Je to tak. Podle vašeho mínění by si té „díry v zemi“ na vašem pozemku ani nikdo všimnout nemusel, ale na začátku roku 2019 novela vodního zákona (č. 254/2001 Sb. – pozn. aut.) ztížila zakládání tzv. černých studen, k jejichž vybudování jste před tímto datem nepotřebovali souhlas souseda, ani úřadů.
1. Připravte se na návštěvy úřadů a zapomeňte na fintu, využívanou do roku 2019. To se průzkumný vrt, na který nebylo třeba potvrzení, „nenápadně“ změnil ve studnu, na níž by jinak povolení bylo nutné. 2. Nyní se o provedení hydrogeologického vrtu, který potvrdí přítomnost dostatečného množství podzemní vody, musí žádat. Pokud je vody dost a sousedé nevznesou námitky, že nová studna ovlivní množství a kvalitu vody v jejich studnách, následuje územní rozhodnutí, stavební povolení a realizace vodní stavby s kolaudací. 3. Povolení nových studen často obsahují povinnost osazení vodoměry, případně omezení dní i množství vody, jež lze čerpat. Omezení spotřeby ze závažných důvodů však může úřad vydávat i plošně pro všechny vlastníky studny.
Stačilo provést průzkumný hydrogeologický vrt, na který se před novelou nevztahovalo žádné povolení (pouze oznamovací povinnost), a pak tento vrt používat dál jako studnu. Vedlo to mj. k mnoha sousedským sporům, když lidem v legální studně kvůli nepoctivým sousedům začala mizet voda.
Vrty jen se souhlasem
Zmíněná novela však ukládá všem (obcím i jednotlivcům), kteří mají zájem o provedení průzkumného vrtu, povinnost žádat o souhlas příslušný vodoprávní úřad (obvykle obecní úřad s rozšířenou pravomocí).
Pro samotnou stavbu studny, které se týká druhá fáze schvalování, se nezměnilo nic. Nadále se žádá o povolení vodní stavby a odběru podzemní vody.
Průzkumným hydrogeologickým vrtem zájemce (investor) zjistí, zda má na pozemku dostatek podzemní vody pro zásobování domácnosti. Sežene si tedy hydrogeologa a projektanta. Než se však investor pustí do vrtání, musí požádat o souhlas příslušný vodoprávní úřad.
Kromě obecně závazných dokumentů (mj. charakteristika místa odběru, katastrální mapa, stanoviska a souhlasy dalších úřadů) k tomu dokládá i projekt geologických prací.
Povolení pro vodní stavbu
Pokud vrt odhalí a autorita potvrdí (hydrogeologický posudek), že je na pozemku dostatečný pramen podzemní vody, a zájemce předloží projekt, nastává samotné povolování výstavby studny.
To znamená sehnat od stavebního úřadu územní rozhodnutí pro umístění stavby, na jehož základě je vydáno stavební povolení a povolení od vodoprávního úřadu. Pak můžete začít stavět, na konci vás čeká kolaudace.
Kdo si chce tuto cestu zkrátit a postavit si studnu načerno, riskuje pokutu až 50 000 korun (právnické osoby až miliony Kč) a odstranění stavby.
Soused jen připomínkuje
A jak je to se sousedy? Podle stavebního zákona je účastníkem stavebního řízení vlastník sousedního pozemku, nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno. Například se může obávat o množství a kvalitu vody ve své studni.
Z toho však nelze dovozovat, že ke stavbě studny nezbytně potřebujete sousedův souhlas. Smyslem sousedovy účasti při stavebním řízení by mělo být podávání důvodných námitek, aby nebyla dotčena jeho vlastnická práva.
Staré studny bez povolení
Může se stát, že na pozemku máte léta nepoužívanou studnu a rozhodli jste se ji zrekonstruovat. Záleží na tom, zda budete schopni doložit úřadu (může stačit i svědecky), že studna byla vykopána před rokem 1955.
Pak k jejímu uvedení do provozu stačí pouze oznámení na vodoprávní úřad. Ten si bude pravděpodobně vaše tvrzení ověřovat, aby předešel tomu, že někdo chce dodatečně legalizovat užívání studny původně vybudované načerno.
Kdo stáří už vybudované studny nedoloží, musí od úřadu získat nejméně povolení k odběru vody. Při prohloubení studny čeká investory prakticky celé byrokratické kolečko, protože musejí na základě hydrogeologického posudku nejdříve doložit, že má smysl vrtat hlouběji. Následují projekt a již zmíněná povolení.
Studna hlubší než 30 metrů je vodní dílo, neřídí se však vodním zákonem (tedy ani jeho novelou, kterou se v poradně zabýváme především, pozn. aut.), ale zákonem o geologických pracích. Projekt studny hlubší třiceti metrů musí žadatel zaslat na odbor životního prostředí krajského úřadu, který jej schvaluje.
Úřad reguluje spotřebu
Zhruba po roce si investor natočí první litry vody ze své soukromé studny a může být překvapen. Jednak tím, že mu úřad v rámci povolení nařídil osadit studnu vodoměrem a evidovat pravidelné odečty.
A také skutečností, že v době sucha (kdy je potřeba vody největší) sahají ze závažných důvodů úřady na některých místech k omezení čerpání vody na běžné užívání i ze soukromých zdrojů, nebo se toto omezení se objevuje už v povolení od vodoprávního úřadu.
Na druhou stranu je používání vodoměrů často jedinou ochranou soukromých vlastníků proti nařčení souseda z nadměrné spotřeby při sporech o mizející vodu. A již dříve zkolaudovanou studnu dodatečně opatřit vodoměrem úřad právo prakticky nemá.
Podle aktuálního znění zákona musejí povinně měřit odběr ze studny firmy se spotřebou nad 500 m³ za měsíc, případně šest tisíc metrů krychlových ročně. O snížení těchto limitů se průběžně jedná, neustálý tlak je také na zvýšení regulace odběru pro soukromníky.
Mít na pozemku svůj zdroj vody je tedy pořád výhra. Majitelé studny si však budou muset zvyknout na fakt, že voda v ní není jejich výlučným vlastnictvím a že si o ní nemohou rozhodovat bez omezení.