Nákupní centra před Vánoci? Ochranka vše nevyřeší, říká streetworker

Rozhovor
Tomáš Klumpar pracuje s dětmi a mladými lidmi z problematického prostředí na pražském Žižkově a v Nuslích. Je vedoucím Beztíže - specializovaného oddělení Domu dětí a mládeže Praha 3 – Ulita. Se svým týmem se pokouší snižovat v této skupině výskyt drogové závislosti nebo drobné kriminality. „Nedávno jsme s kolegy počítali, na kolik vyjde takový problémový mladý člověk daňové poplatníky, pokud s ním nikdo nezačne včas pracovat. Vyšlo nám, že do třiceti let to může být okolo deseti milionů korun,“ říká.
Učíme mladé lidi přemýšlet v souvislostech, dotahovat věci do konce a vést je k tomu, aby si věřili, říká Tomáš Klumpar. Foto: Archiv

Tomáši, netajíte se tím, že prostředí part a vše, co s ním souvisí, jste poznal na vlastní kůži. Jaké bylo vaše vlastní dětství?

V patnácti jsem se chytil party, kde jsem trávil v podstatě všechen volný čas. Poznal jsem, jak snadné je dostat se třeba drogám a jak to s hodně lidmi okolo mě pořádně zamávalo. Ta hranice je strašně křehká a záleží na tom, s jakými lidmi se potkáte, kdo vám vstoupí do cesty. Viděl jsem kolem sebe kluky, kteří skončili špatně, někteří dokonce umřeli.
Mladí lidé potřebují pozitivní vzory a vidět smysl života, kudy mohou směřovat. Dnes jsou nejen ulice, ale i internet plné nástrah. Když se v tom nevyznají, sáhnou po věcech, ze kterých už nemusí najít cestu ven. Kyberprostor nabývá na objemu, děti v něm tráví desítky hodin týdně, telefon a wifi jsou prakticky všudypřítomné. Rodiče mohou být spokojeni, že od potomka je klid, a pak jsou překvapeni, do čeho se může zaplést. Například uznávaný psycholog Philip Zimbardo v knize Odpojený muž popisuje, jak sociální sítě, on line hry nebo i porno izolují mladé lidi, zhoršují jejich sebepojetí a omezují jejich sociální dovednosti.
Učíme mladé lidi přemýšlet v souvislostech, dotahovat věci do konce a vést je k tomu, aby si věřili. Musí vědět, kam směřují, co od života chtějí a zapojit se do společnosti. Pro část mládeže, se kterou pracujeme, je velkým úspěchem se vyučit, dělat kvalifikovanou práci se smlouvou. V jejich rodinách někdy nemají ke vzdělávání podporu, a často jsou v rodinné historii první, komu se to povede.

Sám jste ale zamířil trochu výš, než k výučnímu listu. Vystudoval jste sociální práci na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Ovlivnily výběr studijního oboru vaše vlastní zážitky?
Docela výrazně. Doufal jsem, že budu mít šanci ovlivnit životní cesty dětí a mladých lidí, kteří balancují na pomyslné šikmé ploše. Proto jsem také absolvoval ještě výcvik v kontaktní práci České asociace streetwork a ucházel jsem se o stipendium Fulbrightovy nadace. Díky němu jsem pak v roce 2015 mohl tři měsíce sbírat zkušenosti v práci s rizikovou mládeží v USA.
Nedávno jsem se vrátil ze studijního pobytu ve Švédsku, měl jsem možnost zúčastnit se několika mezinárodních konferencí, na základních školách realizuji preventivní programy. Věřím, že to všechno má smysl a může to pomoci dalším mladým, aby pro ně výuční list už nebyl tou nejvyšší metou.

Foto: Archiv T. Klumpara

Žižkovu se někdy říká „pražský Bronx“. Vy jste ale poznal ten skutečný, v New Yorku. Jaký je?
Jižní Bronx, severní Harlem nebo centrální a jižní části Brooklynu patří ke čtvrtím s nejvyšší kriminalitou. Pouliční bitky a střelba jsou tu každodenní realitou. Ve všech jsem se při svém studijním pobytu pohyboval, v brooklynské části Flatbush jsem bydlel.
Pořád nemohu zapomenout na obrázek, který byl vyvěšený na dveřích jedné organizace zabývající se terénní prací. Byla na něm holčička a v dlaních měla napsané číslo, kolik dní se v této lokalitě nestřílelo. Když jsem tam přišel já, tak to byly pouhé čtyři dny, rekord byl prý celkem devadesát dní.
Proti Praze jde o úplně jiný svět. Všude v průvodcích jsem četl, že této oblasti je lepší se vyhnout. V těsné blízkosti jsme ale s přítelkyní, dnes manželkou, zažili střelbu jen jednou. Byli jsme ale jediní běloši široko daleko. Vlastně jsem si tak na vlastní kůži aspoň trochu vyzkoušel, jaké to je žít jako menšina.

Kdo v tomhle drsném prostředí pracuje s mládeží?
Lidé z místních organizací pro mladé. Během tří měsíců pobytu jsem měl šanci jich navštívit zhruba dvacítku. Jednou z nich byla například organizace Save Our Streets v Brooklynu. Její pracovníci byli hlavně černoši, kteří sami zakusili život na ulici a měli kriminální minulost.
Jeden projekt tam třeba vedl chlápek, který dostal deset let za pokus o vraždu, prošel si gangem. Ve vězení ale potkal člověka, který ho navedl na jinou cestu. Díky němu nahlédl svět ve zcela novém světle, rozhodl se, že zkusí pomáhat lidem z komunity, kterou prošel. Poté, co se dostal z vězení, do toho šel. Nejsou to jen teoretici ze škol, realitu znají z vlastní zkušenosti, to u nás určitě není běžné. Takovému člověku pak mohou i mladí více důvěřovat, zná jejich realitu – je pro ně „credible messenger“.

PSALI JSME:
Vydržíš 14 dní bez mobilu? I to dnes děti učíme, říká starosta Junáka – českého skauta

Pouliční gangy jsou v New Yorku zřejmě realita. Jak vypadá z vašeho pohledu situace u nás?
Každý asi četl o takzvaném Vaňkovka gangu.  Jeho zhruba 130 členů operovalo v okolí brněnského obchodního domu Vaňkovka, gang je nejspíš zodpovědný za sérii útoků na děti i dospělé. Podle policie mají jeho členové prokazatelně na svědomí vážná zranění čtrnáctiletého chlapce. Možná je to trochu mediálně zkreslené, ale takové skupiny mladých existují.
Je to ale jen vrcholek ledovce: Nákupní centra po celé republice jsou tikající bombou, protože lákají mládež a je jen otázkou času, kdy dojde k dalším vážným incidentům. Všichni mladí lidé potřebují prostor, kde mohou rezonovat s vrstevníky, někdy se to označuje jako „peer arena“. Potřebují zakoušet hranice světa, vytvářet si svoje osobní, separovat se od dospělých, poznávat, v čem se mohou realizovat a přijímat zodpovědnost. Když jim takový prostor nedáme, najdou si ho právě třeba v nákupních centrech, kde to má své důsledky.

PSALI JSME:
Milionářům se platit za mladé nechce

Proč si to myslíte?
Zkušenost podobnou té brněnské máme z okolí pražské nákupní galerie Atrium Flora. Naši terénní pracovníci dlouhodobě sledují dění v jeho nejbližším okolí. Složení part, které se tu každodenně setkávají, se mění v závislosti na různých okolnostech, jako je například roční období, počasí či životní etapa jednotlivců. Jde o anonymní prostor, mladí lidé se ztrácí v davech nebo si najdou některé ze zákoutí v centru či okolo. Obchodní dům dospívajícím nabízí teplo, sucho, zábavu a stravování. Díky dobré dostupnosti se sem mladí sjíždějí z různých koutů Prahy.
Jedna skupina se dokonce identifikuje zavázaným šátkem pod kolenem. Mezi jednotlivými partami čas od času dochází jak ke slovním, tak i fyzickým střetům. Výjimečné nejsou ani krádeže přímo v obchodním centru.
Symbolický mocenský boj o vedoucí skupinku uvnitř OC pak může venku přerůst v násilné útoky, jak to mohlo být i v případě Galerie Vaňkovka.

Ilustrační foto: Archiv T. Klumpara

Měli by mít běžní návštěvníci obchodních center nějaké obavy?
Určitě ne takové, jako v nočních ulicích Brooklynu. Ale s drobnou kriminalitou – ať už majetkovou, nebo násilnou – se v obchodních centrech potkat mohou. Zvlášť teď, kdy bude vrcholit předvánoční nákupní horečka.
Naši terénní pracovníci kontaktují děti a mládež v OC Flora a okolí třikrát týdně. Pracujeme také v okolí OC Eden. Díky pravidelné intervenci terénního programu se již vyřešilo několik incidentů. Například minulý rok zde došlo k napadení mladíka s použitím teleskopického obušku, byla přitom zraněna nakupující seniorka. Kolegové se dopátrali hlavních zúčastněných a motivovali je k zodpovědnosti, aby se sami přihlásili na policii.
Vedení obchodního centra, natož jeho majitelé, ale o spolupráci s námi zjevně nestojí. Zřejmě si myslí, že všechno vyřeší ochranka.

PSALI JSME:
Studie: Závislí na drogách mají další psychické potíže

Kdo tedy tuto vaši práci financuje?

Činnost Beztíže je financována z příspěvků zřizovatele, tedy Domu dětí a mládeže Praha 3 – Ulita, městských částí, kde působí, pražského magistrátu a Ministerstva práce a sociálních věcí. Jestli je někde namístě hovořit o podfinancování, pak určitě v tomto případě. V Americe se nespoléhají jenom na stát, ale hledají sponzory i z dané lokality. To je cesta, kterou by měla jít i česká města.
Nad rámec rozpočtu se například pokoušíme získat prostředky na nákup mikrobusu, který by nám pomohl s dopravou dětských klientů na výjezdové pobyty, přesun materiálu na naše akce a další programy. Velká část dětí a mladých lidí, se kterými pracujeme, se nikdy nepodívala mimo Prahu. Jak pak může takové dítě vyrůst ve zdravého člověka zapojeného do společnosti, když nerozumí světu kolem? Jakýkoli příspěvek nám v tom může významně pomoci.

Sdílet:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Další z rubriky Lidé a společnost

Polovina Čechů byla někdy okradena

S okradením má zkušenost bezmála polovina Čechů – přesně 47 procent. Nejčastěji byli okradeni na ulici, doma nebo v městské hromadné dopravě. Vyplývá to z průzkumu, kterou pro společnost SSI Group uskutečnila …

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …

Do důchodu v 65 letech. Nebo bude všechno jinak?

Čím jsme starší, tím více vyhlížíme magickou hranici 65 let, kdy budeme moci začít čerpat starobní důchod. Finanční prostředky, které jsme každý měsíc či jednou za rok platili státu, se nám konečně začnou vracet a …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Partneři Portálu

NOOL
Rolovat nahoru