Když si totiž paní Z. V. vyměnila český řidičský průkaz za slovenský, stala se, jak uvedl pražský městský soud, „držitelkou řidičského průkazu vydaného cizím státem v době, kdy ještě byla řádnou držitelkou řidičského oprávnění v České republice“.
Tato zdánlivá maličkost podle soudu je sice právně irelevantní ve fázi záznamu bodů v registru řidičů, nikoliv však ve fázi dosažení celkového počtu 12 bodů.
Lhůty
Podle zákona o silničním provozu pozbývá řidič v případě dosažení 12 bodů řidičského průkazu vydaného Českou republikou na dobu jednoho roku, a to ve lhůtě počínající uplynutím pěti pracovních dnů ode dne doručení oznámení.
Kromě toho podle jiného ustanovení téhož zákona pozbývá řidič, který je držitelem řidičského průkazu členského státu Evropské unie, v případě dosažení 12 bodů právo k řízení motorového vozidla na území České republiky – lhůta tu začíná běžet „ode dne uložení pokuty v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu, spáchaným jednáním zařazeným do bodového hodnocení, na jehož základě řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů“.
To znamená, že zákon rozdílně určuje počátek běhu jednoroční lhůty pozbytí řidičského oprávnění či práva k řízení na území České republiky. A protože paní Z. V. zastavili policisté za volantem teprve po uplynutí jednoroční lhůty od právní moci oznámení o posledním přestupku, na jehož základě dosáhla 12 bodů, žádnou povinnost neporušila a z jejího jednání není možno vyvozovat právní důsledky.
Státní zástupce: Nezáleží na původu řidičáku
Zdálo se, že paní řidička má vyhráno. Nejvyšší státní zástupce ale podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Argumentoval, že smyslem bodového hodnocení je eliminovat ze silničního provozu šoféry, kteří opakovaně nerespektují pravidla. A že on tedy nevidí důvod, aby se rozlišovalo mezi řidiči, kteří mají řidičák český, a těmi, kteří jej mají z jiného státu.
A že stejně je třeba dívat se i na běh lhůty, po kterou řidič pozbývá řidičského oprávnění, neboť mechanismus popsaný v příslušných ustanoveních zákona o silničním provozu „je spojen s držením zahraničního řidičského průkazu v době samotného dosažení bodové hranice, nikoliv v době uzavření správní procedury spojené s oznamováním bodové sankce“.
Kdybychom přijali interpretaci preferovanou městským soudem, znamenalo by to podle nejvyššího státního zástupce, že u řidiče s českým řidičákem, který se v průběhu správního řízení stal držitelem zahraničního řidičského průkazu, by se fakticky jednoroční lhůta krátila, a tak bychom zcela neodůvodněně zvýhodňovali ty, kdo jsou držiteli českého řidičského průkazu, ale po vybodování si mohou opatřit řidičský průkaz jiného státu.
Zpátečka na městský soud
Nejvyšší soud rozhodnutí městského soudu zrušil a vrátil mu věc k novému rozhodnutí, protože jinak by byl změněn smysl tzv. bodového systému. „Pro řidiče, kteří jsou současně držiteli řidičských průkazů jiných zemí, by dosažení 12 bodů nemělo žádný dopad, což je zcela nelogické,“ vyjádřil se Nejvyšší soud.
„V případě přijetí výkladu učiněného městským soudem by v obdobných případech docházelo k faktickému zkrácení jednoroční lhůty a neodůvodněnému zvýhodnění určité kategorie řidičů, neboť pokud by se řidič před skončením příslušné právní procedury při rozhodování o oprávněnosti podaných námitek stal držitelem zahraničního řidičského průkazu, vznikla by právní fikce, že řidič pozbyl právo řídit na území České republiky podle zákona o silničním provozu již ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu, na jehož základě řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, přestože do právní moci rozhodnutí o námitkách ještě byl oprávněn řídit na základě českého řidičského průkazu,“ konstatoval Nejvyšší soud.
Nový verdikt: Pokuta bez zákazu
Městský soud tedy zrušil výrok o uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení, pokutu ale ponechal. Paní Z. V. proti novému usnesení městského soudu podala dovolání a tvrdila v něm, že k naplnění skutkové podstaty deliktu, který je jí kladen za vinu, musí dojít k odnětí řidičského oprávnění nebo k jeho pozbytí.
Jenže ona řidičského oprávnění nepozbyla, ba ani nemohla, protože jím v inkriminované době už nedisponovala. Jakmile si totiž vyměnila český řidičský průkaz za slovenský, začala se na ni vztahovat právní úprava pro držitele řidičského průkazu jiného státu. A pokud taková osoba v době, kdy pozbyla právo k řízení motorových vozidel na území České republiky, řídí motorové vozidlo, dopouští se výhradně přestupku podle zákona o silničním provozu, nikoliv přečinu.
Nejvyšší soud s odvoláním na svou předchozí judikaturu podrobně vysvětlil, že „pokud řidič dosáhne hranice 12 bodů, je mu odejmuto oprávnění řídit motorová vozidla na území České republiky, i když je držitelem řidičského průkazu jakékoliv další země“.
Podle nejvyššího soudu je to zkrátka tak, že „stěžovatelka pozbyla řidičské oprávnění, tedy právo řídit na území České republiky, a to v důsledku předchozích přestupků, kterých se dopustila jako držitelka řidičského průkazu vystaveného v České republice, jenž osvědčoval její oprávnění řídit motorová vozidla na tomto území. Právo řídit motorová vozidla se vztahuje k určitému území a nemá na ně nejmenší vliv fakt, že po dosažení 12 bodů v bodovém systému si stěžovatelka obstarala řidičský průkaz jiného státu“.
Právo řídit se váže k území, posvětil Ústavní soud
A tak paní Z. V. vytáhla poslední trumf – obrátila se na Ústavní soud. Jenže ten se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu, ústavní stížnost odmítl a jasně prohlásil, že osoba, která je držitelem zahraničního řidičského průkazu (bylo jí cizím státem uděleno řidičské oprávnění – pozn. aut.) a pozbude práva řídit na území České republiky z důvodu dosažení 12 bodů, může naplnit skutkovou podstatu přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
Autor je právník a zakladatel Stálé konference českého práva
(Redakčně upraveno)
