Pro řadu firem je v posledních pár letech mentoring, resp. sdílení zkušeností, nutností. Probíhá mezigenerační výměna manažerů a firmy jsou nuceny byznysové, finanční, servisní, manažerské, pracovní a komunikační modely měnit doslova za pochodu. Například společnost Accenture v polovině roku 2018 informovala, že má za cíl vybavit do roku 2020 více než tři miliony lidí dovednostmi důležitými pro kariéru a podnikání v digitální ekonomice.
Řada firem si navíc čím dál tím více uvědomuje, že nástup generace Y je nevyhnutelný, přičemž její příchod může firmám přinášet rychlejší růst. Neřešení mezigenerační otázky naopak přináší vznik komunikačních bariér, neboť obě skupiny často působí, že jsou z jiného světa a mluví jiným jazykem.
Podle předsedkyně České asociace mentoringu Alice Hamplové zájem o tuto formu předávání know-how zaměstnancům v současnosti stoupá: „Je to spojeno se snahou o udržení zaměstnanců, snížení fluktuace či zvýšení atraktivity zaměstnavatele pro schopné lidi. Vnímáme například zvýšený zájem techniků, IT pracovníků či technologů, pro které je mentoring přijatelná forma předávání informací, rychlejší a efektivnější než například školení. Vhodný je i při generační výměně expertů na různých pozicích.“
Z hlediska mentoringu existují dvě různé varianty, jak ho ve firmě zavést – řízená a neřízená forma. Samotné programy se přitom v různých firmách liší. „Úspěšné celofiremní programy mají ale jedno společné. Jsou profesionálně řízené, mají jasně daný cíl a dobře komunikovaný smysl do firmy. Mentoři jsou adekvátně připraveni na svoji roli, dělají ji dobrovolně a rádi,“ řekla Hamplová. Neřízená forma podle ní naopak hodně záleží na otevřenosti a zájmu manažera daného úseku, je také spíše využívána ad hoc, v případě vzájemné kolegiální pomoci.
Tento způsob předávání znalostí se objevuje i u takzvaných generačních zaměstnavatelů, tedy u firem, v nichž zaměstnanci působí mnohdy celou pracovní kariéru. Know-how následně předávají o generaci mladší skupině.
Předávání informací v širším kontextu
Právě technicky orientované firmy přitom z mentoringu v různých formách mohou výrazně těžit. Zaměstnanci v těchto oborech totiž bývají zaměřeni pouze na části procesů, ačkoliv jsou jejich znalosti a dovednosti mnohem rozsáhlejší.
„Právě díky mentoringu mají možnost předávat informace v mnohem širším kontextu, takže zabrání zapomenutí kdysi nabytých znalostí. Také předchází rutině, protože spolu se studentem často nahlíží na svou vlastní práci úplně novýma očima,“ sdělila Gabriela Kodenková z personální agentury Talentica.cz.
Mentoringové programy nejsou v průmyslových firmách zaváděny pouze pro nově příchozí zaměstnance. Často může jít i o studenty, příkladem může být i mentoringový program ČVUT v Praze, který se letos koná již potřinácté. Celá řada ze studentů pak s danou firmou spolupracuje i v budoucnu, podle dat ČVUT jde o čtvrtinu účastníků. Se společností se dále dohodnou na brigádě, částečném pracovním poměru či spolupráci na tématu diplomové práce.
Podle Ilony Prausové z ČVUT přitom mají studenti, kteří se účastní mentoringu v technicky orientovaných firmách, oproti jiným odvětvím značnou výhodu: „Rozdíl je v tom, čím se v rámci mentoringu technici zabývají. Kromě rozvoje měkkých dovedností a poznávání, jak funguje firma, se studenti rozvíjejí i v odborných dovednostech a získávají zkušenosti v technologicky zaměřených firmách.“
Rostoucí význam díky digitalizaci
Zatímco v případě mentoringu studentů či nováčků ve firmě předávají know-how zkušenější pracovníci těm méně zkušeným, existují i případy, kdy je tomu naopak. „V případě takzvaného reverzního mentoringu naopak mladí zaměstnanci mentorují ty starší ve specifických oblastech, například u adaptace na nové IT technologie,“ uvedla Hamplová.
Podobný pohled na věc nabízí i prezident Elektrotechnické asociace České republiky Jiří Holoubek. Podle něj bude totiž v nejbližších letech největší nouze o zaměstnance, kteří si budou uvědomovat potřebu soustavného zvyšování svojí digitální gramotnosti. „Půjde to ruku v ruce s konkrétní technickou nebo technologickou odborností, které jim umožní optimalizovat vnitropodnikové výrobní i nevýrobní procesy a rozvíjet nové obchodní modely,“ uzavřel Holoubek.
