Jedno je však jasné: Už jen kvůli inflaci a materiálové krizi přijdou změny, které si svým rizikem nezadají s třináct let starými hospodářskými otřesy. Tentokrát však mají firmy jednu zásadní výhodu, kterou naznačily poslední roky.
Ty, které úspěšně prošly digitální transformací procesů, se dokážou rychleji adaptovat na změny a odolávat výkyvům. V segmentu malých a středních podniků, které jsou změnami nejohroženější, je jich však stále minimum.
Mezi nejohroženější podniky v současnosti patří malé a střední výrobní firmy, které jsou nejvíce zasažené všemi výše zmiňovanými vlivy. V Česku ze čtyř set tisíc aktivních firem spadá do kategorie malých a středních asi 215 tisíc.
Těch výrobních je z nich asi jedna pětina. Jejich problémy se však mohou řetězově šířit v podstatě celém segmentu, který se na hrubém domácím produktu (HDP) podílí asi 40 procenty.
Už nyní malými a středními firmami otřásly dva intenzivní covidové roky, takže pouze sedm procent z nich – tedy kolem 15 000 – v současnosti vykazuje růst obratů, zisku i počtu nových zaměstnanců.
A nyní by se měla situace vlivem konfliktu na Ukrajině ještě více komplikovat. Již nyní jasné, že se válečný konflikt do života podnikatelů propíše jako nejsilnější událost za poslední roky.
Řešením by se v českých reáliích měla stát především větší podpora digitalizace procesů. Přestože většina malých a středních podniků v minulosti přijala dílčí opatření, stav jejich IT infrastruktury je stále nedostatečný.
Nejčastěji chybí centrální podnikové systémy s jasně definovanými vstupy a výstupy, které by dokázaly řadu procesů automatizovat. Ty mimo jiné zvyšují efektivitu a snižují ztráty a v dlouhodobém hledisku uchovávají konkurenceschopnost i v turbulentních dobách.
Naopak firmy, které digitální transformací neprošly, zůstávají vůči otřesům výrazně zranitelnější. Navenek se může zdát, že české podniky mají fází přípravy jejich IT infrastruktury z minulých let za sebou a že v jejím středu stojí silný podnikový systém, o který se mohou opřít. Není to však pravda.
Podle našich poznatků se 70 procent podniků na tuto změnu teprve chystá. Podniky vlivem klidné ekonomické dekády digitalizaci velice často provázaly a teď se budou snažit chytnout na poslední chvíli. O to více se teď rozevřou nůžky mezi těmi, které pomocí své IT infrastruktury reálně začnou šetřit i vydělávat.
Není výjimkou, že si podnik se stamilionovým obratem vede svou skladovou evidenci stále v excelovských tabulkách nebo prostřednictvím papírových dodacích listů. V porovnání s konkurencí – ať už českou nebo zahraniční – která má své procesy centrálně řízené, pak logicky zaostává. Rozevírání takzvaných digitálních nůžek v segmentu malých a středních podniků tak bude nejrychlejší za poslední roky.
Takové podniky se musí často cíleně zaměřit na identifikaci problémů na trhu a následném přehodnocení strategie namísto toho, aby to za ně průběžně dělal jejich systém. Trvá jim pak násobně delší dobu, než na tržní změny zareagují. Každý takový moment jim pak pochopitelně oslabuje pozici.
Následující měsíce tak povedou ke zvýšené poptávce po implementaci podnikových systémů. Odhodlat by se pod tlakem skutečností mohly i ty nejkonzervativnější podnikatelé. V segmentu malých a středních firem se dá očekávat až třetinový nárůst. Rozhodně nejde o změnu, kterou je možné projít v průběhu několika málo týdnů.
Implementace podnikového systému není sprint, ale maraton. Procesní analýza, implementace a následné ladění může být projekt přesahující klidně jeden rok. Zvlášť v době, kdy bude celá řada firem teprve nastavovat svou novou strategii. Pokud je někdy vhodné začít, tak je to právě dnes. Přichází hodně složitá doba a již teď je jasné, že datově řízené firmy to budou mít výrazně jednodušší.
Autorka je Management Consulting Manager ve společnosti RSM Technology CZ
(Redakčně upraveno)
