Nejde přitom o nic skrytého či nezákonného – spíše o nenápadný, leč překvapivě výnosný nástroj fiskální politiky na úrovni samospráv. Každá obálka s pruhem tak není jen výchovným nástrojem, ale i přímým přísunem hotovosti do městské kasy.
Rozdíly mezi jednotlivými městy jsou však značné. Zatímco někde řidiči „přispívají“ na provoz města v řádu stokorun ročně, v přepočtu na obyvatele, jinde už částky šplhají ke čtyřciferným hodnotám. A to už zdaleka nejsou jednotlivé výjimky, ale o důmyslně nastavený systém, jehož výstupem je konkrétní rozpočtová položka – často v řádu desítek milionů korun.
Pomyslným vítězem v přepočtu na obyvatele je letos jihočeský Vimperk, který s necelými 17,5 tisíce obyvatel inkasoval za rok 2024 přes 24 milionů korun. To odpovídá přibližně 1 406 korunám na obyvatele. Na paty mu šlape Slavkov u Brna (1 069 Kč), Hranice na Moravě (974 Kč).
Výběr několika dalších měst – například Benešov, Židlochovice, Přeštice, Frýdlant nad Ostravicí či Rosice – ilustruje, že tento způsob rozhodně není okrajovým jevem. Tato skupina menších a středně velkých měst v souhrnu za rok 2024 vybrala více než 196 milionů korun. Při plošnějším rozšíření by podobný přístup mohl generovat výnosy v řádu stovek milionů až nižších miliard korun ročně.
Důvodem, proč příjmy z pokut rostou, je mimo jiné rychlý nárůst počtu radarů. V Česku je aktuálně v provozu přes 400 stacionárních a úsekových měřičů rychlosti a další přibývají. S tím, jak se technologie zlevňují a automatizace vyhodnocování zefektivňuje, se zvyšuje i pravděpodobnost, že se na výběru pokut podílí stále více měst.
Vysoké výběry pokut nutně neznamenají šikanu řidičů. V mnoha případech se měří na místech s logickým bezpečnostním opodstatněním – u škol, nemocnic či přechodů pro chodce. Města také argumentují, že pokuty nejsou cílem, ale prostředkem. Ať už je motivace jakákoli, příjmy z pokut se v některých městech staly klíčovou součástí rozpočtu, často tvořící několik procent celkových příjmů.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
