Když se podíváme na trh práce v České republice, vidíme zhruba 350 tisíc neobsazených volných pracovních míst, přesto je pro firmy stále větším problémem nacházet vhodné kandidáty. Jsou metody, jak správné lidi na trhu práce najít a dostat je do firem, aby se ekonomika mohla posunout?
Začínáte hodně pěknou, ale složitou otázkou. Je potřeba se zeptat a analyzovat, co to jsou za lidi, kteří jsou na úřadech práce. Myslím si, že člověk, který opravdu touží po pracovní příležitosti, ať je je to výroba, obchod nebo služba či cokoliv jiného, tak si ji najde.
Možností je nepřeberné množství a člověk si dnes může vybírat. V každém případě je trendem dnešní doby, že lidé, kteří se narodili v devadesátých letech, jsou dnes třicátníky, což také znamená, že byli vychováváni v jiné době. Problém je v tom, že dnes se firmy na trhu práce chovají zvláštně.
Jak to myslíte?
Mám takový pocit, že se lidi přeplácejí, že se uplácejí a že se jim hodně slibuje, a proto dostávají informaci, že ani nemusejí pracovat a že zaměstnavatelé budou rádi, když do práce vůbec budou chodit. Myslím si, že třicátníci mají laťku nastavenou hodně vysoko a že nedokážou vyhodnotit svoji reálnou cenu. Říkají si totiž o peníze, které nejsou k jejich odbornosti, výkonům ani zkušenostem adekvátní.
Co vám u třicátníků vlastně chybí?
Pokora. Přicházejí se ucházet o místo, o kterém nic neví, nepřipraví si ani životopis nebo ho nemají dobře napsaný, ale řeknou si o finanční ohodnocení, které absolutně nekoresponduje s aktuální situací. I proto je dnes opravdu těžké najít člověka, který by zapadl do firmy. Je to opravdu dilema a zabývá se tím neskutečně mnoho lidí, společností i agentur u nás.
Před deseti lety bylo pro padesátníka těžké sehnat adekvátní pracovní pozici. Byl zkrátka z kola ven. Jaký je dnes trend? Nevadí firmám nedostatečná jazyková znalost nebo počítačová gramotnost?
Dnes se padesátníci vracejí zpátky. Mají sice nějaké návyky, které se dají těžce odstranit, ale z výběrových pohovorů jsem zjistil, že jsou strašně vděční za každou příležitost, kterou dostanou. Firmy dnes skutečně začínají uvažovat o tom, že raději sáhnou po zralém než po kreativním mladém bez zkušeností.
Jazyková znalost není důležitá v každém oboru podnikání. Potřebujeme řemeslníky, potřebujeme zdravé ruce, které umějí chytit za práci a tito lidé určitě angličtinu nevyužijí. Mají totiž zkušenosti a chuť pracovat a někteří dokonce ještě chtějí něco změnit. Navíc bývají loajální k firmě.
Je tady pořád velmi mnoho nezaměstnaných lidí a možná, že právě tím, že je více volných pracovních míst, než nezaměstnaných, tak mají někteří uchazeči o zaměstnání přehnané požadavky. Pracují firmy dostatečně s interními zdroji? V čem nejčastěji chybují?
Každá firma má svou firemní kulturu, řeší různé procesy, mají zaveden nějaký styl řízení. Nejzásadnější ale je, že majitelé mají pocit, že potřebují pracovat jen s určitým segmentem. Obvykle si myslí, že se musí řádně proškolit obchod, který potřebují vytrénovat, aby prodával produkty a do firmy tak nosil peníze.
Kde narážím na obrovské nepochopení, je interní komunikace ve firmě na vedoucích pozicích. Vedoucí zkrátka zodpovídají za celý proces i za lidi a právě tito lidé mezi sebou neumějí mluvit. Na poradách si řeknou stanoviska a úkoly, ale pak se zabalí do ulity a do svého v uvozovkách kutlochu. Každý si řeší své problémy a neslyší druhého. Nenaslouchají kolegovi, nevidí, že potřebuje poradit, pomoci nebo jen tak o něčem poklábosit.
Neříkám, že to je všude stejné, ale firmy mají obrovský problém, protože lidé na vedoucích pozicích nekomunikují a netáhnou za jeden provaz. Leader obchodního týmu musí spolupracovat například s vedoucím skladu i s vedoucím backoffice… Jinak práce nemá návaznost a výkonnost firmy klesá.
Lidé jsou možná zalezlí, protože je jim pohodlně, cítí se v bezpečí a neohrožuje je tam konkurence z jiných oddělení.
A to je právě ten problém, že je jim tam dobře. Toho by si měl majitel všímat, protože mu díky lhostejnosti lidí udělat něco navíc utíkají neuvěřitelné peníze. Chápu, že obchodník potřebuje být terénu a nemá čas pomáhat skladníkovi, ale kdyby občas pomohl, je to gesto, ta činnost není pravidelná, ale významně pomáhá vyjít ven z ulity a nastartovat komunikaci.
Často na poradách vidím, že lidé neřeknou vůbec nic, rozejdou se na svá místa a já pak chodím a naslouchám. Nevěřil byste, kolik slyším připomínek, kolik ti lidé vidí problémů a kde všude nalézají řešení a zlepšení. Nevěřil byste, co se tam všechno probírá.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
