Kyberšikana se projevuje různými způsoby. Od urážlivých zpráv a pomluv po veřejné zesměšňování. Může jít o vydírání, zastrašování, dehonestaci, výsměch, obtěžování, psychickou manipulaci, stalking až po zneužití identity.
„Naše pojištění domácnosti poskytuje pro takové stále častěji se objevující případy speciální asistenci. Ta situaci účinně řeší a závadné informace nebo příspěvky pomáhá odstranit. Pomoc je spojená s IT podporou a rovněž právním zastoupením k ochraně osobnosti,“ uvedl Zdeněk Hruška, manažer produktů majetku a odpovědnosti Uniqa.
Pachatelé kyberšikany si často neuvědomují, že k naplnění skutkové podstaty několika paragrafů trestního zákoníku stačí jeden příspěvek či komentář. „Zkušenosti ukazují, že intervence právníka je velmi účinná a útočníka od dalších aktivit odradí,“ poznamenal Hruška.
Děti spí s mobily v rukách
Organizace Replug me upozornila i na další kybernetické hrozby. Z jejího průzkumu například vyplývá, že nadměrné užívání digitálních technologií ohrožuje základní fyzické potřeby dospívajících. Děti mnohdy usínají s mobily v rukou, doporučenou délku spánku dosahuje jen necelá třetina dospívajících.
Další zjištění jsou až neuvěřitelná: Až 41 procent mladistvých totiž zažívá výrazný pocit osamělosti a 82 procent dětí tvrdí, že si s nimi rodiče o digitálních technologiích nikdy nepovídají, anebo se to stává jen výjimečně.
Odborníci se shodují, že čas strávený u monitorů a displejů by měli rodiče u svých dětí kontrolovat a omezovat, ale nelze jim elektronické přístroje odepřít úplně.
„Musíme hledat způsob, jak děti s technologiemi učit žít a zacházet, ptát se, co a v jakém věku je vhodné i jak posilovat u rodičů jejich kompetenci v této oblasti své děti vést,” řekl Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Nedílnou součástí by podle něho mělo být rovněž poučení, jak se na sociálních sítích v žádném případě nechovat a co už lze označit za kyberšikanu. A také naopak: Jak postupovat, pokud se někdo stane obětí takové dehonestace.
Těžká komunikace s rodiči
Téma je o to vážnější, že učitelé v posledních letech vnímají zhoršenou komunikaci s rodiči, která je mnohdy náročnější než s jejich žáky nebo studenty. Vyplývá to z průzkumu vědců Národního institutu SYRI. Studie prokázala, jak náročná je učitelská profese a jakým stresujícím situacím jsou kantoři vystaveni.
„Učitelé vyjadřují obavy ze svého nezdravého životního stylu, který je ovlivněn fyzickými, sociálními a organizačními pracovními požadavky a také pracovním prostředím. Učitelé si například stěžovali na nedostatek času na odpočinek během vyučovacího dne,“ uvedl Petr Hlaďo z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity.
K významným stresorům patří například právě komunikace s rodiči, která je pro české učitele náročnější než práce s žáky či studenty.
„Přestože se učitelé snažili rodičům porozumět, výsledky rozhovorů odhalily, že vztah mezi učitelem a rodičem se v posledních letech zhoršil, což vedlo ke zvýšeným nárokům na komunikaci. Někteří pedagogové vnímali nedostatek respektu ke své učitelské autoritě ze strany rodičů, kteří se snaží nadměrně zasahovat do jejich autonomie ve výuce,“ řekl Hlaďo.
Nedostatek respektu rodičů k učitelům jako profesionálům a tendence zpochybňovat jejich odbornost mají významné důsledky. „V rámci naší studie jsme pozorovali, že postoje rodičů k učitelům přispívají k mezilidským konfliktům, které následně vedou k pracovnímu stresu, ohrožujícím pocitům profesní nedostatečnosti a narušují profesní identitu,“ uvedl Hlaďo.
Problémem je i disciplína studentů. „Tento problém je pro kantory dlouhodobě jedním z nejnáročnějších pracovních požadavků. Případy neschopnosti řešit špatné chování studentů pak vyvolávají pocity profesního selhání a vedou k vyčerpání,“ upozornil Hlaďo.
Pokračování zítra
