Na současnou kritickou situaci upozornili Finanční a ekonomické informace (faei.cz) zástupci Potravinářské komory a Svazu pěstitelů cukrovky Čech. „Naše podniky musí bojovat s konkurenty na nerovném hřišti,“ řekl Otakar Šašek ze Svazu pěstitelů cukrovky.
Česko přitom v minulosti patřilo mezi cukrovarnické velmoci, ale v posledních letech spíše bojuje o přežití, když zápasí s dovozem levného cukru ze zahraničí.
Pěstitelé v takzvaných třetích zemích používají pesticidy, které jsou v Evropské unii zakázané, a nemusejí splňovat přísné „zelené“ standardy EU. Tuzemské firmy navíc musí platit více za energie, na něž je výroba cukru velmi náročná, ale také za obaly nebo za mzdy.
Vzniká tak paradoxní situace, kdy podnikům stoupají náklady, ale ceny cukru v obchodech zejména kvůli dovozům z Ukrajiny klesají. Některé závody jsou proto v kritické situaci a hrozí jim snižování výroby, případně jejich celkové uzavření.
„Aktuální cena, za kterou lidé cukr nakoupí, cukrovarům zdaleka nepokryje náklady,“ řekla prezidentka Potravinářské komory Dana Večeřová. „Je nutné také připomenout, že cukrovary jako jediný obor z potravinářství platí emisní povolenky.“
Přebalený cukr z Ruska
V loňském roce se z Ukrajiny dovezlo téměř 28 tisíc tun cukru, což je přibližně čtyřikrát více než v roce 2022. Na trhu je ale také velké množství cukru z Polska, kde stát podle Potravinářské komory výrobu výrazně dotuje.
Kuriozní situace nastává při dovozech z Bulharska, kde není žádný cukrovar. Přesto ho k nám loni doputovalo 349 tun, předloni dokonce 2 076 tun. Pravděpodobně tak podle Svazu pěstitelů cukrovky Čech půjde o přebalený cukr z Ruska.
„Na evropském trhu tak vznikl převis nabídky a devastuje to naše cukrovary. Pokud situace bude takhle dále pokračovat, může to být katastrofa pro celý obor,“ uvedl předseda představenstva Svazu pěstitelů cukrovky Čech.
„Bohužel ale vůbec nevidíme žádné systémové řešení. Rozhodně nejsme proti pomoci Ukrajině, ale nesmí to být na úkor našich zemědělců a podniků,“ dodal Šašek, který je zároveň předsedou Krajské agrární komory Ústeckého kraje.
Potravinářská komora také upozornila na novou obchodní dohodu se zeměmi Mercosur (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay – pozn. aut.) Dohoda, kterou EU uzavřela s jihoamerickými státy na konci loňského roku, umožní další bezcelní dovoz cukru.
Přestože potravináři podporují mezinárodní obchod, zároveň ale prosazují, aby se na dovozové výrobky vztahovaly stejné požadavky jako na unijní produkci. V Brazílii přitom lze používat desítky přípravků na ochranu rostlin, které jsou v EU zakázané.
Snižování výroby cukru
Při současných výrobních nákladech a poklesu výkupních cen je situace v odvětví dlouhodobě neudržitelná. Tuzemské podniky proto zavádějí různá úsporná opatření, šetří například i údržbě nebo inovacích.
I tak cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou na jižní Moravě skončil. Oznámil to rakouský majitel Agrana, který zavřel ještě jeden provoz v Rakousku. Další podnik v Opavě zatím funguje dál.
„Politici nás ujišťují, že dohoda o volném obchodu se zeměmi Mercosur není důvod k panice. Prý obsahuje kvóty, takže bezcelní dovozy budou představovat jen zlomek trhu – pouhé jednotky procent,“ okomentoval to předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.
„Jenže, každý, kdo sleduje situaci na trhu zemědělských komodit, ví, že i malé množství může významně ovlivnit cenu. Příkladem z poslední doby může být právě situace na trhu s cukrem. Podívejme se, co se stalo po ‚neškodných‘ dovozech z Ukrajiny,“ dodal Pýcha.
Milada Rašková Měsícová, předsedkyně Svazu pěstitelů cukrové řepy Moravy a Slezska, uvedla, že zemědělci jsou v situaci, kdy se jim přestává vyplácet řepu vůbec pěstovat. „Protože je to finančně často nerentabilní,“ vysvětlila.
Kvůli levným dovozům musí některé firmy měnit strategii. Jak uvedl Svaz pěstitelů cukrové řepy, například společnost Tereos TTD z Dobrovice u Mladé Boleslavi přišla o část trhu, proto aktuálně hledá náhradu v zemích střední Afriky.
Na nerovnováhu v dodavatelském řetězci v loňském roce upozornil také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Z jeho šetření vyplynulo, že cenový tlak na zemědělce a zpracovatele způsobuje, že konečná cena cukru často neodráží skutečné výrobní náklady, což nepřispívá k dlouhodobé udržitelnosti odvětví.
