Co však se vleče, neuteče ani v tomto případě. A cesta za dědictvím se dokonce může změnit v dobrodružnou cestu za pokladem. Například když zesnulý vlastnil část majetku v zahraničí, zapomněl do závěti uvést vlastnictví cenných kovů či se před smrtí zmínit o svém akciovém portfoliu.
1. Kromě nemovitého majetku zapsaného v katastru a finančních investic zaznamenaných v Depozitáři cenných papírů, bankách či u obchodníků, což dohledá notář, může být dědictví ukryté doma v zásuvkách – cenné papíry, investiční zlato, sbírky.
2. Příjem z prodeje cenných papírů musíte danit 15 %, pokud je nepodržíte nejméně tři roky. Na vymáhání dluhu máte půl roku od skončení dědického řízení.
3. Dědické řízení týkající se majetku v rámci EU se řídí podle zákonů země, v níž měl zesnulý svůj obvyklý pobyt. Dědická daň se však pokaždé platí podle místní legislativy.
Univerzální rada zní, že každý by měl včas myslet na věci poslední a zanechat po sobě majetkové poměry urovnané a přehledně sepsané.
Nejlépe v podobě zaregistrované závěti.
Ve skutečnosti se však většině lidí na tyto záležitosti myslet nechce, odkládají je (ještě ten správný čas nenastal, pozn. aut.), takže mnohdy se starosti přesunou na pozůstalé.
A těm je nasměrována další rada, aby si co nejdříve dali dohromady soupis nebožtíkova majetku. Což se však dá doslova přirovnat k přísloví – s křížkem po funuse. Co pak s tím?
Není třeba pátrat po všech účtech, listinách a potvrzeních, protože většinu údajů si notář, který dědictví vypořádává, zjišťuje a ověřuje sám.
Týká se to především nemovitého majetku zapsaného v katastru a finančních investic zaznamenaných v Depozitáři cenných papírů i bankách či u obchodníků.
Nejdůležitější však je dohledat jmění, které si zesnulý uschoval doma tzv. v šuplíku. Jde o listinné cenné papíry (směnky, šeky, některé akcie a dluhopisy), dlužní úpisy, investiční zlato, kryptoměny, sbírky apod. Tedy cennosti, o jejich existenci nemusí být vedený či zachovaný záznam, ale jejichž existence a cena mohou v dědickém řízení i budoucích vztazích mezi pozůstalými hrát podstatnou roli.
Cenné papíry patří na účet
Dejme tomu, že nalezeny byly všechny relevantní listiny a vy se vydáte je zpeněžit, případně si zjistit možnosti dalšího investování. Ve všech případech platí, že kromě občanského průkazu se budete muset prokazovat notářským usnesením, podle kterého jste oprávněným dědicem.
Pokud jste zdědili peníze z účtu, dostanete je na ruku okamžitě. V případě cenných papírů, ať jsou to akcie či podílové listy v bance nebo u obchodníka, je to složitější. Nejdříve si je musíte převézt na vlastní investiční účet a teprve potom s nimi disponovat. Pokud účet v příslušné bance nemáte a nechcete si jej u ní zakládat, je možné cenné papíry převést k obchodníkovi, kde účet založený máte.
Vzhledem k tomu, že zakládání účtu, jeho vedení a převod aktiv bývají zpoplatněné, nevyplatí se tuto část dědictví vypořádávat podílově, protože by každý dědic musel tímto procesem projít samostatně. Lepší je se domluvit na rozdělení dědictví (tobě připadne to a mně tohle) se vzájemným dorovnáním podílů. Tuto dohodu může obsahovat už usnesení o dědickém řízení.
Pozor na daň 15 %
Kdo nemá s prodejem cenných papírů zkušenosti, může být nepříjemně překvapený, že celý příjem (vyšší než 100 000 Kč za jedno zdaňovací období) bude danit 15 procenty. Vyhnout se tomu dá pouze tím, že si cenné papíry ponecháte v držení tři roky.
Daní se rovněž dividendy, které v průběhu dědického řízení „přistály“ na účtu zesnulého a staly se rovněž součástí dědictví, i když jste o jejich existenci, a hlavně výši nemuseli mít na začátku řízení ponětí. V tomto případě se o zdanění postará už banka, u níž je veden investiční účet.
Banka nepátrá, jen čeká
Jak je to s investicemi do cenných kovů, případně komodit? Investiční zlato či stříbro (slitky o různé hmotnosti, případně mince) držené ve fyzické podobě se sice dají dohledat, ale prakticky se jejich nález obvykle neřeší (podobně jako šperky), pokud se na dělení či prodeji dědicové domluví dřív, než u notáře.
Výhodné je najít certifikát pravosti vystavený při nákupu zlata, protože na jeho základě odpadá nutnost pravost zlata při prodeji znovu ověřit. Spíš než doma mívají investoři fyzické zlato v úschově u obchodníka (v bance). Pak je nutné se na něj obrátit se smlouvou o úschově a notářským usnesením, jako v případě cenných papírů.
Obchodník s cennými papíry ani banka dědice nekontaktují. Co a jak se dědí, stanoví notář, který dědické řízení vyřizuje. Může se tedy stát, že část majetku se k dědicům vůbec nedostane, protože příslušné doklady se nenajdou (nikdo je ani nehledal), a na část dědictví tedy nebyl vznesen nárok.
Na vymáhání půl roku
Investice do kryptoměn nikde registrovány nejsou, takže jsou jako součást dědictví obvykle nezjistitelné. Dědicové však k jejich zpeněžení budou potřebovat nejen přístupová hesla do počítače, ale i hesla, seedy a bezpečnostní fráze týkající se těchto kryptoinvestic.
Mezi dědictví mohou patřit i směnky či dlužní úpisy, na jejichž základě můžete dlužníkům zkazit předčasnou radost, že se na jejich závazek po smrti věřitele zapomene. Zatímco obvyklá promlčecí doba při půjčce je tři roky, při vyřizování pozůstalosti podle občanského zákoníku skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědictví potvrzeno.
To znamená, že promlčecí doba nemůže skončit v průběhu dědického řízení, a to ani v případě, že věřitel nepřihlásil svou pohledávku do pasiv pozůstalosti.
Podle místa obvyklého pobytu
Při vypořádávání majetku vlastněného v zemích EU se postupuje podle dědického práva státu, ve kterém měl zesnulý svůj obvyklý pobyt (pobýval nejdelší dobu). Pokud by pochyby mohly dědické řízení zkomplikovat, je dobré volbu „domova“ předem určit v závěti.
Postupuje-li se podle českého práva, probíhá dědické řízení v ČR (v rámci EU vždy na jednom místě). Na základě notářem vystaveného Evropského dědického osvědčení mohou dědicové majetek užívat, nebo převádět.
Daně mohou radost překazit
Důležitá je otázka dědické daně. Podle českého práva jsou sice dědicové v první a druhé skupině této povinnosti zbaveni, ale dědická daň se řídí legislativou země, v níž se zděděná nemovitost či jiný majetek nachází. A v některých zemích dosahuje i více než poloviny hodnoty dědictví.
U pozůstalosti mimo EU není jisté, zda domovská země závěry dědického řízení podle českého práva příjme, takže se obvykle tento majetek z dědického řízení vyjme a řeší se zvlášť podle místního práva.
