatelem tábora odměňováni už v průběhu roku.
Zápis v rejstříku nic nedokazuje
Navíc je nesmyslné pro vstup „mezi vyvolené“ požadovat zápis provozovatele tábora ve veřejném rejstříku po dobu pěti let. Provozovatel může být jen nálepka, zatímco skutečným měřítkem kvality a serióznosti je historie tábora a jeho bezchybného provozu, doložená např. zápisem o kontrole pracovníky hygienické stanice.
Bez ohledu na novelu zákoníku práce bude poskytnutí placeného volna na tábor či soustředění i nadále záležet především na ochotě zaměstnavatele, obsahu kolektivní smlouvy a schopnosti zaměstnance sehnat si potřebná razítka. A legislativa? Na oko týden placeného volna přidává, ale v praxi mnoha lidem tuto šanci řádně zkomplikuje. Čas na změnu zákona tak nastal už před startem novely.
