AIe i bez něj to byl doslova masakr, kdy se nejvyšší vedení nejsilnější a nejvlivnější země doslova vyřádilo na prezidentovi státu, který už přes tři roky čelí brutální ruské agresi a nekončícím válečným zločinům Putinových hrdlořezů.
Jakkoli je zřejmé, že Trump zamýšlel multiplikovat efekt síly, když vzal do tandemu svého viceprezidenta, a zdůraznit tak „mometum“, tedy okamžitý výsledek, současně tím vyslal zprávu o své slabině – když si na schůzku s někým přiberete k sobě někoho dalšího, dáváte tím totiž najevo, že si tak úplně stoprocentně nevěříte.
Ostatně proč Trump na nedávnou mnichovskou konferenci nepřiletěl on sám a nechal na J.D. Vanceovi, aby vystavil evropské spojence nekompromisní ledové sprše? Nevěřil si snad, že by to zvládl stejně bravurně?
Ale zanechme spekulací a pojďme k faktům. Donald Trump se snaží o uzavření míru na Ukrajině (bez ní, pozn. aut.) s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a po Ruskem napadené zemi požaduje její nerostné bohatství. A současně Trump rozpoutává obchodní válku se svými nejbližšími spojenci – Kanadou a Evropskou unií.
Vítejte v éře nového světového řádu, takhle teď USA nově dělají zahraniční politiku. Už nejsou světovým policajtem, aby nasazovaly své vojáky na bojištích v zahraničí, ale jen vybírají výpalné, aniž by poskytly jakoukoli bezpečnostní záruku. To i mafiáni si říkají o výpalné s tím, že pomůžou a ochrání, když bude třeba.
Paradoxní je, že Zelenskyj utrpěl svou největší porážku od začátku ruské invaze na Ukrajinu právě ve sporu s prezidentem Trumpem, jenž mu mimo jiné vmetl do tváře: „Už nic neříkejte, už jste toho řekl dost!“ A následně se Trump neopomněl otřít o svého předchůdce Joea Bidena, když zmínil, kolik pomoci dostala Ukrajina od toho „hloupého prezidenta“.
Také výrazně hlasitý vstup J.D. Vanceho ukázal, proč nové americké administrativě leží ukrajinský prezident v žaludku – kvůli Zelenského podpoře demokratů v předvolení kampani ve Spojených státech. Zmínil to na schůzce, kde běžely kamery, aby si pofoukal svou uraženou ješitnost? Nebo proč? A proč vyzval Zelenského, aby poděkoval?
Z prostého důvodu. Trump a Vance předvedli na schůzce se Zelenským typické sociopatické chování. Jakkoliv jsou oba představiteli nejsilnějšího státu na planetě, automaticky to neznamená, že jsou také politiky nebo diplomaty světového formátu. Na rozdíl od Zelenského, jenž po ruské invazi dostal šanci předvést, že i ukrajinský politik může dorůst do první ligy.
Politici či diplomaté světového formátu před se před kamerami (ani mimo ně) nedožadují projevení vděčnosti či poděkování, ani když jde o zachování světového míru a zabránění další světové válce. A nevyhrožují agresorem napadené zemi, že jí zastaví veškerou dosud přislíbenou podporu. Jakoby Trump říkal: „Teď jsem tu já. A se mnou přišla i má pravidla.“
Jenže on, respektive i v zastoupení svým „vicem“ Vancem, už to nejenom říká, ale i dělá. Viz nová americká cla na všechny strany. To, že se Evropa konečně probudila a pochopila, že vztahy s USA s Trumpem v čele už nebudou jako dřív, potvrzuje nedělní summit o Ukrajině, který svolal britský premiér Keir Starmer.
Nejde teď o to, aby se evropští spojenci v NATO podřídili Trumpovu přání, aby zvedli své výdaje na obranu na tři nebo na pět procent hrubého domácího produktu (HDP), ale aby je navýšili kvůli své bezpečnosti, ruské hrozbě a možnému angažmá svých ozbrojených sil v mírových jednotkách na Ukrajině.
Pokud demokratická Evropa opravdu vnímá Ukrajinu jako svou součást, nemůže už nikdy Rusko nechat, aby si nárokovalo její části, obyvatele a přírodní bohatství. Evropa (se Spojenými státy teď moc nepočítejme) už nesmí dopustit, aby Rusko opět porušilo mezinárodní řád a beztrestně anektovalo jakékoliv území cizího státu, jako se to před více než deseti lety stalo s Krymem.
Připomeňme, že Rusko garantovalo územní celistvost Ukrajiny v budapešťském memorandu o jaderném odzbrojení z roku 1994 a Ukrajina se následně vzdala jaderných zbraní z dob Sovětského svazu, které byly umístěny na jejím území. Vzato do důsledku, tohle byl pro Ukrajinu první „Mnichov“ a ruská anexe Krymského poloostrova v roce 2014 pak „obsazením Sudet“.
A aby Evropa mohla Putina v Kremlu skutečně odradit od jeho imperiálních choutek, musí na to být dostatečně silná. Sama, bez Spojených států. Za další čtyři roky se totiž může ukázat, že zvolení Trumpa nebylo jen náhodným vychýlením v rámci transatlantické soudržnosti, ale že jde prohlubující se voličské preference obyvatel USA „Amerika především“.
Aby Evropa byla silná, potřebuje dobře vyzbrojené armády, a to znamená zvýšit na ně výdaje. A nezadlužovat se, ale šetřit na ideologických projektech bruselské administrativy a vrátit tak státům EU ekonomickou a energetickou konkurenceschopnost v porovnání se světem. A zabavit kvůli válce zmrazená ruská aktiva a použít je na zbrojení.
Evropa po desítkách let míru na starém kontinentu neodpustitelně zaspala. Na seznamu toho, co hned teď musí udělat, by mělo být vytvoření nové, paralelní evropské armády k NATO. Prostě novou alianci, nezávislou na nevyzpytatelném zámořském prezidentovi, který ignoruje své evropské kořeny (Trumpova matka byla ze Skotska a dědeček z Německa), i to, že většina jeho dětí jsou na půl Evropané…
Příspěvek byl odstraněn kvůli porušení pravidel diskuse.
Redakce