Manželská smlouva se sepisuje u notáře. Podle Notářské komory nesmí obsahovat jinou úpravu než úpravu majetkových vztahů, to znamená, že například si snoubenci nemohou stanovit, zda a kolik budou mít dětí, kdo se bude o děti starat, kdo bude vykonávat jakou domácí práci, zákaz výdělečné činnosti jednoho z manželů, za jakých podmínek se druhý může domáhat rozvodu, kolik peněz obdrží manželka od manžela v případě porodu dcery a kolik v případě porodu syna, kolik peněz obdrží manželka od manžela za každý rok setrvání v manželství či ujednání o sankcích v případě nevěry a opuštění rodinné domácnosti.

OCHRANA PŘED SKRYTÝMI DLUHY DRUHÉHO

Smlouvou se předběžně řeší majetkové poměry pro případ rozvodu či úmrtí jednoho z manželů. Snoubenci si v manželské smlouvě zpravidla upravují svá práva a povinnosti týkající se budoucího společného jmění (např. nemovité věci, byty, nebytové prostory, movité věci, veškeré příjmy z podnikatelské činnosti, příjmy plynoucí z výlučného kapitálového majetku a příjmy z pracovního poměru, účty, cenné papíry, práva vzniklá ze smluv o stavebním spoření, penzijním připojištění a jiných obdobných smluv, podíl v obchodní společnosti či družstvu, dluhy atd.).

Manželská smlouva se sepisuje nejčastěji jako prostředek ochrany před zatajenou nebo nedořešenou finanční minulostí jednoho z partnerů (hrozící exekuce, ztráta povědomí o nevyrovnaných účtech) nebo v případě potenciálně riskantního finančního chování jednoho z manželů (podnikání, peněžní půjčky).

Manželská smlouva může obsahovat ujednání o tom, který z manželů bude spravovat společné jmění nebo jeho součást a jakým způsobem. Manželská smlouva nesmí svými důsledky vyloučit schopnost jednoho z manželů zabezpečovat rodinu. V případě, že se snoubenci rozhodnou pro režim s odděleným jměním, smí jeden z manželů nakládat se svým majetkem bez souhlasu toho druhého.