Příspěvek na stravování ze strany zaměstnavatele však není automatickým benefitem. Zákoník práce totiž ukládá zaměstnavateli pouze povinnost poskytnout pracovníkům přestávku na jídlo a oddech, není ale již povinen zajišťovat, hradit či jinak přispívat na stravu samotnou.

Hodnota optimální stravenky

Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí stanoví pro každý rok maximální výši stravného na pracovních cestách (diety), což současně je základ pro výpočet daňově uznatelné výše příspěvku na stravování (stravenky). Pro rok 2019 bylo maximální stravné zvýšeno o čtyři koruny na 97 Kč. Maximální uznatelný příspěvek na jedno jídlo zaměstnance je 70 % z této částky, zákon o dani z příjmů pak umožňuje firmám uhradit maximálně 55 procent z ceny stravenky.

Pro letošní rok tak nejvýhodnější hodnota stravenky (daňově pro zaměstnavatele a výší příspěvku pro zaměstnance) vychází na 123 Kč, z čehož si pracovník zaplatí sám 55,35 Kč (45 %) a zaměstnavatel 67,65 Kč (55 %). Oproti roku 2018 vzrostla hodnota optimální stravenky o pět korun, za poslední tři roky o 18 Kč. Samozřejmě jde o optimální částky z hlediska daňových odpočtů.

PSALI JSME:
Dej mi stravenky na oběd a neodejdu ke konkurenci

Nejčastější jsou stokorunové

Podle průzkumů jsou nejčastější stokorunové stravenky (vystřídaly osmdesátikorunové), malá část firem však zaměstnancům hradí celou hodnotu stravenky (část si z daní neodečtou). A novým trendem jsou firemní restaurace vyšší kategorie, v nichž se platí firemními poukázkami, jídlo je vysoce dotované, nebo zcela zdarma.

Zatímco přestávku na jídlo zaručuje legislativa nejpozději po šesti hodinách nepřetržité práce, nárok na stravenku si patrně odpracujete mnohem dříve. Většina firem stanovuje tříhodinovou hranici, po jejímž dosažení zaměstnanec za ten den obdrží stravenku. Nejde však o nárokovou záležitost, konkrétní podmínky proto firmy uvádějí v interních předpisech nebo kolektivních smlouvách. Ty však musejí být stejné pro všechny zaměstnance bez ohledu na věk či pracovní zařazení.

PSALI JSME:
Přestávky na oběd jsou většinou povinné a neplacené

Na cestách za stravné

Kromě dovolených a nemoci je nejčastějším důvodem, proč stravenku zaměstnanci nepřiznat, odjezd na pracovní cestu. Na ní totiž pracovníkovi náleží stravné, pokud je cesta delší než pět hodin, ve výši, kterou stanoví legislativa. Může se teoreticky stát, že by si zaměstnanec po třech hodinách v zaměstnání a následném odjezdu na pracovní cestu vysloužil příspěvek na stavu i stravné, ale v drtivé většině případů přijde ke slovu jen jedna varianta.

Až po vyúčtování

Rozdíl mezi příspěvkem na stavu (stravenkou) a stravným je také v tom, že zatímco stravenku obdržíte na základě docházky, o stravné je třeba zažádat. Respektive předložit doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty. A dokud to zaměstnanec neudělá, nedostane stravné proplaceno.

Na tuto povinnost má zaměstnanec vyhrazeno 10 pracovních dní od skončení pracovní cesty, pokud to však nestihne, jeho nárok nezaniká. Ale ani se tímto prodlením nezbavuje povinnosti podklady k vyúčtování připravit. Když tuto administrativu konečně zvládne, v následujících deseti dnech mu zaměstnavatel stravné (i další náklady vzniklé na cestě) musí proplatit. Obvyklá je však dohoda se zaměstnavatelem a náhrady za cestu se vyplácejí až se mzdou.

PSALI JSME:
Nenechte se šidit ani na služebních cestách

Na co je a není nárok

Na příspěvek na stravu od zaměstnavatele, tedy stravenku, tedy není zákonný nárok, jde o zaměstnanecký benefit. Jeho dosažení je podmíněno stanoveným počtem odpracovaných hodin. Na stravné naproti tomu zákonný nárok zaměstnanec má, ale první na řadě je on. Stravné na pracovní cestu dostane až poté, co předloží podklady k jejímu vyúčtování. Při případném sporu je pak na zaměstnanci, aby prokázal, že potřebné doklady předložil, proto se vyplatí si z nich pořídit kopii.

Co byste měli vědět o stravenkách?

1. Jde o zaměstnanecký benefit, jehož zavedení záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. Zákoník práce mu ukládá pouze povinnost poskytnout pracovníkům přestávku na jídlo a oddech.
2. Zaměstnanec si sám hradí 45 % a zaměstnavatel mu přispívá 55 % hodnoty stravenky. Může přispívat i vyšší částkou, pak už ale bez možnosti daňového odpočtu.
3. Nárok na stravné obvykle vzniká po odpracování tří hodin, konkrétní podmínky si firmy stanovují v interních předpisech.
4. Podmínky pro získání stravenky nesmějí být diskriminační. Na rozdíl od jiných benefitů jsou stejné pro všechny zaměstnance.
5. Při delší než pětihodinové pracovní cestě vzniká zákonný nárok na stravné. Většina firem se řídí pravidlem – buď stravenka, nebo stravné.

PSALI JSME:
Jsou stravenky lichva?