Většina lidí bojuje spíše s opačným extrémem – na pravidelný a dostatečný pitný režim zapomíná. Případně ho ve velkém dohání večer, když si uvědomí, že příjem vody byl přes den maximálně v řádu decilitrů. Ti, kdo pijí průběžně přes celý den, jsou tak dáváni za příklad zdravého životního stylu.
1. Fakt, že někdo zvládne vypít za den výrazně více vody, než je doporučené množství, není důvod k obdivu. Může si tím ublížit víc než ten, kdo pije málo.V krajním případě může aquaholismus skončit smrtí.
2. Závislost na vodě je psychickým problémem, spojeným s pocity nejistoty a úzkosti. Ve většině případů je třeba jej řešit pod lékařským dohledem.
3. Optimální množství tekutin je individuální, ale pohybuje se kolem dvou až dvou a půl litru za den. Neexistuje žádný opodstatněný důvod, aby někdo vypil pět a více litrů tekutin denně.
Častěji k extrémní konzumaci vody sklouzávají ženy, mnohdy s vyhlídkou, že zaženou chuť k jídlu a budou mít krásnou pleť. Je typická také pro vyznavače půstů, jimž slouží jako prostředek údajné očisty celého organismu a zbavení se škodlivých látek.
Závislost jako jakákoli jiná
Jde přece o vodu. Co zdravějšího bychom mohli chtít?! Není tedy přehnané mluvit o aquaholismu, který nápadně připomíná alkoholismus?
Bohužel i u vody jde o závislost, která může mít velmi závažné až fatální dopady na náš organismus. Problémy začínají pozvolna, plíživě. Symptomy se navíc do značné míry podobají dehydrataci – malátnost, nevolnost, bolesti hlavy, křeče. Notorický konzument vody je tak vnímá jako důkaz o tom, že pije stále málo, na dávkách přidává a intervaly mezi jednotlivými doušky zkracuje.
Přitom dochází k postupnému poškození ledvin, srdce a celého oběhového systému. V případě krátkodobého nadměrného zatěžování organismu se ledviny poměrně dobře zotaví. Pokud je problém dlouhodobý, probíhá rekonvalescence velmi pozvolna. Zásadní potíž nastává u osob s narušenou funkcí ledvin, kteří k extrémní konzumaci tekutin sklouznou.
I voda nás může zabít
Zdravý organismus nadbytečnou vodu pochopitelně vyloučí, ale umí to jen omezenou rychlostí. Ledviny filtrují přibližně jeden litr vody za hodinu, pokud vaše tempo nestíhají, dochází k takzvané hyponatrémii, tedy nízké hladině sodíku v krvi. Také hladina dalších důležitých látek je výrazně naředěna a nemohou tak plnit svou funkci.
Přebytečná voda směřuje do buněk, které v důsledku nedostatku sodíku mohou nabobtnat. Riziko vzniká zejména u buněk mozkových, které nemají vzhledem k tvrdosti lebky kam růst. Pacient pak trpí bolestmi hlavy a nevolnosti. Pokud však včas nevyhledá lékaře, nastoupit mohou záchvaty, bezvědomí a v krajním případě i smrt.
Bez vody ani krok
Jaké jsou tedy příznaky, že si koledujeme o průšvih? Prvním varováním je samozřejmě velmi časté chození na záchod – desetkrát a vícekrát za den. Barva moči je prakticky čirá. Další ukazatele jsou spíše psychické povahy.
Aquaholik nevychází bez lahve s vodou z domova. Organizuje si činnosti tak, aby měl vodu vždy při ruce. Pokud je mu průběžné popíjení znemožněno, dostává se do stresu a vyvolané úzkosti vedou až k pocitům, že se udusí, jestliže se ihned nenapije. Okamžitá úleva pak přichází s prvním douškem.
Nadměrné pití vody bývá doprovodným jevem psychických problémů, pitný režim se stává pevným bodem, který má aquaholik plně pod kontrolou, dává mu pocit jistoty. Někteří jsou na svůj přístup pyšní a dávají na odiv, kolik vody jsou schopni během dne vypít, jiní mají tendenci neustálé popíjení vody před svým okolím skrývat.
Odvykací kúra nutná
Většina lidí si zprvu ani neuvědomí, že pití vody se zvrhlo do nevítaného extrému, a považují je za součást zdravého životního stylu. Pokud na sobě pozorujete, že pijete výrazně více než lidé ve vašem okolí, je na místě si začít vypité sklenice zapisovat. Při zaznamenaném výrazně nadprůměrném příjmu je nevyhnutelná návštěva lékaře.
Hlavní cílem vyšetření je pak zjistit, zda je nadměrné pití příčinou, či důsledkem. Jinými slovy, jestli jedinec netrpí nějakým onemocněním, projevujícím se zvýšeným pocitem žízně a častým močením. Typicky by mohlo jít o nemoc ledvin nebo cukrovku.
V případě, že provedená vyšetření žádné onemocnění nepotvrdí a problém je psychického rázu, je nutné pacienta přesvědčit o škodlivosti jeho přístupu a pracovat na postupném snižování tekutin. Nápomocná může být opět nějaká aplikace, která nutnost pití připomíná v individuálně nastavených intervalech.
Dva a půl litru stačí
A jaké množství je tedy takové, abychom pokryli potřebu našeho těla, ale zároveň ho zevnitř netopili v bazénu vody? Optimální příjem je do značné míry individuální a odvíjí se od řady proměnných, jako je věk, váha, pohlaví, fyzická aktivita či zdravotní stav. Svou roli pochopitelně hraje i vnější teplota – v teplém počasí je přirozeně potřeba tekutin zvýšená.
Nicméně i při zvážení těchto faktorů je matematika poměrně prostá. Doporučované množství se pohybuje od dvou do dvou a půl litru. To odpovídá přibližně množství, které člověk během dne vyloučí různými způsoby (moč, pot, dech).
Mysleme také na to, že vše nepřijímáme jen prostřednictvím pitného režimu, nezanedbatelné množství vody je i v řadě potravin – polévkách, ovoci a zelenině. Aquaholici se však dostávají na pět, šest i osm litrů denně, což je pro tělo v dlouhodobém horizontu katastrofální.
Ilustrační foto: Depositphotos.com
pěkná blbost. já kdysi manuálně pracující max litr denně