Rád bych se zastavil u vaší knihy z roku 2016 Na rozhraní, o které se povídá více v zahraničí než u nás, v níž jste do slova a do písmene trefil celou řadu událostí, které se vlastně odehrávají, včetně války na Ukrajině. Jak jste došel k takovému závěru?
Začal jste pěkně zhurta, a to jsme si ještě nenalili. Knížka vyšla skutečně v roce 2016 a my jsme tehdy dali do hromady téměř dvě desítky lidí, kteří se na ní podíleli. A už tehdy, na základě povahy historie dlouhých časových řad, se nám jevilo zcela jasná zpráva, že za horizontem každodenních událostí se blíží komplexní krize. Krize nikdy nemá jednu nebo dvě příčiny.
Pokud jde o Ukrajinu, tak by na to nejlépe odpověděli mí přátelé, Karel Řehka nebo Otakar Foltýn, dnes je jeden z nich náčelníkem generálního štábu a druhý náčelníkem vojenské policie.
Ve vojenství jsou to náčelníci jako u indiánských kmenů.
Oni tehdy došli k tomu, že se krize projeví mimo jiné i konfliktem na východní hranici NATO. Bohužel se všechno, co jsme v knize popisovali, stalo.
Vypadá to, že konflikt je logickým vyústěním procesů, které jsou nastartované již dávno dopředu. Dá se říct, že Putin se pouze choval logicky, a dalo se předpokládat, že se tak bude chovat?
Můžeme si to tady u stolu samozřejmě říct, nicméně abychom si zachovali serióznost, je nutné dodat, že naší výhodou je, že se na vše díváme zpětně. Historik Niall Ferguson už na podzim 2021 napsal velký článek o tom, proč Putin zaútočí na Ukrajinu.
V posledních letech vyšlo několik studií, které referují o tom, že každá komplexní společnost a civilizace začínají, nebo stojí na předchozích válečných konfliktech a válečným konfliktem také končí. Předesílám, že nejsem žádným expertem na Rusko, ale podle všech indicií se zdá, že Putin má velkou ambici napodobit Petra I. Velikého. Ambici vybudovat veliké Rusko, které za Petra Velikého zahrnovalo i podstatnou část Ukrajiny. To říkám jako nerusista, a v tomto, bohužel, nemohu jít do analytické hloubky.
Když jsem pročítal některé vaše knihy, tak jsem občas dostal pocit jakoby byla budoucnost předurčena. Jakoby byl cíl už napsaný a my k němu pouze směřujeme. A že nevyhnutelně i naše civilizace dojde svého konce bez ohledu na to, jak se jako jednotlivci budeme chovat. Myslíte si, že existuje nějaká výjimka z pravidla, nebo že je to zkrátka beznadějné?
To mě mrzí, že máte pocit determinace. Určitě bych tomu rád oponoval z několika důvodů. Je velká pravda, že to, čím jsme, v čem žijeme, jak se projevujeme a jak myslíme, je důsledkem dlouhých historických procesů. A to umožňuje uvažovat o nejpravděpodobnějších scénářích do budoucna. Ale, jak se říká, všechny scénáře jsou rozepsané, některé mohou být pravděpodobnější, některé méně pravděpodobné.
Vzpomeňme si na Ukrajinu před ruským vpádem. Byla zemí, kde sami Ukrajinci říkali, že nemá budoucnost, snažili se z ní dostat a nebyla ani na západě, ani na východě, byla rozpolcena historicky, kulturně i jazykově. Ale v okamžiku útoku prezident Volodymyr Zelenskyj svým slavným výrokem, že nechce zařídit odjezd, ale munici, zemi úplně změnil. Prezident ji sjednotil, dal jí vnitřní náboj i vizi a většina země nyní bojuje za svoji svobodu. My jsme ke svobodě přišli ne zadarmo, ale relativně za velmi slušnou cenu, kdežto Ukrajinci platí cenu nejvyšší. A to je možná tím důvodem, proč jsme často nemastní neslaní.
Vraťme se ještě k historii scénářů.
Ano, scénářů je vždy více, my můžeme používat dlouhé časové řady k tomu, abychom řekli, co je možná pravděpodobnější a proč. Tím pádem se na to můžeme připravovat. Pokud má nějaký stát ambici strategicky uvažovat, měl by to dělat. My v tom, bohužel, alespoň, co vím jako člověk z ulice, moc neděláme. Ale věřím v dobrou budoucnost, protože jsme společností, která je v tuto chvíli, v nezpochybnitelné energetické krizi, v krizi společenské smlouvy, v krizi leadershipu.
Zřetelně nyní vidíme, co nám nešlo a co můžeme začít dělat mnohem lépe. A to je podstata vzestupu, pádu a regenerace civilizací. Je to jenom prudký propad komplexity. Krize je vždy úžasnou příležitostí. V krizi vznikají nové technologie, nová řešení, národy se otřepávají a nadechují k novému vzestupu a objevují se i pozitivní lídři. To je jedním důvodem mého obrovského optimismu.
A tím druhým je, že s pomocí historické analýzy můžeme říct, že přestože jsme nadále determinováni, tak jsme také mimořádnou civilizací, která má veškeré možné zdroje, energii, komunikační prostředky a technologie. Můžeme si tudíž uvědomit, v čem spočívají naše slabiny a můžeme je ne zcela eliminovat, protože krizi se nedá zcela vyhnout, ale cenu krize podstatně zmenšit. V tom spočívá síla západního světa.
Odpíchl bych se od toho, že jste říkal, že všechny scénáře jsou rozepsány. Dá se ale říct, že všechny cestičky vedou k jednomu jedinému cíli, do kterého civilizace nevyhnutelně směřuje?
Přál bych si mít odpověď. Ke změnám dochází skokově a nelineárně. Jsou historická období, kdy se nelze vyhnout poklesu nebo propadu, protože stávající paradigma se vyčerpá. Ale my jsme civilizací, která by měla mít ambici ji uchopovat jinak než v minulosti, ne pasivně přihlížet, ale aktivně s tím bojovat a hledat nová řešení. To je smysl moderní vědy. Bez výzkumu v oblastech technických, přírodních, ale i společenských věd nemáme šanci uspět. Pokud na to ale budeme dbát, tak můžeme být silnou společností.
PSALI JSME:
„Lidé jsou jako přežraná lvice. Blahobyt jim vzal cíle i štěstí,“ říká Jágrův osobní kouč
V poslední době se řeší myšlenka, že neochvějnost a prvenství Spojených států amerických ve světě má určité trhliny a že se do popředí začíná stále zřetelněji dostávat Čína. A vždy, když druhá země střídá na žebříčku zemi první, tak se to neobejde bez konfliktů. Dá se do budoucna predikovat, že před sebou máme velký problém?
Nevím, co vás vede k tomu, že zrovna mě dáváte takový typ otázek. Já totiž přirozeně nemám správnou odpověď. Ale zkusím uvažovat nahlas. Určitě vycházíte mimo jiné z publikací, které jsou dostupné i v češtině, jako je třeba Stoletý maraton o tom, Jak Číňané mají strategie na desítky let. Mají a vycházejí přirozeně z toho, že trendy jsou lineární. Tak jak rostou v oblasti hrubého domácího produktu, tak porostou další desítky let.
Vy to z burzy znáte také, že jsou zlomové okamžiky, jsou skoky, kdy se toho promění. Měl jsem možnost v Americe přednášet a tam se rodí naprosto úžasné myšlenky ať už oblasti technologií, přírodovědy nebo i společenskovědního výzkumu. Číňané začali stárnout mnohem dřív, než počítali a věková struktura populace je jedním z determinačních faktorů toho, jak se ekonomice bude dařit. Čínu navíc stále více a více zaměstnávají konflikty bezprostředně za jejími hranicemi.
Z dlouhých časových řad je jedna věc, která mě přitahuje už roky, ale zatím jsem neměl kapacitu se na to zaměřit. Čína má ve svých genech homogenitu, Čína jako říše centra světa nepřipouští nebo nemá ráda vlivy zvenčí. To je doložitelné politicky či ekonomicky. Když Číňané mohli ovládnout svět svým loďstvem, které tehdy na světě nemělo konkurenci, znamenalo to otevření Číny, tak Číňané se uzavřeli a své loďstvo spálili.
Čína samozřejmě můžeme mít na to, díky svému ekonomickému produktu, že by se mohla stát světovým hegemonem se vším všudy, ale to znamená otevření země, bez čehož to nejde. A to Číňané podle mě nikdy neudělají. Je to laický názor, ale když se podíváte na tisíciletí jejich historie, tak jediné, co Číňané mentálně nezvládají, je narušení své homogenity. A jako Říše středu tohle nepřipustí a dovoluji si to jako neodborník tvrdit. Největším nepřítelem Číny je to, že by se museli otevřít, a to si myslím, že neudělají.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
A vždy je zneužitou. Nikdy ne využitou.
Krizi vyvolala „pětikolka“. Vůbec nic nezvládla. Je to banda amatérů co si hrají na velké politiky. Ani cenu elektřiny nezvládla vláda zařídit jako třeba Francie nebo Slovensko. Tady je 4x dražší….. O cenách potravin a plynu ani nemluvím. Kupujem nejdražší plyn na světě zvaný LNG.