Nutno připomenout případným filutům, kteří v nouzi ve skutečnosti nejsou, a mohli by snad začít spekulovat, že teď je normální neplatit, že nájemník je i přes zákaz výpovědi povinen hradit zálohy na energie, a dluh na nájemném je i podle zákona přijatého v nouzovém stavu, povinen uhradit do konce letošního roku. Jak je to ale s onou protiústavností zákazu výpovědi v tento čas?
„Protiústavní znevýhodnění vlastníků bytů spočívá v tom, že tato skupina obyvatelstva je v důsledku své majetkové situace – tedy v důsledku toho, že vlastní byt, či podnajímá byt – povinna strpět výpadek ve svých příjmech až do 31. května 2021 a není oprávněna až do 31. května 2021 tento výpadek vlastním přičiněním zmírnit tak, že si namísto neplatících nájemců najde jiné platící nájemce,“ vysvětluje právník Adam Batuna.
Dovětek návrhu zákona, který dává právo této skupině obyvatel domáhat se po zrušení nouzového stavu zrušení nájmu u soudu, pokud by již sami neměli na obživu vlastní a svých blízkých, nezlepšuje výchozí situaci, zdůrazňuje.
„Naopak tento dovětek podtrhuje ad absurdum protiprávnost páchanou na této skupině obyvatelstva. Zjevně ukazuje, že práva, která jinak příslušejí všem – tedy práva domáhat se uhrazení svých pohledávek ihned po splatnosti a neposkytovat plnění, není-li placeno včas – přísluší této skupině obyvatelstva až ve chvíli, kdy sami padnou na naprosté ekonomické a sociální dno,“ dodal Batuna.
Podle něho neexistuje žádný ústavní důvod, proč by právě jedna skupina obyvatel měla být zatížena dopady opatření v nouzovém stavu více, než jiná. „Návrh, aby pronajímatel nemohl nájemce vystěhovat, je dle mého v rozporu s ústavními principy, zejména s právem na nedotknutelnost vlastnictví zakotveném v článku 11 Listiny základních práv a svobod,“ míní právník a prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.
Výklad profesora Gerlocha
Redakce portálu FAEI.cz požádala o rozbor ústavního právníka a profesora Aleše Gerlocha, jenž přinášíme níže. Podle Gerlocha je řešení v zásadě v ústavním zákoně o bezpečnosti ČR.
„Konkrétně, podle čl. 6 odst. 1 musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně (tzv. krizový zákon – pozn. red.) a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod se omezují, a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají.
Podle doslovné dikce čl. 6 by to měla vláda učinit současně s jeho vyhlášením a pak již neměnit. Je to ale reálné? Podle čl. 4 odst. 4 Listiny (základních práv a svobod – pozn. red.) musí být při omezení základních práv šetřeno jejich podstaty a smyslu.
U ukládání povinností ústavní zákon nehovoří o vazbě na Listinu a vyřazuje po dobu nouzového stavu čl. 4 odst. 1 Listiny, že povinnosti jsou nutně ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv. To je logické, protože tak po tuto dobu může ukládat povinnosti vláda i bez zákonného zmocnění, a to i při dočasném, z hlediska důvodů vyhlášeného nouzového stavu nezbytném, omezení základních práv.
Tím spíše tak může na návrh vlády učinit zákonodárce, který uloží povinnost, kterou dočasně omezí určité základní právo.
Co se posoudí z hlediska ústavnosti?
1. Byl ústavně vyhlášen, nebo prodloužen nouzový stav.
2. Uložená povinnost – zákaz něco konat, příkaz něco konat nebo dát či něco strpět, souvisí s důvody, pro který byl nouzový stav vyhlášen.
3. Eventuálně omezení základních práva z hlediska ochrany jiných práv či veřejného zájmu bylo přiměřené, tj. omezilo toto právo jen dočasně v odůvodněném rozsahu a nebylo tedy jeho odnětím (tzv. škrtící efekt).
O tom, zda zákaz výpovědi je nebo není protiústavní, může v konečném důsledku rozhodnout jen Ústavní soud podle uvedených kritérií. Otázkou jsou důvody uložení takové povinnosti a její časová limitace. Další věcí je náhrada takto vzniklé škody.“
