Kromě vysněné lokality – polohové renty – ta je základním kritériem, které zájemce hledá, bude velikost nemovitosti. Udává se v metrech čtverečních a je třeba sledovat dva základní ukazatele: Celkovou (podlahovou) plochu a užitkovou plochu. První vychází ze součtu všech částí náležející k nemovitosti. U bytu tedy do tohoto čísla patří například lodžie či sklep, u domu garáž či terasa. V případě druhého termínu jde o skutečně využitelnou plochu užívanou výhradně pro vlastní bydlení.
V inzerátu se zájemce může setkat například s tím, že podlahová plocha bytu je 85 m2, ale užitková jen 40 m2. „V takovém případě se pravděpodobně jedná o menší byt s velkou terasou a kupující by se měl mít na pozoru, zda toto je právě to uspořádání, které hledá,“ radí Veronika Vránová, vedoucí realitního oddělení Broker Consulting.
Členění nemovitosti
Hned za velikostí by měl kupující hledět na dispozice, tedy kolik místností je k dispozici a jaké další příslušenství k ní náleží. Udává se v různých zkratkách.
4+1, nebo 4+kk
Toto označování bytů, ale i domů je zvyk, zažitý již dlouhá léta. Číslovka označuje počet samostatných pokojů. Měla by zahrnovat místnosti jako obývací pokoj, ložnici, dětské pokoje, pracovny, ale ne předsíně či vstupní haly, případně toalety a koupelny. Za znaménkem plus je pak označení pro kuchyň. Buď je kuchyň samostatně oddělená místnost, tedy označená číslem, nebo jde o tzv. kuchyňský kout se zkratkou kk.
4+1+T/L/B+G+S
Za členěním nemovitosti mohou následovat další zkratky, které mohou označovat ostatní příslušenství.
Garáž (G) a sklep (S): Může být někdy variabilní a lze je přikoupit za samostatnou cenu.
Terasa (T): Mívá většinou největší rozlohu na metry čtvereční a mají ji nejčastěji rodinné domy či rekreační objekty. Jde o venkovní část stavby, pro kterou je nejvíce charakteristické její umístění na terénu. To navazuje na příslušné podlaží. Konstrukci terasy tvoří zpravidla strop nižšího podlaží.
Balkón (B): Ten najdeme jak na rodinných domech, tak na starších činžovních objektech i na novějších panelových domech. Balkon má předsazenou konstrukci přečnívající přes nosnou, neboli fasádní zeď. Z bočních stran pak není krytý.
Lodžie (L): Je typickou součástí bytů na panelových sídlištích. Bývá zastropená, má po stranách nosné stěny a na volné straně je opatřena zábradlím. Stěny chrání proti bočnímu větru, slunci, ale také proti zvídavým sousedům.
Kdo vlastní nemovitost, kterou kupuji?
Obecně jsou tři možnosti, s nimiž se mohou kupující v inzerátech setkat – osobní, družstevní vlastnictví, a pokud vlastníci místo SVJ (společenství vlastníků jednotek)založili společnost s ručením omezeným, pak se prodává obchodní podíl. První má zkratku OV a jde o nemovitost, která je zapsaná v katastru nemovitostí u konkrétního vlastníka.
„S osobním vlastnictvím mohou souviset pojmy jako spoluvlastníci či společné jmění manželů (SJM). V katastru nemovitostí jsou pak uvedeni všichni vlastníci a musí veškeré smlouvy vždy podepisovat společně,“ upozorňuje Vránová.
Pozor na anuitu u družstevních bytů
S družstevním vlastnictvím (DB, DV) se nejčastěji setkáme u bytů v činžovních a panelových domech. Znamená to, že byt je ve vlastnictví družstva a družstevník má k němu právo nájmu. Jako člen družstva má práva a povinnosti spojené s členstvím. Při prodeji, respektive převodu se prodávají právě tato práva a povinnosti v družstvu.
Vránová v tomto případě radí: „Výhodou družstevního bytu může být nižší pořizovací cena bytu oproti osobnímu vlastnictví. Kupující by si ale před uzavřením smlouvy o převodu práv a povinností měl zjistit anuitu. To je zbývající část podílu bytového družstva připadající na konkrétní byt, kterou je třeba splatit, aby byt mohl být převeden do osobního vlastnictví. Většinou je splácena v pravidelných intervalech, ale lze ji uhradit i jednorázově.“
V případě prodeje obchodního podílu (který představuje jednak byt, tak i podíl na společných prostorách) musí prodej ve firmě schválit valná hromada a musí z toho být pořízen notářský zápis. Navíc tuto formu většina hypotéčních bank neumí financovat.
