Tato přestávka je totiž neplacená a nastavuje se o ni pracovní doba i v případě, že o tento oddych zaměstnanec nestojí, v pracovní době neobědvá, nebo jídlo přinesené z krabičky zhltne u pracovního stolu během pěti minut. Na druhou stranu jsou přestávky, během nichž zaměstnancům mzda naskakuje, může jich zaměstnavatel během směny určit více (v součtu do zákonem zaručené půlhodiny) a první pauza může začít i dříve než po šesti hodinách.
Kde se přestávky platí? V kancelářích s organizováním obvyklé půlhodinové pauzy na oběd asi problém nestane, ale jsou speciální provozy (zdravotnická zařízení, doprava, energetika, ostraha), kde se zkrátka zaměstnanec nemůže sebrat a na desítky minut odejít. Pak mu ale zaměstnavatel musí zajistit alespoň tzv. přiměřenou dobu na jídlo a oddech, která se do pracovní doby počítá a je placená. Zákoník práce se samozřejmě zabývá i otázkami bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, a proto „jistí“ tuto problematiku i tzv. bezpečnostními přestávkami. Pokud zaměstnanec vykonává rizikovou nebo jednostranně zatěžující činnost, pak by ji po určité době měl změnit za práci méně náročnou. Anebo si od ní odpočinout právě při bezpečnostní přestávce. Ta se samozřejmě může využít i na jídlo, také v tomto případě je však placená a počítá se do pracovní doby. Pracovat lze pořád Režim přestávek a jejich placení se vyplatí u některých provozů projednat už při nástupu do zaměstnání, případně je zanést do pracovní smlouvy, protože se obvykle jedná o individuální posouzení pracovní náplně konkrétních pracovníků. A o zaměstnavatelích obecně platí, že uhradí jen to, co musejí. Pro většinu zaměstnanců však platí hořká pravda, že přestávky na oběd musejí brát spíš jako skutečnost, které se nelze vyhnout, a doba strávená v zaměstnání se o tento neplacený časový úsek každý den prodlužuje. Kdo chce, může přes přestávku i pracovat, ale pro odchod ze zaměstnání to znamená totéž, jako půlhodinku prosedět na lavičce v parku. Nelze si tuto přestávku napracovat a odejít z práce dřív než jedlíci, nebo argumentovat nutností zpracovat mimořádnou agendu. Pozor na předpisy Přestávka na jídlo a oběd musí být nejméně čtvrthodinová. Kde pracovní provoz neumožňuje vyčerpat půlhodinový nárok v celku, je zbytek rozdělen do menších úseků. Není možné si ji vybrat na začátku, ani na konci pracovní doby. Nastává nejpozději po šesti hodinách nepřetržité práce (pro zaměstnance pod 18 let po čtyřech a půl), takže např. při dvanáctihodinové směně by si měl pracovník vybrat tyto přestávky dvě (a započítá se mu jen jedenáctihodinová pracovní doba). Jak pracovníkům nikdo nezakazuje během přestávky pracovat, tak mu ani nikdo nepřikazuje jíst. V podstatě je možné tuto přestávku využít i k vyřízení osobních záležitostí, samozřejmě při dodržení časové lhůty a dodržení zákoníku práce či firemních předpisů. Když se např. zaměstnanci stravují vblízké restauraci, neznamená to volno k požívání alkoholických nápojů, které jsou na pracovišti zakázány. Obdobně při úrazu v průběhu přestávky bude záležet, zda zaměstnanec využil poskytnutou dobu k jídlu či odpočinku a jakým způsobem. Petr Sviták
