„S Všeobecnou zdravotní pojišťovnou jsem žádný problém neměl, dokonce jsem roky využíval výhod členství v Klubu pevného zdraví. Když mi ale lékaři diagnostikovali rakovinu, musel jsem kvůli metodě léčby, kterou podstupuji, změnit zdravotní pojišťovnu,“ říká pan Jiří a dodává: „Na výběr jsem měl buď Oborovou zdravotní, nebo Českou průmyslovou zdravotní. VZP by totiž mou léčbu nehradila, jak mi sdělila ošetřující lékařka.“
„Vůbec ale netuším, jestli kvůli této změně budu muset změnit například zubařku nebo další odborné lékaře, protože jsem se o to dosud – jako pojištěnec VZP – nezajímal,“ dodává. Podobných případů je v Česku samozřejmě více, ale pozornost k sobě poutají především případy vážných a vzácných onemocnění, které pojišťovny – a zejména VZP – odmítají proplácet. Vloni například Česká televize informovala o případu pacientky, která bojovala s rakovinou lymfatických uzlin, ale běžná léčba nezabrala.
Lidé totiž mají možnost požádat pojišťovnu o mimořádnou úhradu, což umožňuje paragraf 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění: „Příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce.“
„Jednou z možností je také oslovit jiné zdravotní pojišťovny a zjistit, jak se k úhradě konkrétního léku staví, a případně tedy změnit zdravotní pojišťovnu,“ uvedla pro portál Finanční a ekonomické informace právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví Ilona Hlaváčová.
Pan Jiří (kontakt máme k dispozici – pozn. red.) se na redakci portálu FAEI.cz obrátil po přečtení článku našeho zářijového článku Zdravotní pojišťovny vytahují podpultovky. Proč byste měli změnit tu svou? „Hořce mne rozesmálo vyjádření paní z tiskového oddělení VZP. Uvedla, že Všeobecná zdravotní pojišťovna má jinou strategii než ostatní menší pojišťovny,“ vybavuje si.
„Vycházíme z toho, že člověk by si neměl vybírat zdravotní pojišťovnu podle toho, že mu přispěje pár stokorunami na aktivity, které provozuje, když je zdravý, ale podle toho, jak se o něj postará, když je nemocný. A v tom jsou naše největší trumfy proti konkurenci,“ sdělila v září redakci FAEI.cz Jana Sixtová z tiskového oddělení VZP.
„Všeobecná zdravotní pojišťovna by se o mne nepostarala, když jsem zjistil, že jsem vážně nemocný. Léčbu v soukromém zdravotnickém zařízení, které jsem si vybral právě kvůli jeho výborným výsledkům, by mi neproplatila,“ konstatuje pan Jiří s tím, že si není jist tím, že se někdy v budoucnu k VZP vrátí.
Lidé, kteří ročně změní zdravotní pojišťovnu kvůli tomu, že ta jejich dosavadní by jim nehradila léčbu aktuálního onemocnění, nefigurují v žádných statistikách. Určitým vodítkem či srovnáním ale mohou být statistiky VZP, jako největší zdravotní pojišťovny s téměř šesti miliony pojištěnců. Podle nich VZP v letech 2013-2018 odmítla uhradit podle zmíněného paragrafu 16 léčbu v průměru více než 14 procentům pacientů. Ročně šlo průměrně o více než jedenáct a půl tisíce lidí.
Řečeno řečí čísel pouhá necelá dvě promile pojištěnců VZP. Za každým jednotlivým případem se však skrývá konkrétní lidský příběh či tragédie.
„Když vážně onemocníte, měli byste s doktory hledat způsob, jak se vyléčit. U rakoviny, ale i u dalších vážných nemocí platí, že nemáte čas čekat na to, až a jak se zdravotní pojišťovna vyjádří k žádosti o mimořádnou úhradu, nebo se s ní soudit. To je boj na roky, který bude každého takového pacienta připravovat o sílu, kterou potřebuje věnovat především zápolení se svou chorobou,“ uzavírá svůj nedobrovolný přestup pan Jiří.
