„V březnu před sto lety se uskutečnil historický let první sériově vyráběné československé stíhačky Aero A-18,“ informovala redakci FAEI.cz tisková mluvčí společnosti Aero Vodochody Radka Černá. V dílnách tehdejší firmy Aero, továrna Dr. Kabeš, sídlící v pražských Vysočanech, bylo celkem vyrobeno dvacet kusů těchto letadel včetně upravených speciálů pro sportovní závody.
Malý a vysoký letoun si ve své době získal přezdívku „špaček“.
„Pilotům jeho vzhled připomínal dřevěného špačka z dětské hry, která byla v té době populární,“ připomněla mluvčí.
Prototyp byl zalétán v první polovině března 1923, což spadá na konto tehdejšího továrního šéfpilota Aera a držitele řady leteckých rekordů Josefa Nováka.
Novák (1893-1934) byl za první světové války stíhacím pilotem rakousko-uherských vzdušných sil a měl tři potvrzené sestřely. Po válce působil jako tovární šéfpilot Aero v letech 1920 až 1933. Během tohoto období zalétal na 30 nových letadel Aero a uskutečnil celkem 3 635 letů. Podařilo se mu také vyhrát několik rychlostních závodů a byl držitelem devíti leteckých rekordů.
Po záletu si tehdejší československé Ministerstvo národní obrany objednalo 20 sériových letounů a československé stíhací letectvo začalo přebírat leteckými útvary první vyrobené stroje v roce 1924. První československé stíhačky se v provozu sice „celkem osvědčily“, ale měly poměrně velký počet nehod. Slabinou byl příliš vysoký a úzký podvozek, ale letové vlastnosti prý byly „vcelku dobré“.
Stíhací letoun Aero A-18 se pyšní několika unikáty. Jde nejen o první stíhačku vyrobenou v Československu, ale rovněž jedinou sériově vyráběnou stíhačku z tehdejších dílen Aera. Konstrukce A-18, za kterou stáli Antonín Husník a Antonín Vlasák, vycházela z prototypů Aero Ae-02 a Aero Ae-04. Československému stíhacímu letectvu A-18 sloužily až do svého vyřazení v roce 1931, resp. 1939.
Malý letoun měl smíšenou konstrukci, tzn. trup z ocelových trubek a křídla s dřevěnou kostrou, potah byl z překližky a plátěný. Motor byl řadový, vodou chlazený šestiválec BMW IIIa o výkonu 136 kW/185 k, který později v licenci vyráběla společnost Walter pod označením Walter-III. Výzbroj tvořily na trupu dva kulomety Vickers.
Rychlostní a výškové rekordy sbíraly upravené speciály Aero A-18b a Aero A-18c. Céčková varianta měla dokonce ještě více vylepšený motor s výkonem až 300 koní. V roce 1923 zvítězil letoun pilotovaný Josefem Novákem v „Leteckém závodu rychlostním o cenu presidenta republiky“ na trati o délce 200 kilometrů s průměrnou dosaženou rychlostí 230 km/h.
Ten o rok později tento výkon ještě posunul a se speciálem Aero A-18c dosáhl na trati průměrné rychlosti 263 km/h. V roce 1925 se letoun Aero Ae-18 zapsal také do tabulky národních výškových rekordů. Nejprve stroj řízený Josefem Novákem dosáhl výšky 8 651 metrů (21. března 1925), o pár měsíců později pak pokořil 9 140 metrů.
Martin Bednář
