O letošku se hovoří také jako „super sportovním roku“. Není se co divit. Vedle mistrovství světa v hokeji v Praze a Ostravě se na přelomu června a července koná v Německu evropský fotbalový šampionát, na konci července pak začíná v Paříži letní olympiáda.
Rozdíl mezi svátkem hokeje a „ostatních“ sportů je vidět na první pohled: Zatímco hokejisté bojují o světové medaile každý rok, fotbalové šampionáty (evropský i světový, pozn. aut.) se konají jednou za čtyři roky. Totéž platí o hry pod olympijskými kruhy.
Už jen tato relativní „drobnost“ pak dává medailím z nehokejových disciplín (fotbal, olympiáda) větší váhu, vetší prestiž. Když se něco koná jednou za čtyři roky, má to větší zvuk, než když se to opakuje každý rok.
Samozřejmě lze namítnout, že například tenisový Wimbledon je prestižním podnikem navzdory každoročnímu opakování. Ale tenis je něco jiného, funguje v jiném režimu. Navíc i spousta tenistů přiznává, že právě medaile z olympiády má pro ně úplně jinou hodnotu – protože se koná jednou za čtyři roky.
Prestiž hokejového mistrovství světa by také významně stoupla, pokud by se nehrálo každý rok, ale v delším časovém odstupu. Na druhou stranu je jasné, že každý šampionát je současně velkým byznysem.
A pokud má tradici každoročního konání a pokud tento finanční model funguje, těžko si lze představit, že by chtěl někdo zavedený systém měnit: Od organizátorů, přes sponzory až po většinu fanoušků.
Například ekonom Lukáš Kovanda hovoří o hokejovém šampionátu jako o strojku na peníze. Fanoušci podle něj utrácejí peníze za lístky, občerstvení, ubytování, ale také za suvenýry nebo vstupy do kulturních institucí – když nehraje jejich mužstvo a oni mají čas poznat i něco jiného než sportovní arénu.
Pak tu jsou ještě peníze za ubytování národních týmů či zahraničních novinářů a příjmy i z dalších služeb, nesmíme zapomenout ani na prodej vysílacích práv, reklamních časů a tak dále. Vydělá nejen mezinárodní hokejová federace, ale i domácí organizace.
Český svaz ledního hokeje odhaduje ve studii proveditelnosti, že příjem v rámci spotřeby zákazníků, včetně ubytování a stravování, se letos bude pohybovat kolem dvou miliard korun.
Ve skutečnosti to ale může být ještě více, jak odhaduje například ekonom Lukáš Kovanda: „Celkový výnos ze šampionátu pro Česko by měl být vyšší, než jsou nyní často skloňované dvě miliardy korun. Jen svaz a stát si mohou přijít na bezmála tři miliardy korun.“
Nikdo by v takové situaci nerozbíjel zlaté vejce, i když prestiži sportu by delší interval mezi šampionáty pomohl.
