Můžete venčit psa bez vodítka?

Proč toho psa nemáte na vodítku? Tato otázka spolehlivě nadzvedne všechny pejskaře a podle jejich nátury následuje odpověď omluvná (málokdy), s výmluvou (často) nebo s větším či menším stupněm agresivity. Mezi majiteli psů a zbytkem české populace zejí příkopy hlubší, než byly vykopány před prezidentskou volbou.
Jak to je s regulací volného pobíhání psů? Obecně závazné vyhlášky obcí se shodují, že majitel psa je povinen zamezit jeho volnému pobíhání. Ilustrační foto: Depositphotos.com

V Česku najdete alespoň jednoho psa ve zhruba dvou milionech domácností, v přepočtu na obyvatele jsme v tomto ohledu evropská špička. Udržet tuto masu na vodítku a nenaštvat páníčky – voliče, je asi ten hlavní důvod, proč pohyb psů zatím obecně nereguluje zákon, ale řeší jej každá obec zvlášť svými vyhláškami.

A kdo by se staral o nějakou vyhlášku, dodržoval ji, nebo vymáhal, že? Jednodušší je vypustit psa do světa hned za vraty a námitky odrážet argumenty, že ještě nikomu neublížil, poslouchá, a hlavně děti má rád. Nebo se raději ráno v uniformě postavit u přechodu, než se hádat, co smí či nesmí dělat něčí čokl. Většina populace, tedy ti bez vodítka, raději přechází na druhý chodník, bere děti do náruče a v lese se modlí, aby se to psisko nehnalo na mě, ale za hodně rychlou srnkou.

Doma si pak čte titulky vybrané jen za poslední měsíce – Pes napadl malé dítě. Pes na Petříně pokousal dítě, majitel jde na 10 měsíců do vězení. Pitbull napadl na zahradě čtyřletou holčičku. Rodinný pes zahnal psa, který napadl dítě. Labrador vběhl do rybníka, kde napadl chlapce. Velký pes pokousal u nádraží tři cestující, zkrotila ho až zbraň a majitelku pouta.

Jako v Čapkově pohádce?

Jak to tedy je s regulací volného pobíhání psů? Obecně závazné vyhlášky obcí se shodují, že majitel psa je povinen zamezit jeho volnému pobíhání, a zvláště na veřejných místech ho musí mít neustále pod kontrolou. Mít pod kontrolou neznamená na psa volat a pískat, ale ani bezpodmínečně jej vždy držet na vodítku. Stačí jej vést těsně vedle sebe, aby se zamezil kontakt s ostatními osobami či zvířaty.

Ale kolik už jste viděli psů, s nimiž ani nehnou okolní lákadla na ulici, v parku nebo lese a místo pobíhání jdou způsobně na procházku jako pejsek s kočičkou v Čapkově pohádce?

Obecní vyhlášky se většinou drží jednoho ze tří schémat při regulaci volného pohybu psů – zakazují volný pohyb na některých veřejných prostranstvích, nebo na všech (pak ale musejí vyhradit prostory pro volný pohyb psů, pozn. aut.), případně se touto problematikou nezabývají. Poslední varianta se týká většinou malých obcí, zatímco ve větších sídlech vyhlášky řeší i pohyb psů v městské zeleni.

Ani na chodníku, ani v lese

Majitel psa volně pobíhajícího po pozemní komunikaci porušuje zákon o silničním provozu, přičemž pozemní komunikací se rozumí dopravní cesta užívaná vozidly a chodci, tedy mj. i chodníky. Zákon o myslivosti zase zapovídá volné pobíhání psů v lesním porostu. Především v honitbách je povinnost mít psa na vodítku.

Sečteno a podtrženo – volné, tedy bez vodítka nebo naprosto bezpečné kontroly, pobíhání psů je zapovězeno bez ohledu na jejich rasu, výcvik či mínění majitele na většině veřejných prostorů, v městské zeleni a často i ve volné přírodě.

Volný pohyb je naopak povolen na plochách, které jsou k pobíhání psů určeny obecní vyhláškou, případně označeny piktogramem (patří sem i oplocená psí hřiště a prostory určené k výcviku psů). Tam by naopak veřejnost psy v jejich dovádění omezovat neměla.

Praha zakázala i zeleň

Ale na Praze 9 tohle omezení neplatí, argumentoval mi nedávno v parku jeden pejskař s vodítkem v kapse, a navíc době hnízdění. Porušil tím naráz městskou vyhlášku i lesní zákon. Pražský magistrát svou vyhláškou o ochraně veřejné zeleně totiž podráždil pejskaře formulací, že volné pobíhání psů je zakázáno také ve veřejné zeleni. Tedy tam, kam se psi vodí venčit nejčastěji.

Veřejnou zelení se rozumějí městské parky, plochy zeleně na náměstích, uliční zeleň včetně stromořadí a záhonů, sídlištní zeleň a další plochy zeleně tvořící součást veřejných prostranství i cesty procházející těmito plochami.

Naopak se za veřejnou zeleň nepovažují pozemky určené k plnění funkce lesa ani plochy otevřené krajiny tvořené převážně lesními a zemědělskými pozemky mimo zastavěné území (tam však mohou zasahovat honitby). Pražský magistrát vydal mapu s dalšími vyznačenými prostory, kde je volný pohyb psů povolen.

Bez vodítka – bez kontaktu

V pražské veřejné zeleni je tedy volné pobíhání psů zakázáno. Pokud je pes veden na vodítku, nesmí vodítko bránit v pohybu ostatním uživatelům veřejné zeleně. Bez vodítka musí být pes veden v těsné blízkosti doprovázející osoby.

Zcela zakázáno je vstupovat se psy nebo je nechat pobíhat na dětských a sportovních hřištích a i na plochách záhonů a okrasných trávníků.

Majitel i provázející osoba

A co když dojde k incidentu, vznikne škoda, a dokonce je někdo psem zraněn? Bez ohledu na to, zda k tomu došlo na ulici nebo v lese, je za škody způsobené psem zodpovědný jeho majitel spolu s osobou, která psa provázela.

V případě zranění či dokonce smrti způsobené psem se může odškodné oběti či pozůstalým pohybovat ve statisícových až milionových částkách, majiteli psa pak za spáchání trestného činu z nedbalosti může hrozit nepodmíněný trest odnětí svobody.

Běžné přestupky při porušení obecní vyhlášky jsou trestány pokutou 2 000 až 5 000 korun podle závažnosti a četnosti přestupku, ale ve správním řízení se mohou vyšplhat až na 30 000 Kč. Za porušení zákona o myslivosti se může pokuta dostat až ke 30 000 korun, ale hrozí i trest mnohem citelnější, a to je zastřelení psa, který se bez kontroly pohybuje v lese či po poli.

Myslivecká stráž je totiž ze zákona oprávněna usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližší nemovitosti pronásledují zvěř. Pes se může přechodně vzdálit od svého pána v honitbě, jen pokud jde o loveckého, slepeckého, zdravotnického, vojenského či služebního psa.

Ilustrační foto: Depositphotos.com

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 26
Sdílet článek