Na zhoršení výsledku veřejných financí se podílel především státní rozpočet s deficitem 334 miliard korun. Jde o trochu jiná čísla, než vidíme každý měsíc z pokladního plnění. Hlavní rozdíl tví v tom, že se zde účtují příjmy a výdaje přímo s daným rokem spojené. Tedy žádné dočerpávání peněz z minula, rezervy apod.
Ke zhoršení ovšem přispělo i rozdílné zaúčtování celé superdividendy, kterou Eurostat chápe trochu jinak než český státní rozpočet – tedy nikoliv jako příjem, ale jako transakci s majetkovými účastmi. A právě ta výrazně státnímu rozpočtu loni v létě vypomohla (podle domácí metodiky, pozn. aut.), když se financovaly výdaje na krytí nákladů na cenové stropy atp.
Zatímco stát se propadl do většího deficitu, obce byly ještě ve větším plusu než v předchozích třech letech. Dokonce téměř třikrát větším než v covidovém roce 2020. Na účtech jim tak z titulu hospodaření přibylo přes 70 miliard korun. Vypadá to na první pohled pozitivně, avšak je otázkou, na kolik je tento výsledek ovlivněn prostým odkládáním investic.
Navzdory vysokému schodku veřejných rozpočtů se dluh v poměru k HDP už příliš nezměnil. Dokonce se o dvě desetiny procentního bodu snížil na 44 procent HDP. Tento „úspěch“ lze připsat výraznému zvýšení nominálního HDP, tedy konkrétně inflaci.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
