Vybudování portfolia dividendových akcií a následný odchod do důchodu z dividendových příjmů je jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak vybudovat bohatství.
Hlavní výhodou této strategie ve srovnání s čistě indexovými fondy je, že investiční příjem pochází z fundamentální výkonnosti podniků a jejich peněžních výplat, a nikoli ze závislosti na každoročním prodeji určitého procenta vašeho portfolia podle aktuální tržní ceny.
Tři nejčastější chyby při výběru titulů
Obvykle jsou akcie s nižším dividendovým výnosem a rychlejším růstem dividend vhodné pro mladší investory, kteří chtějí maximalizovat celkový výnos. Akcie s vyšším výnosem a nižším růstem jsou vhodné pro důchodce, kteří chtějí žít z příjmů již nyní. Existuje však několik hlavních nástrah:
1. Přílišná sektorová koncentrace
Akcie s vysokým výnosem se běžně vyskytují v energetice, nemovitostech, veřejných službách, spotřebním a několika dalších sektorech. Méně často se vyskytují v oblasti technologických akcií.
Pokud si investor stanoví požadavek, že například každá akcie musí mít dividendový výnos čtyři procenta, nebo vyšší, významně tím omezí expozici vůči jednotlivým sektorům. To znamená, že obětuje diverzifikaci a možná mu uniknou nejvíce růstové oblasti.
Lepším přístupem je mít na paměti celkový průměrný výnos portfolia a podle toho ho sestavit. Je například vhodné vybrat si hlavní dividendovou společnost s výnosem šest procent ročně a pomalým růstem, ale pak si také vybrat technologickou společnost s výnosem dvě procenta ročně, která roste na dividendách mnohem rychleji.
Průměrný výnos portfolia by v tomto případě činí solidní čtyři procenta a zároveň by se vytvořila expozice i vůči tradičně méně výnosným sektorům. Druhou možností je vyvážit portfolio některými ETF (burzovně obchodovaný fond, pozn. aut.). Například k hlavnímu vysoko-výnosovému ETF by se dalo přidat technologické dividendové ETF.
2. Past likvidity
Tato chyba je jakousi podmnožinou té předchozí a málokdo si jí uvědomuje. Některé podniky jsou čistými kupci vlastních akcií, což znamená, že v průběhu času snižují počet svých akcií, což zvyšuje zisk na akcii a dividendy na akcii. Jiné podniky jsou čistými prodejci vlastních akcií, což znamená, že pravidelně vydávají nové akcie a tento kapitál používají k investicím do nových projektů a akvizic.
Do této kategorie obvykle spadají tradičně vysoce výnosná odvětví, jako jsou realitní investiční trusty, vysoce výnosové společnosti a společnosti pro rozvoj podnikání. Většinu svého cash flow vyplácejí ve formě dividend, takže k získání nového kapitálu a expanzi potřebují emitovat nové akcie. Při zachování všech ostatních podmínek se jim daří velmi dobře, když jsou jejich akcie drahé.
Společnosti, které jsou silně závislé na prodeji svých akcií za účelem financování růstu, se mohou rychle zhroutit, pokud se cena jejich akcií dostane příliš nízko, protože již nemohou se ziskem prodávat své akcie za účelem financování projektů. Pro každého z těchto čistých prodejců akcií tak existuje někde červená hranice, za kterou již nemohou zvýšit hodnotu na akcii prodejem nových akcií.
Například pokud ceny jejích akcií klesají a jejich dividendový výnos je 12 procent, nemohou vydávat nové akcie na financování projektů, které jim přinášejí pouze 10% výnos. Pak se musí spolehnout na dluh, nebo na snížení dividendy, aby zvýšily likviditu. Tento problém umocní také vysoká zadluženost společnosti, která by tak v krizi nedosáhla na novou půjčku.
Jak se chránit? Zaprvé, pouze část portfolia by měla být vystavena fondům nemovitostí a dalším, které musí neustále vydávat nové akcie, aby financovaly svůj růst. Zadruhé, když už investovat do podobných obchodních modelů, je vhodné se držet společností s nejmenším zadlužením a nejvyšším úvěrovým ratingem.
Čím menší pákový efekt některý z těchto podniků má, tím více má možností financovat růst v těžkých dobách, kdy ceny jeho akcií klesnou na nepřijatelnou úroveň. A konečně lze se takovým akciím vyhnout a soustředit se na společnosti, jež jsou méně závislé na vydávání nových akcií.
3. Nedostatek mezinárodní expozice
Tradice každoročního zvyšování dividend, a to i v době recese, je historickou praxí amerických společností. Mnoho zahraničních společností vyplácí vyšší výnosy, které však někdy rostou, někdy klesají v závislosti na obchodních podmínkách.
Americké blue-chips mají tendenci budovat desetileté, nebo dokonce padesátileté záznamy v nepřetržitém každoročním zvyšování dividend. A to je pro dividendové investory atraktivní. Neamerické a zahraniční akcie jsou pro investory méně známé a komfortní, takže se jim často vyhýbají.
Problémem je, že se akciový trh Spojených států občas stává vysoce nadhodnoceným. Když k tomu dojde, trh Spojených států po řadu let dosahuje horších výsledků ve srovnání s mezinárodními akciemi, protože se během této doby racionalizuje ocenění. Někdy jeden region výrazně překoná druhý a stane se nadhodnoceným, a pak nějakou dobu zaostává za ostatními regiony.
V současné době jsou Spojené státy jedním z nejdražších trhů na světě a je důležité mít mezinárodní expozici i vůči levnějším titulům. Za tímto účelem se lze soustředit na konkrétní globální tituly, nebo si pořídit několik zahraničních ETF, které pomohou vyvážit individuálně vybrané americké akcie.
Klíčové ukazatele
Dividendový výnos kolem dvou až tří procent je solidní, zatímco čtyři procenta a více jsou poměrně vysoký výnos. Důležité je sledovat, jak rychle dividenda každoročně roste a jak spolehlivý je tento růst. Především je zajímavé se ujistit, co se stalo s dividendou společnosti během poslední recese.
Procento zisku, které podnik vyplácí na dividendách, je dividendový výplatní poměr. Čím vyšší je výplatní poměr, tím méně bezpečná je dividenda, protože při malém poklesu zisku by zůstala dividenda nekrytá. Důležitá je však samozřejmě stabilita peněžních toků.
U korporací s růstem dividend jsou normou akcie s výplatním poměrem pod 60 procenty. U společností typu REIT je běžnější výplatní poměr pod 85 procenty provozních zisků. Tituly se zdravější rozvahou budou mít vyšší ocenění a nižší výnosy než někteří jejich konkurenti, ale jejich riziko snížení dividendy nebo distribuce je mnohem menší.
Ukazatel dluh/EBITDA ukazuje schopnost úrokového krytí společnosti, která napoví něco o její finanční situaci. Je vhodné tyto údaje porovnávat s konkurencí. Důležité je také ověřit, zda se počet akcií v oběhu v průběhu času klesá, nebo naopak roste. Společnost, která emituje nové akcie, se spoléhá na neustálé získávání nového kapitálu a pro její růst by bylo škodlivé, kdyby cena jejích akcií klesala. Viz výše uvedený bod o pasti likvidity.
Autor je analytik společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
