A to je pro pozitivní výhled do budoucna málo. Když se navíc podíváme mimo hrací plochu Česka, vidíme řadu indikátorů, že těch zkoušek ještě pár přijde. Doporučení? Mějte plán A, který počítá s růstem, který si zasloužíte. Ale nezapomínejte ani na strategii připravenou pro hubené roky.
Často vzpomínám na situaci před 15 lety, která přišla po letech souvislého ekonomického růstu. Z blaženého pocitu, že Česko je stabilní trh, který si žije vlastním životem a korunu má jako štít před globální krizí, nás probral zásadní ekonomický pád.
Do jisté míry nás vystrčil v pravý čas do studené reality. Dodnes si pamatuji, jak sice padla celá řada devadesátkových firem, ale také to, jak situace pomohla vyniknout jiným, které si to – na rozdíl od těch prvních zmíněných – zasloužily víc.
A teď zažívám určité deja vu. Denně se pohybuji mezi lidmi z malých a středních firem. A dobře vím, jak je situace v mnohém podobná. Ve velké části se zapomíná, že růst není samozřejmost a panuje zde „blbá nálada“ kvůli tomu, že proud neteče tak rychle a stojí se na místě.
V jiné části se naopak tvrdě maká na tom, aby se přežilo nejlépe. Zefektivňují se procesy, hledají nové cesty. A hlavně – tvoří se plány pro případ, že by se česká ekonomika rozjížděla pomaleji, než jsme doufali.
Ďábel je v detailu. Musíme doufat v návrat dobrých hospodářů
A že tato situace přijde je stále pravděpodobnější. Německá ekonomika se zotavuje zatím nepřesvědčivě (ale pořád lepší než ještě nedávný výhled na nejdelší recesi od doby války, pozn. aut.) a na severu nám roste nová konkurence v podobě Polska.
Česko začíná být závislé na vlastním domácím kapitálu, což je pro ekonomiku vždy dvousečné. Po dlouhé době se uzavíráme světu. A to znamená jediné – konkurence začne být tvrdší, protože se bude hrát o poměrně omezené množství domácích peněz.
V mnohém to bude znamenat návrat k ekonomice dobrých hospodářů. Ne ve formě bezmyšlenkovitého škrtání. Ale v opakovaném nalézání hodnoty ve věcech a upřednostňování smysluplných investic před pouhým utrácením. Protože pevně věřím, že efektivita vede pouze přes dobře zaplacené talenty a důstojné pracovní prostředí.
Na stole každého CEO a CFO by tak měly ležet dvě obálky – plán A pro případ, že se české ekonomice a naší hospodářské sféře začne dařit, plán B pro situaci, kdy bude potřeba zvyšovat efektivitu. Obě se stejnou misí – využít příležitosti na maximum a překážky přeměnit v konkurenční výhody.
Základem je nejen „mít přehled“
Kde začít? Před patnácti lety vyhrával ten, kdo si vzal na pomoc internet. Letos to bude ten, kdo si vezme na starost vlastní data a naučí se s nimi pracovat. V denním rozhodovacím detailu, bez složitých dashboardů, které se aktualizují jednou měsíčně na poradě.
Digitalizace čehokoli je bohužel v řadě firem sprosté slovo, nekonkrétní buzzword bez lidského rozměru. Ale to, že je třeba vnímat v jednoduchém modelu dění v jakémkoli dílčím nebo naopak komplexním procesu, to chápe každý.
O jakých datech je řeč? Už dávno ne pouze o základních ekonomických indikátorech. Měli byste mít přehled v podstatě o všech finančních aspektech v reálném čase. To znamená i takový detail, jako je například aktuální podíl nákladů na zisku, investice do zásob nebo třeba nájezd firemních aut. Teprve ve chvíli, kdy máte tato data, můžete začít s optimalizací.
Pomůže metoda zpola vymačkaného citronu
Dám jeden příklad – představte si citron nebo limetku, který si chcete vymáčknout do svého pití. Jakmile ho odložíte na talířek, po chvíli ho opět zvedněte a zkuste vymačkat znovu. Šťávy v něm bude ještě dost, často až třetina. A přesně takhle je potřeba přistupovat k financím – nezastavit se, nespokojit se s málem, vymačkávat maximum.
Slyšeli jste někdy třeba o overnight úročení deviz? Nebo o pravidelném expense auditu? Overtool reduction? Právě toto jsou jedny z priorit, kterým se mají oba plány věnovat.
Společným jmenovatelem je zacelování zbytečných děr, aby byl růst opravdu růstem a při případné stagnaci firma nekrvácela. Vyhráno totiž není a štěstí bude přát připraveným. A ti budou tentokrát spoléhat na data a chytrou práci s nimi.
Autor je CEO českého fin-techu Fidoo
(Redakčně upraveno)
