Mezinárodní studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children, Zdravotní chování dětí školního věku) se zabývá širokým spektrem aspektů životního stylu dětí a teenagerů ve věku 11 až 15 let v Česku a dalších bezmála padesáti zemí na celém světě.
Vzniká ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Řešitelský tým z Univerzity Palackého v Olomouci v aktuálním průzkumu sesbíral data od téměř 15 tisíc dětí na 250 školách různého typu po celé republice.
Na tom, že se do školní lavice těší jen devět z každé stovky školáků, se podepisují neuspokojivé vztahy s vrstevníky, ale také nízká míra opory ze strany učitelů. Na oblibě školního prostředí se odrážejí také nároky na výuku a související stres. Rozsáhlý výzkum mezi českými školáky podpořila EU z Operačního programu Jan Amos Komenský – Špičkový výzkum.
Čím starší, tím je to horší
Podíl školáků, kteří nemají školu rádi, výrazně roste s věkem. V jedenácti letech se do školy netěší více než čtvrtina (28 %), u 15letých je to skoro polovina (46 %). „Zjištění studie HBSC poukazují na kritické oblasti, na které musíme zaměřit své úsilí, abychom zlepšili zdraví a pohodu českých dětí,“ řekla Zsofia Pusztai, zástupkyně WHO v České republice.
Dodala, že její organizace je připravena spolupracovat s českými úřady a institucemi na tom, aby se vztahy mezi vrstevníky a učiteli zlepšily. Tím by se měl současně snížit stres související se školou. „Což v konečném důsledku posílí duševní a fyzické zdraví naší mládeže,“ poznamenala.
Mezinárodní Studie HBSC sleduje také dlouhodobé trendy: Počátkem milénia obliba školy spíše rostla. V posledních 10 až 15 letech se však vztah dětí ke škole zhoršuje, přičemž nezávisí na tom, jestli jde o dívku, nebo chlapce.
„Zhoršující se vztah ke škole není nový fenomén. Dlouhodobý trend nebereme na lehkou váhu a spolu s odbornou veřejností si klademe otázku, co za negativním hodnocením školního prostředí hledat, a především jak trend otočit,“ řekl Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu studie HBSC.
Učitelům na mě nezáleží
Co za nízkým hodnocením školního prostředí stojí? Výzkumníci z Olomouce se zaměřili na tři patrně nejzásadnější souvislosti – vztahy s vrstevníky, vztahy s učiteli a školní stres. Méně než polovina 11 až 15letých si myslí, že jsou spolužáci ze třídy rádi spolu a že jsou milí a připraveni pomoct.
Pouze 37 procent chlapců, a dokonce jen 30 procent dívek se pohybuje na úrovni vysoké takzvané „student support“ (vrstevnická opora, indikátor používaný v mezinárodní studii HBSC k hodnocení třídního klimatu – pozn. aut.). Ještě pesimističtěji vyznívá toto zjištění ve srovnání s dalšími zeměmi – čeští školáci vnímají vztahy se spolužáky nejhůře ze všech 45 zemí, kde studie HBSC stav zjišťovala.
Jen polovina žáků 5. až 9. tříd v České republice (52 %) uvádí, že důvěřuje svým učitelům. Pouze dva z pěti (40 %) cítí, že učitelům na žácích záleží. S rostoucím věkem pociťovaná míra opory ze strany učitelů výrazně klesá.
Mezi 11. až 15. rokem klesá u chlapců z 50 na 30 procent, u dívek je to ještě strmější: Z 51 na 22 procent. Nízké hodnocení vztahů se odráží i v evropském kontextu: 43. místo z 45 sledovaných zemí ve studii HBSC je alarmující.
To už ale neplatí z pohledu stresu z vyučování – vnímaný tlak na plnění školních povinností kopíruje evropský průměr. Vyšší stres ze školních povinností reportuje 38 procent chlapců a více než polovina (52 %) dívek. Školáci jej začínají výrazněji pociťovat mezi 11. a 13. rokem, tedy mezi pátou až sedmou třídou základní školy.
Bolesti hlavy či podrážděnost
„Základní podmínkou pro kvalitní a efektivní výuku a rozvoj potenciálu každého žáka je bezpečné, otevřené a pozitivní prostředí školy. Oboustranný vzájemný respekt mezi žáky, učiteli a rodiči vytváří prostor pro jednotné výchovně-vzdělávací působení na žáka,“ zdůraznil Karel Kovář, náměstek ústředního školního inspektora České školní inspekce.
Dodal, že každý je individuálně jiný, proto je důležitá tolerance k jiné úrovni nadání v různých oborech i k různosti názorů. „Mezinárodní studie dlouhodobě ukazují, že klima škol je slabou stránkou české vzdělávací soustavy,“ upozornil.
Obliba, respektive neobliba školy souvisí i s dalšími aspekty životního stylu. Mezi školáky, kteří nechodí rádi do školy nebo se z cítí být pod velkým tlakem školních povinností, je výrazně vyšší riziko (2krát až 4krát) výskytu bolestí hlavy, stavů skleslosti, depresivních stavů, podrážděnosti či nervozity.
Obzvláště špatně se ve škole cítí problematičtí uživatelé sociálních sítí. Oproti svým vrstevníkům, kteří mají svůj „on-line život“ pod kontrolou, vnímají častěji tlak školních povinností a nepříznivě hodnotí i vztahy se spolužáky a učiteli.
Střední až těžké deprese
Loňská unikátní studie, kterou provedli odborníci Národního ústavu duševního zdraví ve spolupráci s Českou školní inspekcí, ukázala, že 40 procent dětí vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 procent úzkosti.
„Z průzkumu vyplývá, že víc než polovina žáků devátých tříd v České republice projevuje známky zhoršeného well-beingu,“ uvedl Matěj Kučera z Národního ústavu duševního zdraví, koordinátor a analytik projektu, který nemá ve střední a východní Evropě obdoby.
„Ten je zásadní, neboť odráží kvalitu života, kterou v současné chvíli subjektivně prožíváme, a do určité míry nám pomáhá zvládat zátěžové situace, které život přináší,“ zdůraznil analytik. Výsledky jsou podle expertů alarmující. Náhlé náročné situace, stres, nebo potíže ve škole totiž mohou narušovat duševní zdraví mnohých dětí.
„Třicet procent dotazovaných projevilo znaky, které ukazují na středně těžké až těžké úzkosti. Téměř každému třetímu deváťákovi by tak z těchto důvodů prospělo vyhledání odborné pomoci,“ doporučil Kučera.
Čtyři z deseti oslovených žáků navíc reportují známky středně těžké až těžké deprese. „Převedeme-li to na třídu o dvaceti žácích, průměrně šest jich vykazuje příznaky úzkosti a osm příznaky středně těžké až těžké deprese, dalších pět vykazuje příznaky deprese mírné,“ uvedl Kučera. Platí, že více mají tyto potíže dívky, oproti chlapcům jich depresivními i úzkostnými příznaky trpí více než dvojnásobek.
9 z 10 je 90% a to je dost, tak proč číst dál?
Jako stavební inženýr můžu spolehlivě sdělit, že ze škol si běžně člověk odnese jen 10 až 20% informací užitečných a potřebných k životu : Číst, psát, počítat – procenta , zlomky, násobit a dělit , dál aby poznal v přírodě rostliny a zvířata a naučil se chápat jak je potřeba k životu zdravé životní prostředí , dál aby se naučil trochu dějepisu a zeměpisu – minimálně o své vlasti a zdravit , komunikovat s ostatními a pomáhat potřebným a slabším. Řadu ostatních informací se může dnes na internetu dozvědět každý. Ostatní učivo je jen nepotřebný “ odpad “ kterým pedagogové – díky inženýrům lidských duší na ministerstvu školství – zaplňují dutiny v mozku , vyrábí agresivní psychopaty a většina školních informací je jen pro život nepotřebná . Učit se plno blábolů zpaměti baví jen část žáků, jiné baví tvůrčí činnost , ale osnovy vyžadují aby všichni uměli všechno , ale stejně ty hromady informací neudrží v hlavě ani jeden týden, protože už se pedagogický sbor připravil na nové dávky pro krmení mladičkých mozků.
Nevím proč učitelé nejsou schopni ty hromady látek vyučovat ve škole a požadují na rodičích aby několik hodin denně trávili s dětmi při vypracování domácích úloh a trestů i když ty jsou zakázané. Kdyby si na ministerstvu školství a školách udělali průzkum na co se žáci ve škole těší , tak by asi většina řekla, že na přestávky … A když toho žák nebude moc umět, tak se v životě dá na politiku a blábolit a slibovat se za pár týdnů naučí taky .