Pokud nějaká pasáž z novoročního projevu Petra Pavla vyvolala skutečně širokou ekonomicko-politicko-společenskou diskusi, pak to byla prezidentova výzva k přijetí eura. Pavel připomněl, že jde de facto o mezinárodní závazek České republiky, k němuž se země zavázala už před dvaceti lety, kdy souhlasila se vstupem do Evropské unie – byť bez konkrétního data.
„Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění tohoto závazku dovedou,“ prohlásil prezident, podle něhož je společná měna pro naši malou otevřenou ekonomiku „logickou budoucností“. Pavlův výrok označili někteří komentátoři za jednoznačnou ofenzivu za přijetí eura.
Prezidentovo nastolování otázek
Ať se na Pavlův výrok o evropské měně dívají ekonomové či politici jakkoli, jedno se mu rozhodně upřít nedá. Když Petr Pavel nastupoval do prezidentského úřadu, sliboval mimo jiné, že bude otevírat důležité otázky pro budoucnost naší země. A to se mu nepochybně podařilo, neboť z ne/přijetí eura se znovu stalo živé téma.
Nakonec to ale nebude prezident, který by rozhodl, kdy v peněžence vyměníme koruny za eura, ale politici. A to včetně těch populistických, kteří se více řídí průzkumy veřejného mínění než vlastní ekonomickou vizí. Do této skupiny lze zařadit i předsedu nejsilnějšího opozičního hnutí Andreje Babiše (ANO).
Oficiálně je sice odpůrcem zavedení eura, protože by prý země přišla o nezávislou národní banku i vlastní měnu a navíc bychom ručily za dluhy jiných předlužených zemí eurozóny – byť právě Babiš nastartoval nejrychlejší zadlužování v historii Česka.
Většina veřejnosti proti
Vzhledem k tomu, že Babiš hovoří také o tom, že euro musí být především výhodné pro české lidi, lze vyvozovat, že se v této otázce hodně řídí náladami většiny obyvatel, která je spíše proti jednotné evropské měně.
„V české společnosti stále přetrvává převážně odmítavý postoj k přijetí eura,“ konstatovalo loni na jaře Centrum pro výzkum veřejného mínění. Z jeho šetření vyplynulo, že s přijetím eura nesouhlasí téměř tři čtvrtiny českých občanů (pro byla zhruba pětina občanů, pozn. aut.).
O něco příznivěji dopadlo loňské šetření Eurobarometru, jehož výsledky zveřejnila v červenci agentura Bloomberg. Z něho vyplynulo, že proti euru je 54 procent Čechů a naopak pro 44 procent. I tak má ale většina veřejnosti k evropské měně odmítaví postoj. A to si Babiš i jeho nejbližší spolupracovníci moc dobře uvědomují. V tom jim zdatně sekunduje Tomio Okamura (SPD), pro něhož je všechno evropské ďáblovým dílem.
Euro má výhody i nevýhody
Ostatně ani vládní koalice není v otázce eura jednotná. Proti euru se staví zejména zástupci ODS. Ve své argumentaci jsou ale poněkud selektivní. Vybírají si zejména nevýhody a rizika přijetí eura a potlačují výhody.
Jenže na tuto otázku se nedá dívat černobíle – společná evropská měna má své výhody i nevýhody, a tak tomu bude i v následujících letech. Nikdy to nebude tak, že přijetí eura bude pro českou ekonomiku a její obyvatele pouze výhodné, nebo pouze nevýhodné.
V této souvislosti stojí za připomenutí, že od letošního roku mohou vést tuzemské firmy účetnictví a platit daně v eurech (ale i dolarech či librách), pokud mají většinu transakcí v příslušné zahraniční měně. Novinku oceňují zejména exportéři. A lze to chápat i jako malý krok k plošnému zavedení evropské měny.
Ostatně jsou to právě podnikatelé, kteří po zavedení euro nejvíce volají. Už dnes se mnohé firmy snaží předcházet měnovým ztrátám tím, že si vedou nejen účetnictví v eurech, ale posílají i faktury v eurech, a to nejen v zahraničí, ale i doma. Stále ovšem platí, že o všeobecném zavedení evropské měny musí rozhodnout politická reprezentace.
Jak to ostatně pro Seznam Zprávy řekl Jiří Hlavatý, majitel společnosti Juta vyrábějící geosyntentické a další umělé materiály: „Víme všichni dobře, že přijetí eura je politická otázka a rozhodnutí politiků.“
Naprosto zbytečný, provokativní a podsuvny článek, hraničící s pomluvou a osobní nenávistí.