Zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky, které jim svěřil zaměstnavatel a střežit a ochraňovat jeho majetek před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím. Nesmějí ani jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Zaměstnanec proto odpovídá za škodu, kterou zaměstnavateli způsobil porušením svých pracovních povinností.
1. Obecně je každý zaměstnanec povinen ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nahradit vzniklou škodu. Konkrétně však musí být prokázána přímá souvislost mezi porušením pracovních povinností a vzniklou škodou.
2. Na náhradě škody vzniklé z nedbalosti se pracovník podílí do výše 4,5násobku platu. Nedbalost dokazuje zaměstnavatel. Pokud k ní došlo úmyslným jednáním, pod vlivem návykových látek, nebo po podepsání tzv. dohody o hmotné odpovědnosti, je výše náhrady bez limitu a podezření z odpovědnosti se musí zbavit zaměstnanec.
3. Až výše tří platů může dosáhnout náhrada za škodu vzniklou tím, že zaměstnanec okamžitě nenahlásil či se nepokusil odvrátit hrozící škodu na zdraví, majetku či způsobenou bezdůvodným obohacením, která hrozila zaměstnavateli, spolupracovníkům a jiným právnickým a fyzickým osobám.
Připomeňme si však, že ne každé porušení pracovních povinností zakládá nárok, aby zaměstnanec nahradil vzniklou škodu. Musejí být totiž splněny současně tyto předpoklady: škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a existuje příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody.
Nedbalost prokazuje nadřízený
Tuto definici dokládá známý příklad se služebním vozem s nákladem, který pracovník zaparkoval před svým domem, aby uspořil čas před ranním odjezdem za povinnostmi. Do rána náklad někdo ukradl, ale pracovník škodu nehradil, protože předpoklad, že se v jeho bydlišti může krást, není prokázaná nedbalost.
Nedbalost je jednou z hlavních příčin vzniklých škod na pracovišti. Prokazuje ji zaměstnavatel, a pokud se mu to povede, pak náhrada škody může dosáhnout až 4,5násobek průměrného hrubého měsíčního výdělku nedbalého zaměstnance před způsobením škody.
Náhrada i bez limitu
Mohou však nastat okolnosti, které výši náhrady ovlivní. Jestliže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, v opilosti, nebo pod vlivem návykových látek, horní hranice neplatí. Hříšník musí uhradit škodu ve výši, která zaměstnavateli reálně vznikla.
Pokud zaměstnanec podepsal tzv. dohodu o hmotné odpovědnosti, za podmínek stanovených zákoníkem práce odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách. Těmito hodnotami jsou např. hotovost, ceniny, zboží či zásoby materiálu.
Zaměstnanec se musí obhájit
V tomto případě vinu neprokazuje zaměstnavatel, ale je na zaměstnanci, aby dokázal, že např. při zjištěném manku nebo chybějícím materiálu ve skladu škodu nezavinil a zcela nebo částečně se dokázal odpovědnosti zprostit.
V některých případech může jít o společnou odpovědnost více zaměstnanců, přičemž vedoucí ji mají vždy vyšší. Na škodě mohl mít porušením svých povinností podíl také zaměstnavatel, pak se odpovědnost zaměstnance i výše úhrady poměrně snižuje.
Ztráta svěřených věcí
Zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků apod., které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Předměty, jejichž cena je vyšší než 50 000 Kč, mohou být zaměstnanci svěřeny jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů. Ale neznamená to, že pokud takové potvrzení chybí, zaměstnanec může svěřené věci beztrestně ztrácet. Stále ještě je tu obecná odpovědnost za svěřený majetek zaměstnavatele.
Tato dohoda může být uzavřena jen s pracovníkem starším 18 let a je možné od ní odstoupit, jestliže zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených věcí proti jejich ztrátě.
Stejně jako u odpovědnosti zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách se při ztrátě svěřených věcí zavinění zaměstnance automaticky předpokládá a zaměstnavatel je nemusí prokazovat. Neznamená to však vždy zásah do peněženky. Prvním krokem je svěřenou věc vrátit, až v případě její ztráty se platí.
Zaměstnanec si musí všímat…
Zatímco předchozí případy se týkaly modelu, kdy škoda vznikla v přímé souvislosti s jednáním zaměstnance, existují možnosti, kdy zaměstnanec nic přímo nezpůsobil, „pouze“ nekonal. Podle zákoníku práce (§ 249 odst. 1) je zaměstnanec povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda, je povinen na ní upozornit nadřízeného. Podle odst. 2 nemusí tak učinit, kdyby tím vystavil sebe nebo ostatní nebezpečí.
V praxi to znamená okamžitou oznamovací povinnost a aktivní jednání nejen při požáru, ale i při hrozícím podvodu, pletichách či krádeži apod., které by poškodily zaměstnavatele nebo kolegy a jiné fyzické či právnické osoby.
… a hlásit
Co hrozí tomu, kdo si hraje na mrtvého brouka? Podíl na náhradě vzniklé škody v rozsahu přiměřeném okolnostem. Při určení náhrady se přihlíží především k důvodům, proč zaměstnatel nesplnil svou zákonnou povinnost a na hrozící škodu neupozornil, a také k významu škody.
Naštěstí pro všechny pasivní pracovníky je výše náhrady škody limitována trojnásobkem průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. Nejedná se totiž o vlastní náhradu škody, která by nevznikla, kdyby zaměstnanec dostál své povinnosti, ale o podíl na náhradě této škody.
I tak to může být citelný trest. A přitom na začátku bylo jen zdánlivě pochopitelné přání nekomplikovat si svou horlivostí vztahy na pracovišti.
