„Nepodařilo se na internetu najít žádnou nadnárodní firmu, která by názvem nebo osobou Kraslavského byla s Compagnia del mediterraneo Steel propojena,“ citoval včera server České televize ekonomickou reportérku Seznam Zprávy Zuzanu Kubátovou. „O novém majiteli vůbec nic nevíme, nevíme, ke komu patří, jaké má zájmy, v čem podniká, nakolik je solventní,“ dodala.

Stanislav Kraslavski včera po dražbě uvedl, že Compagnia del mediterraneo Steel je filiálkou mezinárodní společnosti, která má v oboru zkušenosti, a že ta chce co nejdříve obnovit výrobu. Z obchodního rejstříku ale nic takového nevyplývá. Jako jediný majitel je v něm uveden právě Kraslavski.

Redakce FAEI.cz zjistila, že Stanislav Kraslavskiy (transkripce ruských příjmení často má různé varianty), který jako svou adresu uvádí švýcarské Viganello, současně figuruje jako manažer ve společnosti Mechel Service Italia v italském Bergamu (pozn. red.: obě místa jsou od sebe vzdálena asi hodinu a půl cesty autem). Fotografie na profesní síti Linkedin zcela jasně prokazuje, že jde o jednu a tutéž osobu.

Mechel je přitom na tuzemském trhu už přítomna – a to prostřednictvím společnosti Mechel Service Stahlhandel Czech Republic, která obchoduje s hutním materiálem. Tu vlastní nizozemská firma Mechel Service Global B.V., která spadá pod mateřskou ruskou společnost Mechel (Mečel). Zhruba dvě třetiny akcií této firmy drží ruský multimiliardář a někdejší důlní mistr Igor Vladimirovich Zyuzin (pozn. red.: záměrně ponecháváme anglickou transkripci jména). Před lety byl s necelými devíti miliardami dolarů na 16. příčce nejbohatších Rusů, ale nikdy nepatřil do Putinova „užšího kruhu“.

MECHEL, DVOJKA NA RUSKÉM TRHU

Mechel je po lídrovi trhu, firmě Evraz, druhým největším ruským producentem uhlí. Firma, jejíž akcie se obchodují jak na moskevské, tak na newyorské burze, přitom ještě před několika lety sama bojovala o přežití, když usilovala o restrukturalizaci svých dluhů ve výši několika miliard dolarů.

Za propadem akcií Mechelu stála v roce 2008 jak nastupující světová ekonomická krize, tak to, že se multimiliardář Zyuzin nedostavil na schůzku s tehdejším ruským premiérem Vladimírem Putinem a ani se kvůli své údajné indispozici předem neomluvil. Putin slíbil poslat „doktory“, čímž ovšem myslel ruský Federální antimonopolní úřad a policejní vyšetřovatele.

Putin následně podrobil Mechel ostré kritice kvůli problémům na ruském ocelářském trhu a obvinil firmu z toho, že prodává do zahraničí svým „zahraničním off-shorům“ uhlí a ocel pod cenou. Akcie firmy na newyorské burze (New York Stock Exchange) se tehdy propadly o 37,6 procent… Kritika ze strany vlády na adresu firmy, konflikty s minoritními akcionáři a další problémy Mechelu jsou podrobně popsány na Wikipedii.

V roce 2016 reálně hrozilo, že důlní a hutní gigant, který zaměstnával 66 tisíc lidí, zbankrotuje. Ruský stát musel kvůli hrozbě sociálních nepokojů zasáhnout a do konce loňského roku ruské státem vlastněné banky refinancovaly asi 75 % dluhů Mechelu. „Bylo v tom hodně politiky,“ komentoval tehdejší situaci pro server Businessinsider Maxim Poletayev, jeden z klíčových představitelů ruské státem vlastněné Sberbank: „Nikdo nechtěl zahraňovat Zyuzina, ale muselo se udělat vše pro to, aby nedošlo k sociálním nepokojům“.

CELKOVÝ DLUH ZA STEHLÍKEM JE ČTYŘIKRÁT VYŠŠÍ

Rusové za Poldovku zaplatí za o sto jeden milion více, než činila vyvolávací cena. Po půl miliónech ji vyšponoval neznámý ani ne čtyřicátník v perfektním obleku. Dražební soupeř Rusů ovšem zůstal v anonymitě. Však také po úderu kladívka licitátora se Kraslavski otočil a se zvýšeným obočím pohrozil mizejícímu neznámému prstem, že mu koupi prodražil. Odhadní cena byla totiž 183 miliony korun.

Spekuluje se, že anonymní hráč s číslem deset mohl být právník vyslaný některými věřiteli, aby cenu alespoň trochu vyšponovali nahoru a vrátila se jim část jejich pohledávek za Poldovkou.

Insolvenční správce Adam Sigmund z Advokátní kanceláře Žižlavský, na jejíž popud se dobrovolná dražba konala, poté novinářům potvrdil, že přednostní, tedy zajištění věřitelé by mohli být z velké části uspokojeni. Celkový dluh za Stehlíkem je ovšem více než čtyřikrát vyšší, než má vítěz dražby do třiceti dnů zaplatit.

Rozlehlý areál, který Rusové koupili, je složen z osmi pozemků o celkové ploše necelých třiceti tisíc metrů čtverečních. Objekt je dobře střežen, je opatřen i žiletkovými ploty. V mnohých částech dříve obřích oceláren výroba běží dále, například ve Strojírnách Poldi, které se oddělily ještě před nástupem Vladimíra Stehlíka do Poldovky a také v několika dalších menších firmách.