Přestože je letošní výsledek zdaleka nejlepším od roku 2000, kdy Liberální institut začal Den daňové svobody měřit, není co slavit. „Lidská kreativita, spolupráce a volný obchod přináší bohatství. Letošní výsledek je dobrým výsledkem navzdory fungování vlády. Naše bohatství vzrostlo jednoduše více než nenasytnost veřejných rozpočtů,“ říká ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.

V mezinárodním kontextu si Česká republika vede dobře. Je stále hluboko pod průměrem Eurozóny (20. 6.), což je výsledek, jenž má relevanci i ve světle nových úvah o přijímání společné evropské měny. Letos jsme překonali i průměr zemí OECD (průměr 24. 5.), což je další důvod k optimismu na jedné straně, ale na druhé straně důvod k tomu, abychom slepě nekopírovali západní země tam, kde to není ku prospěchu.

„Nepřeháněl bych to s oslavami. Největším faktorem posunu Dne daňové svobody k začátku roku výrazný růst produkce, kde ČR do značné míry reaguje na zvýšenou zahraniční produkci. Stát sice nezvyšoval své výdaje tolik jako jindy, ale nezahálel v jiných oblastech. Oproti loňskému roku je tak zase o něco složitější podnikat, zaměstnávat i nechat se zaměstnat. Regulací přibylo a s nimi ubylo svobody. Zatřetí, 142 dní je sice méně než vloni, ale stále je to hodně. Za první republiky byl Den daňové svobody v polovině února,“ dodává Pánek.

Jak ukazuje graf, jako první oslavili Den daňové svobody Irsku (7. 4.), poté v Jižní Koreji (28. 4.) a ve Švýcarsku (5. 5.), které si o dva dny polepšilo zpět na úroveň roku 2016 a stále tak patří k nejsvobodnějším ekonomikám světa. Již tradičně patří mezi poslední oslavence Francie (23. 7.) a Finsko (13. 7.). Od loňska si však prohodily pořadí a poměrně razantně se zlepšily. „I mezi okolními zeměmi si nevedeme špatně. Ze sousedních států slavíme Den daňové svobody první, za námi je Slovensko (26. 5.), Polsko (4. 6.), Německo (8. 6.) a poslední ze sousedů je Rakousko (28. 6.),“ uvádí Pánek.

Na Den daňové svobody se podle Liberálního institutu každý rok podepíše řada vlivů. Přestože se očekává všeobecný hospodářský růst i v následujících letech, negativně se na výsledku může projevit i probíhající vládní krize, přetrvávající problémy zadlužených států eurozóny či krize v mezinárodní politice.

„Obecně si polepšila většina zemí vyspělého světa, zejména kvůli všeobecnému hospodářskému růstu. Centrální banky zemí celého světa od sebe opisují a politikou uměle levných peněz pomáhají růstu HDP. Je to ale z velké části jen iluze růstu. Bublina, která může kdykoliv prasknout,“ uzavírá ředitel Liberálního institutu.