Zprvu si Robin myslel, že jeho nadměrná únava, kdy po příchodu z práce usínal na gauči, souvisí s prodělaným silným covidem-19. „Člověk občas zabrousí na internet, kde psali, že únava může přetrvávat i několik týdnů po skončení nemoci. Takže mě napadlo, že to má souvislost,“ říká dnes třicetiletý Robin (jeho plné jméno má redakce k dispozici, pozn. aut.).
Stále silnější kašel ale Robina začal výrazně omezovat, například při víkendových utkáních ve fotbale. „Při posledním zápase jsem kašlal co třicet vteřin, po každém sprintu jsem se taky musel opřít o kolena, jak mě všechno bolelo,“ vzpomíná.
V ten moment si Robin uvědomil, že bude muset navštívit lékaře. Nejprve vyrazil ke svému praktikovi, který mu předepsal antibiotika. „Ta mi samozřejmě nepomohla. Kašlání dokonce nabylo na intenzitě, poslední listopadový víkend jsem už vykašlával krev,“ říká.
Jako by vdechnul pomeranč
Robin proto zamířil na plicní oddělení do benešovské nemocnice. „Snímek z rentgenu vypadal, jako kdybych vdechnul předmět o velikosti pomeranče,“ vzpomíná na svůj první dojem.
Lékaři proto ještě ten den poslali Robina do Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, kde absolvoval bronchoskopii, při níž mu odebrali z plíce vzorek nádoru. Následovalo CT vyšetření celého těla, aby bylo možné vyloučit metastázy.
Výsledky histologie ukázaly, že Robin ve svých 27 letech čelí vysoce agresivnímu karcinomu pravé plíce ve třetím stadiu. To znamená, že nádor už se stihl rozšířit do okolních struktur. Šanci na vyléčení dávali lékaři Robinovi jen velmi malou.
„Dva dny potom, co přišly výsledky, jsem už seděl na chemoterapii. Ta rychlost byla neuvěřitelná. Mezi návštěvou plicního v Benešově a začátkem léčby uběhlo pouhých šestnáct dní. Rychleji to snad ani nejde,“ konstatuje Robin.
Následovala pětiměsíční léčba, v rámci níž absolvoval čtyři cykly chemoterapií a radioterapii. Po celou dobu mu byla oporou jeho rodina a také kamarádi. „Hned druhý den ráno po chemoterapii se stalo něco neuvěřitelného – najednou jsem byl bez dušnosti. Takže ta léčba musí zabírat, říkal jsem si tehdy,“ vzpomíná.
Přestože byl na základě léčby oslabený a pohublý, cítil se Robin brzy lépe. Kontrola a CT vyšetření, které následovalo po šesti týdnech od poslední chemoterapie, ukázaly, že léky zabírají. Celý nádor byl pryč. „Byl to pro mě obrovský zázrak. Ze začátku jsem vůbec nepočítal s tím, že bych se mohl ještě někdy uzdravit,“ přiznává.
Život ve starých kolejích
Aktuálně je Robin už více než dva roky v remisi, chodí na pravidelné kontroly a jeho život se vrátil do běžných kolejí. „Štěstí bylo, že jsem se už během léčby cítil poměrně dobře. Po třech týdnech jsem se vrátil do práce. Živím se jako softwarový vývojář a sezení u počítače mi nedělalo problém,“ popisuje.
Přestože teprve v březnu 2022 dokončil léčbu, hned téhož roku o prázdninách vyrazil Robin na túru do Tater. „V září 2022 jsem přešel Madeiru s těžkým batohem. Letos už jsem byl v Pyrenejích, na čtyřtisícovce v Keni i pětitisícovém Araratu v Turecku. Fyzicky jsem na tom opravdu dobře, možná dokonce lépe než před nemocí,“ popisuje Robin.
Náročné túry v horách podniká také proto, aby si potvrdil, že už jej nemoc nijak nelimituje. Proč před necelými třemi lety onemocněl, netuší. „V životě jsem nevykouřil jedinou cigaretu. Naopak jsem byl ten, který kamarádům cigarety típal, když kouřili za školou. Lékaři mi řekli, že se u mladých lidí buňky občas takhle zblázní. Proto si myslím, že je důležité nepodceňovat příznaky ani u naší generace,“ říká.
Jeho pacientský příběh není zcela typický, nejčastěji se totiž rakovina plic objevuje právě u kuřáků, ukazuje však, že nádory mohou postihovat i širší skupinu lidí – dokonce i velmi mladé a fyzicky aktivní lidi.
Rozhodujících 42 dnů od diagnózy
Jedním z nejzásadnějších kritérií pro uzdravení je začít s léčbou rakoviny plic včas. V Robinově případě se to podařilo. Podle specialistů je totiž nesmírně podstatné, aby léčba začala do 42 dnů od první návštěvy lékaře. Realita ovšem někdy bývá jiná.
Že trpí rakovinou plic, se v Česku každý rok dozví přibližně 6,6 tisíce lidí. Téměř 5,4 tisíce pacientů ovšem také zemře. Když nemocní zjistí, že jim v plicích bují nádor, jsou často bezradní a v šoku. V informacích a zdravotním systému tápou, což cestu k léčbě prodlužuje.
Lépe se zorientovat jim nyní pomůže průvodce s názvem Cesta pacienta s karcinomem plic, který specialisté představili na nedávném VII. kongresu České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS). Cesta pacienta s karcinomem plic je stručný schematický návod, který pochopí každý laik.
„Když nemocným sdělíme, že mají v plicích nádor, jsou v šoku a netuší, co se s nimi bude dít. Proto vznikl přehledný průvodce, díky němuž se pacienti v jednotlivých krocích léčby lépe zorientují,“ říká Vladimír Koblížek, předseda ČPFS a přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
„Je to podobné, jako když si někdo v cizině rozbije auto – také ocení radu, kam zavolat a na koho se obrátit. Jen těžko svůj problém vyřeší bez správných informací,“ doplňuje. Cestu pacienta s karcinomem plic vytvořil ve spolupráci s plicními lékaři spolek Hlas onkologických pacientů (HOP).
Návod pro pacienty krok po kroku
Lidé s rakovinou se z ní dozví nejenom o možnostech diagnostiky a léčby, ale i o projevech nemoci a také o screeningu. „Snažíme se poskytnout ucelené informace jak rizikovým osobám a pacientům, tak jejich rodinám. Nemusí je už složitě hledat. Jednoduchý návod – mapa, kterou jsme vytvořili, provází nemocné rakovinou plic krok po kroku,“ popisuje Petra Adámková, předsedkyně Výboru HOP.
„Zejména na začátku onemocnění se potřebují onkologičtí pacienti v systému rychle zorientovat. K účinné léčbě se totiž musí dostat co nejdřív. U některých to rozhoduje o bytí a nebytí,“ dodává místopředsedkyně Výboru HOP Michaela Tůmová.
Průvodce Cesta pacienta s karcinomem plic uvítal také už zmiňovaný Robin, kterému lékaři objevili nádor v jeho sedmadvaceti letech. „Oceňuji, že něco podobného vzniklo. Když jsem byl nemocný, příliš informací k dispozici nebylo,“ konstatuje Robin, který se teď sám snaží šířit osvětu a pomáhat pacientům s rakovinou plic prostřednictvím spolku Moje plíce.