Šabatová ve výroční zprávě o činnosti veřejné ochránkyně práv za loňský rok mimo jiné doporučila, aby zaměstnavatelé s vyšším počtem pracovníků měli povinnost pravidelně zveřejňovat údaje o rozdílech v odměňování svých zaměstnanců a zaměstnankyň. Zaměstnavatelé by také museli uvádět výši nabízené odměny už v pracovní inzerci.
Pokud by tyto povinnosti nesplnili, nemohli by se ucházet o veřejné zakázky. Ostatní zaměstnavatelé by museli uvést průměrnou odměnu mužů a žen vykonávajících stejnou práci na žádost odborové organizace nebo i jednotlivého zaměstnance.
Rozdíly panují v celé Evropě
Ombudsmanka svými návrhy reaguje na známou skutečnost: Muži a ženy jsou si sice formálně ve všem rovni, v praxi to ale zdaleka tak jednoduché není. Platová sféra je toho důkazem.
Mezinárodní síť platových portálů Paylab uskutečnila průzkum, kdy porovnávala, jak se liší odměny na srovnatelných pozicích. V ČR zjistila jeden z největších rozdílů, plných 10 procent. V zemích zapojených do průzkumu, zejména z regionu střední Evropy, Pobaltí a Balkánu, je mezi ohodnocením mužů a žen na srovnatelné pozici průměrný rozdíl devět procent.
Podle Michala Nováka z portálu Platy.cz způsobuje platový náskok mužů zejména kariérní pauza žen z důvodu mateřství: „Ženy častokrát musejí volit práci, která je méně časově náročná, aby zvládly rodinné i pracovní povinnosti. V porovnání s muži také méně aspirují na řídící pozice.“
Ženy se podle průzkumu také vědomě orientují na méně placené pozice. Mají převahu v odvětvích jako je administrativa, účetnictví, zdravotnictví a sociální péče, personalistika, školství či farmacie. Muži převažují v nejlépe odměňovaných oblastech jako je IT, management, doprava a logistika, stavebnictví, energetika, telekomunikace, průmysl a technika. Mezi odvětví, která mají vyváženější zastoupení mužů a žen, patří obchod, umění a kultura, bankovnictví, marketing, cestovní ruch a služby.
Muži děti nerodí
Souvisí to s rozdělením rodičovských rolí: Přes veškerou emancipaci jsou to stále ženy, od koho se očekává, že bude rodit děti. Právě narození dítěte pak zásadním způsobem mění preference při výběru zaměstnání.
Zatímco před porodem jsou pro ženy rozhodující výše finančního ohodnocení (77 %) a možnosti kariérního růstu (52 %), po něm je pro matky při výběru zaměstnání výše platu důležitá jen v 37 % a kariérní rozvoj již jen pro 6,5 %. Prioritní jsou pro ně naopak podpora ze strany zaměstnavatele v oblasti slaďování práce a rodiny (59 %), lokalita zaměstnání (57 %), flexibilní pracovní doba (56 %) a možnost pracovat na zkrácený úvazek (45 %). To zase zjistil průzkum aliance Byznys pro společnost.
Čtyři z deseti rodičů se podle něj domnívají, že muži i ženy mají stejné právo na kariéru (sladění pracovního a soukromého života). Každý třetí rodič je přesvědčen, že dítě je „společný projekt“ a v péči o dítě by se partneři měli střídat. Přesto má v reálném životě rodičovství negativní vliv na uplatnění na trhu práce zejména na ženy.
Proč tedy nezaměstnávají výhradně ženy?
ZENY NEBEROU MENE, je to rozsireny mytus, ktery podporuji hlavne femnacistky a snazi se timto hazet vinu na muze. Zeny ve stejne pozici, berou stejne jako muzi. Rozdil nastava v tom, ze muzi travi v praci v prumeru podstatne vice casu (delaji vice prescasu nez zeny) a ve vysledku pak maji vyssi plat. Ve stejne pozici, za stejny pocet odpracovanych hodin, berou zeny UPLNE stejne jako muzi. Neexistuje duvod k tomu, aby zena/muz/bezpohlavni individuum brali stejne za mensi pocet odpracovanych hodin, nez nekdo, kdo odpracuje vice. Vsechny ty vase procenta toto neberou na zretel a spise se snazi toto vubec nezminovat a spise potlacovat.
Takže úplně zbytečný článek o naprosté blbosti:
„Ženy si volí méně placená místa, než muži, tak proto pane soudruhu jdeme neférově toto vyrovnat na úkor rozdílných schopností!“
Ano taky jsem v minulé práci měl kolegyni která měla nižní plat než já přesto že jsme byly na stejné pozici, rozdíl ale byl v tom že já jsem neměl problém dělat přesčasy, jak mile si začala stěžovat že je méně, přestali mi za přesčasy chodit bonusy … tak jsem je přestal dělat, pak jsem poslouchal kecy že se zhoršili výsledky, když jsem se vedení zeptal proč si to myslí tak nebyly schopni odpovědět, a když jsem dal výpověď tak mě ještě dva měsíce otravovali jestli se nechci vrátit, a dva měsíce jsem se jich ptal jestli jsi konečně uvědomili kde byl problém … (nebudu vás napínat nedošlo jim to)
Tak samozřejmě… a tak je to ale se vším a s každým, pokud neexistuje pravidlo „čím lepší výsledky, tím lepší ohodnocení“.
Ostatně tím se projevuje rovnostářství – nedostatkem individuální motivace, protože v tomto systému snaha není ceněna.
Sranda je, že většina „výzkumů“ gender pay gap nic jako individuální výkonnost nezkoumá.
Vtipné, podle MPSV je rozdíl 22% 😀
Samozřejmě jsou tyto ideologické výzkumy založeny na chybné metodologii takže výsledky oscilují mezi 5-25%, což je absurdní pokud chceme tato čísla označovat jako vědecké důkazy.
Samozřejmě nikdo nikdy neprokázal, že stejně efektivní zaměstnance za stejnou práci ve stejné firmě berou jiný plat či mzdu jen a jen díky tomu, že se jedná o muže či ženu.
Žijeme v poměrně pestrém světě kde vedle sebe mohou existovat méně a více výkonní zaměstnanci, zaměstnanci s různou mírou chybovosti, různým objemem pracovní náplně, různými kvalitami a jestli někdo chce tuto skutečnost regulovat na směšné „muži berou více než ženy“, pak je rozumově chorý.