V investiční oblasti, typicky u podílových fondů, se mohou klienti často setkat s tzv. předplacenými poplatky. Jde se o případy, kdy se investoři, kteří chtějí vkládat peníze do fondu pravidelně například po dobu deseti let, rozhodnou, že nejdříve poplatky za obhospodařování svých prostředků zaplatí už na začátku. A to jim investiční společnost obvykle poskytne slevu.

SLEVA NENÍ ZADARMO

Tento postup vypadá na první pohled výhodně, investor by poplatky platil stejně, tak proč je nemít levnější. Je ale třeba si uvědomit, že několik prvních měsíců klient splácí pouze poplatky a peníze se mu začnou v investici reálně úročit až po jejich splacení.

„Výnosy, které by člověk získal, kdyby se mu prostředky zhodnocovaly od začátku investice, mohou leckdy předčit díky slevě ušetřené peníze. Záleží tedy na výši nabízené slevy, délce investice, situaci na trhu a předpokládaném výnosu. Každý investor by měl tyto faktory vzít při rozhodování o způsobu investování a placení poplatků v potaz. Taktéž by se investor měl zamyslet nad tím, jak pravděpodobně využije tento předplacený objem – přeci jen kdo z nás ví, jak bude jeho život vypadat za 30 let?“ upozorňuje Jiří Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust.

DVOJÍ PLACENÍ POPLATKŮ

Absurditou, která si už ale nezadá s nesolidním jednáním, je u investic také dvojí placení poplatků. Jde třeba o případ, kdy poradenská společnost nabízí klientům možnost pravidelně investovat za fixní poplatek, jakýsi honorář za zprostředkování investice. Co už ale firma nezmíní, je fakt, že klasický vstupní poplatek si strhává i fond, do kterého klienti peníze vloží.

„Takové dvojí placení poplatků je především věcí minulosti, ale klienti by stále měli být ostražití a vždy se zajímat ke komu, v jaké výši a za co poplatky směřují,“ dodává analytik. V některých případech, například když jsou klientovy peníze investovány prostřednictvím investičního životního pojištění do tzv. fondu fondů (fond, který investuje peníze do jiných podílových fondů) mohou být totiž různé poplatky účtovány až třikrát.

„I dnes se můžeme setkat na přepážkách bank s jednorázovým životním pojištěním, jehož prostřednictvím lze investovat do konzervativního fondu s neúměrně vysokým poplatkem za správu ve výši 2,4 procenta ročně,“ doplňuje pojistný analytik Dušan Šídlo.

ZDRAŽOVÁNÍ POPLATKŮ

V pojišťovnictví obecně se můžeme setkat s celou řadou absurdních či absurdně vysokých poplatků. Například po loňském zavedení regulace provizí v životním pojištění, jejímž hlavním cílem bylo posílení ochrany klientů, některé pojišťovny paradoxně zvýšily vstupní poplatky za sjednání pojistné smlouvy.

„Absurdita spočívá v tom, že regulace se v reálu přičinila o prodražení pojištění pro klienty. Nejvyšší poplatek za sjednání smlouvy životního pojištění se navýšil na dvouapůlnásobek roční platby klienta,“ říká Šídlo. A dodává, že v některých případech zavedly pojišťovny zpětně – už v době trvání pojištění – i poplatky za ukončení smlouvy, byť takový poplatek původně nepožadovaly.

Absurdní je podle něho také nabídka garantovaných fondů ze strany pojišťoven, kdy je garantované zhodnocení rovno nule. Uvažujeme-li totiž i poplatky, je vlastně garantována finanční ztráta.

ČÍST SAZEBNÍKY SE VYPLATÍ

Absurdní poplatky se nevyhýbají ani stavebnímu spoření. Jedna ze stavebních spořitelen, která působí na českém trhu, ve svých sazebnících udržuje stále poplatek za snížení cílové částky. Tou je myšlen součet všech vkladů, státní podpory, úroků z nich (po odečtení daně) a také možného úvěru ze stavebního spoření.

 „Výši cílové částky si klienti volí podle toho, kolik a jak dlouho chtějí spořit. Pokud uzavírají spoření se záměrem čerpat i úvěr, je vhodné cílovou částku přizpůsobit výši předpokládané investice. V případě, že ale nakonec úvěr nepotřebují tak vysoký, je potřeba cílovou částku snížit. Naprostá většina stavebních spořitelen snižuje cílovou částku zdarma, ale stále se najde jedna výjimka. Rozhodně se tedy vyplatí pročíst si při uzavírání spoření sazebník poplatků,“ tvrdí úvěrový analytik Broker Trust Roman Bečička.

U úvěrů na bydlení se stále absurdnějšími z hlediska celkového směřování trhu stávají poplatky za elektronickou administraci hypotéky. „Trend elektronizace administrativy bez poplatků pokračuje, ale nutno dodat, že velmi pomalu. I dnes se tak setkáváme v sazebnících s řadou poplatků za služby, kdy klient s bankou komunikuje elektronicky, a v podstatě jí tak šetří čas,“ doplňuje kolega Jiří Kryl, analytik hypotečních úvěrů.