Ano, časem určitě strukturu trhu práce promění, ale zatím nevede k rušení míst spíše jako k jejich vzniku. Opět je tu velký úkol pro tuzemské podniky. Aby totiž měly lidi, čeká je řada strukturálních a organizačních změn, tedy především přizpůsobit spolupráci s těmi, kterým je nad padesát let.
Jsem přísným zastáncem efektivity. Bez ní nemůže být byznys úspěšný. S nárůstem počtu starších kolegů na prahu důchodového věku ale bude muset každá společnost přemýšlet nad tím, jak je správně nasměrovat ve svém stávajícím systému.
Znamená to investovat. Bude totiž třeba přizpůsobit pozice pro lidi seniorního věku tak, aby to mělo ekonomický i hodnotový smysl. Zkrátka jejich práce firmám musí i nadále přinášet přidanou hodnotu. Možná si říkáte, že je to v čím dál technicky složitějším světe nemyslitelné. Nesouhlasím. Většina byznysových i profesních problémů se stále opakuje.
Dokonce i řada technických výzev je stále stejná, jen se zvládají novými prostředky. Kouzlo spočívá v diverzitě, z níž mohou podniky těžit. A vůbec nevadí, že starší zaměstnanec nemá v malíku nejnovější programovací jazyk, který čerstvý absolvent ovládá, jako když bičem mrská.
Má totiž jiné bohatství – může mladším předávat know-how, zkušenosti, povzbudit, ulehčit vstup do firemního prostředí a celou řadu dalších věcí. A taky ví, že momentální neúspěchy a bolesti profesního i osobního života jsou obvykle dočasné. Jeho nadhled dokáže mladým a méně zkušeným pracovníkům pomoci vyřešit řadu obtíží, na něž v průběhu své kariérní trajektorie narazí.
Faktem také je, že zástupci mladších ročníků, mileniálové i generace Z, netouží po kariérním postupu tak, jako tomu bylo například u Husákových dětí. Chtějí se věnovat své specializaci, ale nepouštějí se s velkou chutí do pozic, kde by museli ostatní vést a měli velkou týmovou zodpovědnost.
Jsou to prostě větší individualisté, kteří chtějí na práci klid a po práci prostě volno. Manažerský post není tak úplně jejich cílem. A to je jeden z momentů, kdy se firmy prostě chtě nechtě budou muset obracet v daleko větší míře na zaměstnance ve věkové skupině padesát plus. V jejich prospěch hrají disciplína a větší zodpovědnost.
My sami s tím máme výborné zkušenosti. Naším typickým odborníkem na executive interim management, který vstupuje do výkonné pozice v klientské firmě, je člověk kolem padesátky, který za sebou má výsledky a minimálně 20letou praxi. Dokáže být pro ostatní oporou, má potřebnou autoritu i sebevědomí, ale zároveň je to osobnost, která se umí lidem přiblížit.
Klíčová je jeho vysoká motivace pomoci svými zkušenostmi firmám dosahovat jejich cílů a lepších čísel. Podobně to může fungovat nejen v top managementu, ale i v rámci menších týmů v rozličných oblastech podnikání, kde se může stát pro mladší a méně zkušené spolupracovníky starší člověk mentorem.
Aby byl ale scénář takto pohádkový, musí se firma sama snažit. Musí lidem poskytnout co nejlepší podmínky pro to, aby se profesně vyvíjeli a dospěli svou odborností i mentálním nastavením do role kvalitních facilitátorů. Zkrátka je třeba pracovat na rozvíjení potenciálu celoživotně. Cestou k tomu je vzdělávání každé firmě na míru, ale koncipované zcela jinak, než jsme byli zvyklí.
V rámci takových programů bude zásadní pracovat s motivací, psychickou odolností, komunikačními dovednostmi, všímavostí, adaptací. Duševní zdraví se stává prioritou a základem pro dlouhodobý úspěch organizace.
Pro dnešní padesátníky může být jedním z nejužitečnějších momentů seberozvoje v profesi práce s emocemi a všímavostí. Pro mladší ročníky bude největší výzvou ochota riskovat a vstupovat do nepříjemných situací, z nichž rostou zkušenost i větší sebevědomí. Cílem takového vzdělávání by mělo být dělat zaměstnance spokojené, nikoli však uspokojené co do profesních cílů.
Zkrátka by to mělo v lidech probouzet hlad po nových horizontech, vědomí toho, že co dělají, má i hluboký smysl pro ně samotné. Zaměstnavatel by jim k tomu měl dát prostor. To s sebou nese i další nároky na firemní kulturu, která by měla stavět na respektu, větší přívětivosti vůči individuálním potřebám a také ochotě překonávat rozdílnosti a nahlížet na ně jako na užitečné.
Zaměstnanci však často pomýšlí na předčasný důchod, mladí lidé už Českou republiku nevidí jako perspektivní místo k životu a odcházejí do zahraničí. Na mojí generaci je ukázat, že je naše země stále místem, kde se dobře žije. Pokud by se v tomto směru chtěl angažovat stát, není důchodová reforma tím prvním, čemu by měli politici věnovat pozornost.
Je to především narovnání podmínek podnikání pro tuzemské firmy všech velikostí. Začít by to mělo u daňových zákonů a snížení byrokracie. Firmy mají podnikat a díky tomu sloužit všem zainteresovaným stranám, avšak stát na ně přenáší své další a další povinnosti.
Je to typický scénář pro období, když si politici neví rady, jak problém vyřešit a mnohdy to nevidí ani jako prioritu. Zároveň spatřuji jako stále žhavou otázku modernizaci pracovního práva, kdy za zkrácené či flexibilní úvazky nebude penalizován ani zaměstnavatel, ani zaměstnanec a stát v tomto směru oběma stranám nabídne větší svobodu.
Ostatně, dovedete si představit, že byste na prahu sedmdesátky zvládli hravě 40hodinový pracovní týden? Já úplně ne. Přesto si troufnu tvrdit, že senioři mají svůj potenciál a byla by škoda jej nevyužít. Tak jim to umožněme. Ostatně nám ani nic jiného nezbývá.
Autor je zakladatel společnosti JPF Czech
(Redakčně upraveno)
Autor tohoto článku je určitě mladý..nesouhlasím, že firmy prosí starší spolupracovníky,aby ve firmách zůstávali.v moravskoslezském kraji,je to naopak.Bud vás rovnou vyhodí pro nadbytečnost,nebo řeknou,ať jdete do předčasného důchodu!! Takže???
Můžu potvrdit, je to furt stejné. Firmy se před 60sátkou zbavují koho můžou a to i přes to, že potom mají problém vůbec sehnat za ty lidi náhradu. Člověk má na pracovním trhu problémy už po padesátce a jen obíhá pohovory, na kterých mu nakonec vždy řeknou starou známou obehranou písničku, že to místo už obsadil jiný, „vhodnější“ uchazeč a přitom kolikrát inzeráty na obsazení těch míst zůstávají dál aktuální. Si z lidí dělají vyloženě zádel.
Obávám se, že v teoretické rovině je to samozřejmě velice rozumný přístup. Navíc to ani není první článek na podobné téma. Pak ale dojde na praxi a zjistíte, že od 50-tky jste pro pracovní trh více méně neviditelní – jsou samozřejmě výjimky, ale statistika mluví jasně. Navíc si opravdu nejsem jist, zda směřujeme k ekonomice s vysokou přidanou hodnotou nebo jsme a budeme montovna bez velkých ambicí. Rád bych byl optimista…
Scifi bohužel.
No to je zajímavé. Mám dva roky do důchodu praxi velkou a různou, střední vzdělání s maturitou, ale zaměstnat mě nikde nechtějí. Chci znát firmu, která své starší zaměstnance přemlouvá :). A co se výkonosti týče mladší jsem strčila do kapsy jenže prostě jsem za horizontem události s věkem………….
Je mi už přes šedesát a sehnat důstojně placenou práci v tomto věku je nemožné. Několik let pracuju na DPČ za 125Kč/hod. hrubého, tedy téměř za minimální mzdu… A šéf mě za tuhle žebračenku často volá, že mne potřebuje v práci na výpomoc nebo záskok, že mu někdo onemocněl nebo ani nepřišel do práce. Jenže já si na živobytí musím vydělat svojí soukromou činností, ze které platím státu daně, která mě živí a hlavně mi spotřebuje dost volného času, takže na mizerně placenou brigádu mi ten čas už prostě nezbývá… A na důchod jsem se naštěstí zajistil jinak. Ostuda systému ale je, že většina pracujících na HPP v této firmě si každý měsíc po výplatě chodí na sociálku pro dávky aby vůbec vyžila.
Ale ano, senioři mohou pracovat, ale nejdříve jim seberte řidičáky…
Vsadím se že máte za sebou několik dopravních nehod, samozřejmě za ně vždy mohou ti ostatní. Mě je 61 let profesní od začátku a na mém kontě je jedna pojistná událost od roku 1981 – ne nehoda, ale událost (údajně rozbité okno kamínkem). A proto můj názor: sesbírat raději řidičáky těm lidem, kteří bourají a překračují rychlost pravidelně. Apropó nejste mezi nimi také?
Pokud jde o ten dobře zaplacený blábol o nějakých lidech co chybí? Ten je možná cílen na mladé pracovnice na ÚP, které tomu asi věří. Ale nikdo s těchto pisálků a pracovnic (ků) nevyzkouší napsat pár žádostí s tím že jim je 60 nebo více a uchází se o práci. Mám zjištěno že v takovém věku berou jen v Senátě apod. Ovšem tyto místa jsou jen na protekci a stále je plno.
Příspěvek byl odstraněn kvůli porušení pravidel diskuse.
Redakce