Vozíte odpad z chalupy? Nepomůžete si

Možná ano, ale v mezích zákona, který obcím umožňuje vybírat poplatky od každého, kdo se v obci zdržuje a produkuje odpad. A je v podstatě jedno, jak s ním pak nakládá. Vyhnout se této povinnosti lze jen teoreticky.

Nechají si zaplatit

Každá obec má zákonnou povinnost vytvořit a provozovat systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a umožnit svým obyvatelům jej využívat.

Je tedy logické, že si za to nechává zaplatit od těch, kteří tento odpad vytvářejí, přičemž může využít jednu ze tří možností uvedených v zákoně o odpadech. Jedná se o úhradu na základě uzavřené smlouvy, nebo formou místních poplatků a poslední variantou jsou poplatky za komunální odpad na základě obecně platné vyhlášky.

 Psali jsme

Netrestejme lidi vyššími poplatky, říká šéf odpadové asociace Petr Havelka

Kdo vlastní, platí

Jaké jsou mezi dvěma zmíněnými poplatky rozdíly? Dost podstatné. Pokud obec zvolí místní poplatky (podle zákona o místních poplatcích – pozn. aut.), kritériem pro určení poplatníka je jeho pobyt v obci, popř. vlastnictví stavby určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinného domu. V praxi jde o formu „daně z baráku“, kdy platíte paušální částku bez ohledu, kolik lidí a jak často objekt v průběhu roku využívá.

V případě poplatků na základě obecně platné vyhlášky (vychází se ze zákona o odpadcích – pozn. aut.) je poplatník vymezen jako fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad. Tady záleží na tom, kolik odpadu rodina vyprodukuje a jaká je místně stanovena částka za odvoz nádob.

Zákon totiž vychází z toho, že osoby produkující odpad na území obce využívají k jeho odstranění touto obcí zavedený a financovaný systém. Bylo by totiž obtížně zjistitelné (a nežádoucí), zda někdo odpadky vozí do jiné obce (s jejím vlastním systémem) nebo je vhazuje do nádob sousedům či na okraj lesa.

 Psali jsme

„Většinu nepořádku si děláme sami,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec

Jak se tomu vyhnout?

Dá se této povinnosti vyhnout? Snad jen v případě poplatků za komunální odpad, pokud prokážete, že jste se ve vyměřovacím období v obci nevyskytovali, a proto zde ani nemohli produkovat odpad. V případě místních poplatků je však tento argument irelevantní, protože je platíte na základě formální skutečnosti, že máte v obci trvalé bydliště nebo zde vlastníte nemovitost.

Platí se za vytvoření

A co se pokusit prokázat, že žádné komunální odpadky nevytváříte? Nejvyšší správní soud (NSS) v roce 2016 posuzoval spor poplatníka komunálního odpadu, který poukazoval na to, že v obci, kde má rekreační objekt, žádný odpad nezanechává, protože jej důsledně likviduje a malou část odváží domů, kde ji třídí. Podle NSS však jde o odpad, jehož se konzument chce vědomě zbavit, a proto jde o komunální odpad, o jehož likvidaci se stará ze zákona příslušná obec. A nechává si za to na základě legislativy zaplatit bez ohledu na to, zda konzumenti její službu reálně využívají.

NSS uznal, že teoreticky může existovat rodina, která neprodukuje žádný komunální odpad, ale netýká se to někoho, kdo přiznaně část odpadu odváží. Celkem rozšířený názor, že k úspoře financí stačí doma jedna popelnice, která se naplní odpadem z domácnosti i chalupaření, je tedy pomýlený. Za odpad se neplatí tam, kam doputuje, ale kde vzniká.

 Psali jsme

„Němci jsou pořádnější než Češi, ale naše pohraničí občas zaneřádí i oni,“ říká šéf Svazu měst a obcí ČR Dan Jiránek

A co ve městech?

Tři varianty, jak vybírat úhradu za komunální odpad, však využívají nejen „vesničky střediskové“, ale i velká města. Většina váže povinnost poplatku na trvalý pobyt a určuje si výši místních poplatků. Např. Teplice prosluly nulovými poplatky. Hlavní město naproti tomu (vzhledem k větší migraci a počtu cizinců) bere jako kritérium, kde fyzická osoba skutečně bydlí.

Plátcem je pak majitel nemovitosti a náklady za odvoz odpadu v konkrétním domě stanovené podle počtu, velikosti a frekvence svozu nádob se rozpočítávají podle počtu obyvatel či velikosti obytné plochy. Výše poplatku za odvoz odpadu si město určuje samo, způsob vyúčtování samotný plátce (majitel objektu).

Může se tedy stát, že je někdo konfrontován s povinností platit ve městě, kde má trvalé bydliště (vlastní dům), ale i tam, kde přespává kvůli zaměstnání. Pak je možné žádat v prvním městě o snížení nebo prominutí poplatků. A také se vyplatí včas nahlásit změnu trvalého bydliště nebo dlouhodobý pobyt v zahraničí.

 Psali jsme

Může být popelnice „chytrá“? Ano. Například ty v Kolíně byly „chytřejší“ o dva roky dříve než v Orlové

Vadí vám, že musíte platit za komunální odpad i na chalupě?

1. Plníte povinnost stanovenou zákonem, který obcím umožňuje vybírat poplatky od každého, kdo se v nich zdržuje a produkuje odpad.
2. Obce jsou zase povinny vytvořit a provozovat systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a umožnit svým obyvatelům jej využívat. Pokud tak činní nedostatečně, reklamujte to.
3. Pokud obec vybírá poplatky za komunální odpad na základě obecně platné vyhlášky, můžete se po prokázání dlouhodobé nepřítomnosti placení vyhnout.
4. V případě poplatků na základě zákona o místních poplatcích platíte bez ohledu na přítomnost, rozhoduje trvalý pobyt nebo vlastnictví nemovitosti.
5. Za odpad se neplatí tam, kam doputuje, ale kde vznikl.

 Psali jsme

Pronajala si chalupu. A s ní i nevraživého souseda