Ve značení potravin je dnes skutečně zmatek, protože postupem času kromě oficiálních značek zaštítěných EU nebo domácími autoritami (Ministerstvo zemědělství ČR, Potravinářská komora) se na potravinách objevila i celá řada označení, jejichž původ i pravidla udělování jsou značně nejasná. To samozřejmě zákazníka mate a smysl tak ztrácí i tradiční a respektované ocenění.

„Dosavadní označování českých potravin je velmi nepřehledné až chaotické. Někteří potravináři situace zneužívají a odkazují na český původ, aniž by byla potravina aspoň v České republice vyrobena,“ říká ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL), ale dává současně kritikům této novely do rukou pádný argument.

V době globalizovaného průmyslu je totiž obtížné jednoznačně určit, která potravina je ryze národní. Je naprosto běžné, že např. u masných výrobků bylo v jedné zemi maso „vyrobeno“, v další zpracováno, v jiné baleno a v poslední distribuováno v rámci regionů nebo dokonce EU. A na které z těchto zastávek získala potravina svůj národní punc? Nebo si ji mohou přivlastnit všechny země? Či snad žádná? A to už neřešíme, zda je česká potravina i ta, která je vyrobena na území ČR, ale v zahraniční firmě. Nebo na území ČR, českou firmou, ale pod privátní značkou nadnárodního řetězce.

Jistým vodítkem by podle ministerstva zemědělství mělo být, že logem s českou vlajkou a nápisem „Česká potravina“ nebo jen slovy „Česká potravina“ si budou moci dobrovolně označit své výrobky potravináři, pokud splní dvě základní podmínky – místo výroby v ČR a stanovený podíl českých surovin. Ale kdo určí definici klíčového slova „český“, už v návrhu není.

„Česká potravina je taková, která je ze 100 % z českých surovin a vyrobili ji v České republice. To se týká mléka a nezpracovaných potravin typu ovoce, zeleniny, masa. Označení může nést i zpracovaná potravina, jejíž 75 % složek použitých při výrobě pochází z České republiky a podstatná část jejího zpracování se udála rovněž v ČR. Spotřebitelé tak na první pohled rozpoznají, které zboží je opravdu české,“ potvrzuje ministr Jurečka, že může jít o opravdu složitý logistický oříšek.

Potraviny, které nemohou pocházet z českých surovin, například čokoládové výrobky, budou moci mít alespoň označení „Vyrobeno v České republice“. Podle evropské legislativy není povinné uvádět zemi původu u všech výrobků, ale jenom u vybraných skupin, jako jsou maso, ovoce či zelenina. Podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích v případě klamavého označování potravin může být uložena pokuta až deset milionů korun.

Ministr také představil logo, které si budou moci potravináři, kteří podmínky splní, dát na své výrobky. Jedná se o českou vlajku doplněnou nápisem Česká potravina. I kolem tohoto loga se strhla emotivní diskuse, protože původní soutěž na profesionálně vytvořené logo ministr zrušil a nová značka vznikla jako kolektivní dílo přímo na ministerstvu. Kritikové jízlivě připomínají, že tento netradiční krok je na novém logu vidět. Ochránci naopak argumentují, že jednoduchá značka úplně stačí a v novele zákona jde přece o něco jiného než ukojení výtvarných ambic účastníků soutěže.